PRÁVO: Poslání kapitána R.
Kapitán R. mě musel pozvat k výslechu, protože někdo zjistil, že zveřejnění sice nesmyslného, ale utajovaného dokumentu rozvědky, nemůže podle zákona vyšetřovat pouze policie na obvodě, ale rovnou městská správa. Tak jsme si popovídali, napsali krátký protokol – a šel jsem zase domů. Podíval jsem se na paragraf, který mně kapitán R. ocitoval – a nestačil jsem se divit. Tímto postupem jsou vyšetřovány trestné činy s dolní hranicí odnětí svobody nejméně pět let, „nebo pokud na ně lze uložit výjimečný trest“. Také ovšem i trestné činy vlastizrady, rozvracení republiky, teroru, záškodnictví, sabotáže, vyzvědačství, ohrožení utajované informace, genocidia a ohrožení míru. A hned jsem o něco lépe rozuměl jeho rozpakům.
Kapitán R. je prototypem kriminalisty, jehož posláním je lovit násilníky a zločince. Trochu opotřebovaný cynik, s chlapskou hrdostí na práci, která má smysl pro nás všechny. Jeho nadřízení a státní zastupitelství ho teď dostali do poměrně nepříjemné situace. Měl ze mne dostat, proč jsem ten utajovaný dokument zveřejnil. Řekl jsem mu, a tak je zapsáno i v protokolu, že jsem při práci na knize Tunel plný krve přišel na řadu dokumentů, které prokazují, že osoby, které ve sporu mezi Českou republikou a společností Diag Human vystupovali jménem státu, se dopouštěli řady trestných činů, včetně korupce, objednání a zpracování nepravdivého znaleckého posudku, zneužití tajných služeb i policie v obchodním sporu, falšování úředních statistik - no, vyjmenoval jsem tam toho možná na několik řádek. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestné činy s mimořádnou společenskou nebezpečností, nadiktoval jsem rovnou do rychlé ruky pana kapitána, rozhodl jsem se i ke zveřejnění dokumentu rozvědky – a to poté, co jsem si ověřil jeho pravost a byl tou samou rozvědkou ujištěn, že ví, kdo ten dokument vynesl z Ministerstva zdravotnictví a že ten dokument je sám o sobě naprosto nedůležitý. Mimochodem, přesto, že to o něm ví rozvědka i BIS, ten zkorumpovaný lump dál buduje svoji politickou kariéru.
Takže jsem, říkám dál panu kapitánovi, poněkud překvapený, že jsem kvůli tomu po dvou letech vyšetřován. A hned jsem se, trochu zlomyslně, zeptal, kdy že policie začne vyšetřovat třeba tu korupci – například onen mnohokrát popsaný primitivní fígl z roku 2001, kdy jeden člověk na ministerstvu zdravotnictví vybírá bez výběrového řízení právníky a znalce pro zpracování posudku a ještě je jediným zástupcem ministerstva, který jim dodává podklady. Celé to stojí osm a půl milionu korun, které skončí v kapsách blízkých kamarádů. Posudek je falešný jako pětník a ten člověk je dnes náměstkem Nejvyšší státní zástupkyně. Jmenuje se Zdeněk Koudelka. „Nechají Vás to vyšetřovat, pane kapitáne?“ – ptal jsem se. Než nás to oba přestalo bavit, položil jsem podobných otázek asi pět. Všechny bez odpovědi.
Dívali jsme se na sebe a já se nejvíce styděl za jeho nadřízené a politickou lůzu, která si ze zákonů a skutečných policistů dělá jenom legraci. Kapitán R, namísto aby honil zločince, musí otravovat mě. Za několik týdnů, nejvýše měsíců, vynese rozhodčí senát verdikt o tom, kolik bude muset stát zaplatit za škodu, způsobenou podnikání soukromé společnosti. Znovu a znovu je třeba opakovat, že většinu jakékoliv konečné částky budou tvořit úroky, které „vyrobili“ zbabělí a zkorumpovaní politici. A co když ty naprosto zbytečné a zločinem vzniklé úroky budou třeba tři, pět nebo sedm miliard? To sklapneme kufry a nebudeme chtít vědět, kdo to zavinil? Dovolí to někdo kapitánu R. vyšetřovat? Ve filmu by se to jmenovalo - Mission impossible - a určitě by to dopadlo dobře.
Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora)
