Na sklonku minulého týdne soudkyně Helena Králová z Obvodního soudu pro Prahu 1, která se již dříve dvakrát postavila v podobné kauze proti rozhodnutím vyšších soudů, vyhověla stížnosti advokátů, kteří obvinili státního zástupce z podjatosti, a přelíčení odročila na neurčito, ač státní zástupci jsou jednou stranou sporu, nezávislý může být jen soud, proto je z principu tato námitka lichá. Advokáti ale přesto musí podat stížnost písemně a tím se další jednání odsouvá o další jeden až dva měsíce.

Obžaloba mimo jiné tvrdí, že tehdejší premiér, šéfka Úřadu vlády Nagyová, dnes Nečasová, a náměstek Boček uplatili tehdejší poslance Petra Tluchoře, Ivana Fuksu a Marka Šnajdra místy v managementu státních podniků výměnou za to, že se vzdají poslaneckých mandátů. Bylo to v době, kdy vláda potřebovala prosadit daňový balíček, ale tato trojice rebelů z vládní ODS vyšší daně odmítala. Zákon díky jejich odchodu prošel.

Bývalá šéfka Úřadu vlády Nagyová a náměstek Boček byli podle obžaloby při vyjednáváních s poslanci prostředníky premiéra. Se zákonodárci se scházeli na různých místech, zejména v hotelech v Praze. „Jednání neměla charakter politických dohod, ale cílem byl osobní prospěch poslanců,“ uvedl státní zástupce Martin Brzobohatý.

Kvůli této kauze již jednou měli poslanci problémy se zákonem, jenže Nejvyšší soud nakonec rozhodl s odvoláním na poslaneckou indemnitu, tedy beztrestnost, že je nelze stíhat. A proto se obžalovaní odvolávají s tím, že podobná jednání nebyla posledních dvacet let stíhána.

Jenže na to hned po rozsudku Nejvyššího soudu upozorňoval právní filozof profesor Jiří Přibáň, který mi řekl: „Korupci bychom neměli chápat jen úzce jako nějakou formu úplatku, ale musíme ji definovat obecně jako každé znehodnocení oficiálních obecných pravidel, která mají platit pro všechny, v individuální nebo skupinový prospěch...“ Zároveň předpovídal, že se později k tomu jistě v nějakém nálezu vyjádří i Ústavní soud, a to se skutečně stalo.

V červnu roku 2015 I. senát tohoto soudu, jehož zpravodajkou byla Kateřina Šimáčková, vynesl nález, v kterém stojí: „K první podmínce (indemnity) Ústavní soud uvedl, že „projev“ ve smyslu čl. 27 odstavce 2 Ústavy zahrnuje pouze sdělení informace nebo vyjádření názoru a nelze jej vykládat jako jakýkoliv projev vůle v trestněprávním smyslu, který by byl způsobilý naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu. „Projevem“ ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy tak není například uzavření smlouvy mezi dvěma fyzickými osobami, fyzický útok, uvedení falešných údajů v souvislosti s poslaneckými náhradami, nabídnutí úplatku, pasivní přijetí úplatku ani vzdání se mandátu.“

Proto bude zajímavé sledovat, jak se v nové situaci zachová soudkyně Králová, když nález Ústavního soudu je závazný nejen pro všechny soudy, ale i pro všechny orgány a osoby.

(Psáno pro ČRo Plus)