Mít moc je vzrušující a přitažlivé, bez ohledu na charakter oné moci, byť pro každého má význam jiná moc. Dnes se věnujeme moci z pohledu historického, ekonomického nebo politického a debatujeme o moci stran, státu či společností. Já se podívám na moc úhlem jednotlivce a atraktivity a na pomoc si vezmu český výzkum, který uveřejnila v loňském roce Karlova univerzita^[1].

Jací lidé ve svých rukách koncentrují moc? Jaké jsou jejich schopnosti a kvality? Co určuje, že někteří lidé moc mají, po většinu svého života jí disponují, zatímco jiní nikoliv? Odpověď je následující: Jde o kombinaci inteligence, vzdělání, sociálního původu, konexí, schopností, dovedností, osobního nasazení a atraktivity. Je však zásadní rozdíl, jak moci dosahují muži a jak ženy.

Pro muže je základním kritériem inteligence. Inteligentní muži dojdou nejdál, mají největší majetky, nejvíce moci, nejvíce žen, nejvíce peněz. Ženy to mají horší. Nejdále totiž dojdou ženy, které jsou nejchytřejší a nejatraktivnější současně, čímž se dostávám k pojmu atraktivita, jenž je kombinací krásy a erotického kapitálu. Možná si říkáte, že krása sem nepatří, že není důležitá, že má význam v umění nebo při volbě Miss, ale nikoliv v debatě o moci. Pak se ale mýlíte, protože krása je důležitá v každém lidském konání. Je totiž stejným kapitálem jako peníze, inteligence nebo jiný talent.

Krásní lidé vyhrávají ve všech druzích voleb. Atraktivní muži vydělávají o 10 % více než neatraktivní, příjem krásných žen v ČR je o třetinu vyšší než žen neatraktivních. Krásní lidé se nám zdají inteligentnější, což má dopad na aktivity, s nimiž se jim svěřujeme, na obchody, které s nimi uzavíráme, na vzdělávací pobídky, jež jim poskytujeme. Atraktivní lidé mají vyšší sebevědomí, díky čemuž působí kompetentněji a častěji zvítězí ve výběrovém řízení. Mají o třetinu více přátel, více milenců, častěji se žení a vdávají a (světe, div se) mají i větší počet dětí.

Je-li krása kapitál, pak není divu, že do něj investujeme a že ho zhodnocujeme. Hezkým dětem se rodiče, učitelé i vychovatelé věnují více a intenzivněji, pročež pohledné děti dosahují lepších výsledků ve škole a častěji absolvují další vzdělávání. Investice do krásy se dlouhodobě vyplácejí, proto je v pořádku, že o sebe lidé pečují, kupují si nové šaty, jezdí na kole, chodí ke kadeřníkovi nebo do posilovny.

Hezkým dospívajícím věnuje více pozornosti také okolí, díky čemuž jsou komunikativnější, což podporuje jejich sociální dovednosti. Atraktivní lidé mají kolem sebe pletivo mezilidských vztahů hustší, což jim umožňuje mít více informací a dosáhnout na lepší pracovní místo. A vyšší plat znamená více zdrojů, které mohou hezcí lidé investovat do své atraktivity. I v otázce krásy se však projevují zásadní rozdíly mezi muži a ženami.

Pravděpodobnost, že vaše dítě absolvuje vysokou školu, činí dnes v ČR 14 %, ale šance atraktivních mladíků činí 26 % a šance atraktivních žen jsou dokonce vyšší o třetinu než žen průměrných. Ženy jsou ovšem schopny svou atraktivitu zhodnotit mnohem efektivněji nejen v zaměstnání, ale zejména na sňatkovém trhu.

Páry se totiž ani dnes nehledají náhodně, ale na základě tzv. cíleného párování, v němž si lidé hledají jedince z podobné sociální vrstvy, podobného zázemí i hodnotové orientace. (Teď už nás vztah Aničky Kellnerové a Daniela Křetínského neudiví, že?) Atraktivní ženy mají 2,5krát větší šanci, že si najdou bohatšího muže. Krásní a úspěšní lidé se přátelí se sobě podobnými a předávají si potřebné informace, čímž koncentrují všech druhy a typy moci. Krása ani moc však nejsou zadarmo, neboť základem úspěchu v každém lidském konání je disciplína a odhodlanost jít si za svým cílem.

Jedna z vědeckých studií zkoumala feministické snahy a kvóty pro ženy, což je téma, kterému jsme se v minulosti právě na této akci věnovali. Zjištěné závěry podporují, co jsme se obávali říkat nahlas: Muži možná podporují kvóty z důvodů ideových, tedy aby si muži a ženy byli rovni. Ženy jsou na tom jinak. Zastánkyně politického feminismu nejsou méně atraktivní než ostatní ženy, jsou však méně sebevědomé a méně schopné. Současně velmi chtějí uspět, a tak pod záminkou kvót vlastně požadují berličku – tedy zvýhodnění.

Ale zpět k moci a její koncentraci. Na závěr mám pro vás dvě zklidňující konstatování:

K prvnímu mě inspiroval profesor Bárta, který zkoumá vrcholy a zániky civilizací. Čas totiž každého o jeho moc nakonec připraví. A to druhé zní, že z každého pravidla naštěstí existují výjimky.

Autorka je advokátkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů.

Příspěvek přednesený na Právnickém salonu dne 1. listopadu 2018, na akci Stálé konference českého práva, jejímž partnerem je také Česká advokátní komora. Převzato se souhlasem autorky z Bulletin-advokacie.cz

^[1] Pro příspěvek byly použity závěry z vědeckého výzkumu, který pod souborným názvem Moc krásy (Pomáhá krása a atraktivita k životnímu úspěchu?) publikovala Karlova univerzita v roce 2017, autoři Petr Matějů, Dana Hamplová, Petr Hampl, Marek Loužek, Simona Weidnerová, Petra Anýžová a Michal L. Smith, vydalo nakladatelství Karolinum, 274 stran