Jedním z evergreenů nejen politických debat je, že v Česku musíme posílit výuku technických studijních oborů, jak na úrovni středoškolské, tak zejména vysokoškolské. A to především na úkor zbytných oborů humanitních. Potřebujeme přece více inženýrů, ne psychologů a sociologů.

Důvod je jasný – aby měl český a moravský průmysl dostatek nové inženýrské krve. Což je samozřejmě na jednu stranu legitimní požadavek a autor tohoto komentáře pro něj má plné pochopení. Nicméně současně není pravda, jak se nám politickými ústy opakovaně tvrdí a již se to dostalo pod kůži většině českomoravské populace sledující média, že technické obory v Česku skoro vymírají. Prostě to není pravda! Nestrašme se zbytečně.

K vyvrácení tohoto mýtu, který veřejným prostorem zněl mimo jiné i před minulými krajskými volbami (v letech 2016, 2012 i 2008) a taktéž před volbami do Poslanecké sněmovny (nejen v roce 2013, ale i před těmi předešlými sněmovními), stačí pozorněji nahlédnout do relevantních statistik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Možná budete šokováni, ale technické vzdělání je v Česku rozšířenější než v ostatních zemích OECD. Z výroční zprávy této organizace o stavu vzdělávání vyplývá, že 29 procent českých vysokoškoláků ve věku mezi 25 a 64 lety absolvovalo technické obory. Průměr v zemích OECD je 25 procent technicky vzdělaných vysokoškoláků.

Podobný trend panuje v Česku nejen v rámci vysokého školství, ale i odborného středního školství, kde máme údajně nejvyšší procento středoškoláků studujících technické obory ze všech zemí OECD. (Deník E15, 21. 9., s. 17)

Nestrašme se

Samozřejmě někdo určitě namítne, že statistika je přesný součet nepřesných čísel. Možno třeba taktéž namítnout, že je otázkou, co jednotlivé členské země vlastně počítají mezi „technické obory“. Nicméně i kdyby metodika OECD vykazovala nedostatky, pořád je přesnější než rozumy v televizních či kavárenských debatách.

Výše napsaným nerozporuji, že si u nás zaměstnavatelé často stěžují na nedostatek mladých šikovných techniků. Jaksi z povahy věci plyne odvěký problém, že když vám odejde za lepším zkušený čtyřicetiletý či padesátiletý pracovník, tak jej obtížně nahradíte čerstvým absolventem bez zkušeností. A to se pak nadává, že „dnes ti mladí nic neumí“, a pak už je jen krůček k výše citovanému „dnes si každý studuje sociologii či gender studies, a na technické obory nikdo nejde“, ale pokud nahlédneme do příslušných statistik OECD, tak to tak prostě není.

Navíc i kdyby platil výše popsaný deficit studentů technických oborů, jako že jej v porovnání s jinými státy nemáme, nižší počet budoucích socioložek, znalců estonské lesbické poezie anebo kulturních antropologů by jej asi reálně zvrátil jen ve velice homeopatickém množství. V nadsázce konstatováno, z člověka s předpoklady pro výzkum dějin portugalského divadla vychováte špičkového strojního inženýra opravdu jen obtížně.

Nestrašme se! A nepanikařme.

LN, 10.10.2017

Autor je právník