Snad jenom smutnou dějinnou zkušeností potom lze vysvětlit hysterické reakce na výroční zprávu Bezpečnostní a informační služby, která naznačuje cosi o aktivitách ruských špiónů na českém území. Dokonce i muž zpravodajského světa znalý, Andor Šándor, v deníku Právo na přelomu září a října, napsal, že pokud cizí tajné služby „jenom monitorují různé oblasti našeho života a nesnaží se ovlivňovat zásadní politická rozhodnutí o dalším směřování České republiky či se nesnaží zemi ekonomicky, vojensky a jinak poškodit, pak můžeme zůstat relativně klidní.“ Podle bezpečnostního experta je však potřebné zabývat se možným ovlivňováním výkonnou rukou ruské vlády, a to především ve světle „nového agresivního kursu ruské zahraniční politiky.“ Pomiňme úvahy nad tím, o kolik jinak a v čem překvapivěji si nyní Moskva počíná ve srovnání s dřívějškem. Zajímavé je Šándorovo tvrzení, že „zde působí i zpravodajské služby členských zemí NATO a dalších demokratických zemí. Ty však nečiní nic, co by ovlivňovalo výše zmiňovaná rozhodnutí politiků a vedlo k poškozování zájmů této země.“

Sotva se ubránit úsměvu. Není třeba vidět všude agenty, vždyť úplně stačí nechat se ovlivňovat subjekty politickými a ekonomickými. Za souhlas s americkým radarem včetně obsluhy za oceánem vyfasujeme od washingtonské exekutivy letadla, byť lehce ošuntělá. Zbrojařské firmy, které se na projektu protiraketové obrany podílejí, mají tendenci ovlivňovat české zákonodárce na bohatých večeřích. A jen naivní bytosti nevidí ovlivňování v pozvánkách tuzemským politikům k výletům do exotické ciziny, pravda radarem již chráněné.

Topolánkova vláda by patrně protestovala, kdybych ji nařkl, že cílem kampaně, vedené Tomášem Klvaňou a za tučné peníze najatými „píáristy“, bylo spíše ovlivňovat než informovat veřejné mínění. Tento kabinet to má ale v krvi. Vždyť už vklouzl do žebříčku deseti největších zadavatelů reklamy. A určitě nemůže být označeno za ovlivňování, když vláda zadala a s nezvyklou ochotou prezentovala od ostatních se lišící průzkum, kterým firma Factum Invenio o víkendu sdělila, že odpůrců radaru v české veřejnosti zvolna ubývá.

Napadá mne: Neměla náhodou i ona zpráva Bezpečnostní a informační služby někoho a něco ovlivnit. Třeba hlasování členů parlamentu o radaru nebo samotné podzimní volby. Bylo by to dost odvážné. Naznačovat dvou třetinám až tří čtvrtinám českých občanů, že za jejich antiradarovými postoji jsou ruští agenti, by se mohlo vládním politikům ve volbách paradoxně vymstít. Co si však myslet o jejich náhlém pobouření ze znění zprávy – připomeňme, že předseda sněmovního výboru pro obranu Jan Vidím se okamžitě jal svolávat operativní schůzky na nejvyšší úrovni -, když ji vláda i poslanci mají k dispozici již několik měsíců?

Ocitujme pár zajímavých vět z úvahy, kterou pro čerstvé číslo Literárních novin, napsal religionista Ivan Odillo Štampach: „Za několik dní proběhnou volby, které tím, že se volí i třetina senátorů, mají vliv i na státní politiku. Vláda může ztratit nebo mít oslabenou podporu druhé komory. Hned po volbách proběhne ve Sněmovně hlasování o nedůvěře vládě, která – jak ukazují i poslední hlasování – ztratila jednoznačnou a bezvýhradnou podporu svých poslanců. Jedna ze stran politického konfliktu, který stále více hýbe touto zemí, si už vícekrát posloužila mocenským aparátem. Využila kontaktů v takzvaných silových resortech, aby vyvolala ve voličích podezření vůči politickým protivníkům. Je pravda, že ani to nestačilo předloni na získání voličské podpory potřebné k sestavení vlády. Aby bylo možné vládnout bez mandátu poskytnutého občany, bylo a je nutno zákonodárce korumpovat a zastrašovat.“ Tolik Ivan Odillo Štampach. Pojmu „ovlivňování“ se zřejmě štítil i exposlanec Jan Morava, který aktivity své a svých modrých kolegů raději nazval pozitivní a negativní motivací.

Radar sem, radar tam, ovlivňování se stalo běžnou součástí našich životů. Je přitom jedno, jak je přejmenujeme. Dokonce si myslím, že je to zbytečné. Není hanbou ovlivňovat a být ovlivňován, děje-li se tak přiznaně a transparentně.

Při bližším zkoumání zjistíme, že více než špióni z Východu nebo Západu nás ovlivňují sdělovací prostředky. Stačí zmínit roli Mladé fronty Dnes v aférách Jana Moravy, Vlastimila Tlustého a čerstvě i Ivana Langera. Za hlavním sdělením, že politika je svinstvo, je cítit lehká naděje, že s Pavlem Bémem a jeho spojencem Václavem Klausem by ale mohlo být lépe. Naopak Hospodářské noviny a týdeník Respekt, z vydavatelské stáje Zdeňka Bakaly, naznačují, že bychom neměli nad Topolánkovým týmem lámat hůl. Zatímco donedávna hlavní - a dodejme, že i nejvlivnější - proud politické žurnalistiky posuzoval střet pomyslného Dobra se Zlem podle vztahu politiků ke korupci a klientelismu, teď se úhelným kamenem stává vztah k transatlantickým vazbám a údajné hrozbě z Ruska. Nedělám si iluze o tristním stavu ruské demokracie. Stejně jako třeba o jejich vyhlídkách v Gruzii, kterou však máme naopak tendenci zvát do Severoatlantické aliance. Štěpit politické, mediální a občanské spektrum podle šablon někdejší studené války je ale hloupé a nezodpovědné. Aranžování střetu Alexandra Vondry, Václava Havla, Martina Bursíka a Mirka Topolánka s Václavem Klausem, Pavlem Bémem, Jiřím Paroubkem a Vojtěchem Filipem sice může přinést zajímavé přeskupení sil v české politice, zdejší společnost ovšem zatíží novými averzemi a traumaty. Místo abychom řešili reálné problémy a nejlépe též posilovali prestiž České republiky v Evropské unii, které budeme co nevidět se sladkým úsměvem předsedat, dělíme se jako malí kluci na exponenty Moskvy a Washingtonu.

Nestačí nám přitom slovní přestřelky. Rovnou se musíme strašit ovlivňováním. Pak se můžeme dočkat i úvah o vlastizradě. Skutečnost, že se svojí troškou do mlýna už vedle vlády a médií přišla také naše kontrarozvědka, naznačuje, že rýsující se konflikt napříč českou veřejností nebude krátký, ani mělký.

Vysíláno 8.10.2008 na ČRo6