Hned na úvod musím zdůraznit, že nemám v úmyslu zpochybňovat rozhodnutí soudu. To bych si nedovolil. Ale mohu s ním nesouhlasit. A já s rozhodnutím paní soudkyně Šárky Šantorové zásadně nesouhlasím.

O co jde?

Na serveru Novinky.cz se v úterý 30. srpna 2016 objevil článek s názvem „Mohl vzniknout precedent hraničící s totalitou, vysvětluje soudkyně verdikt v kauze trenek nad Hradem“ (viz).

Podle serveru soudkyně v usnesení uvedla, že soud zvážil celou věc nejen z hlediska trestního práva, ale i z hlediska práva na svobodu projevu, kterou má každý zaručenou Listinou základních práv a svobod.
„... (soud) dospěl k závěru, že rozhodnutím o trestní odpovědnosti obžalovaných v rámci trestního zákona by mohl vzniknout nebezpečný precedent hraničící s totalitními režimy omezujícími svobodu slova a politický názor,“ uvádí se v usnesení.

Podle článku soudkyně odmítla, že by se v případě výměny prezidentské vlajky za červené trenky jednalo o výtržnictví. Podle ní šlo o recesi.

„Z provedených důkazů nevyplývá, že by se jednání obžalovaných nějak dotklo občanů republiky nebo že by se tak stalo způsobem, který by svědčil o celkově negativně zaměřeném postoji obžalovaných vůči společnosti či vůči spoluobčanům vůbec,“ uvádí se dále v usnesení.

Jediné, co soudkyně uznala, je poškození cizí věci, kterého se měli členové Ztohoven dopustit přestřižením lanka na stožáru. Celou věc tedy bude projednávat Úřad městské části Praha 1 jako přestupek.

Potud tedy stručně z článku z Novinek.cz.

Po přečtení celého výše uvedeného článku by někoho mohlo napadnout, že by alespoň některé pasáže z něj měly být zařazeny v sekci „Chechtavej tygr“. Ale jen na první pohled. Je to přece jen vážná věc.

Myšlenku, která mě napadla asi jako první, a to že by paní soudkyně mohla být „tichým společníkem“ skupiny Ztohoven, jsem zamítl jako krajně nepravděpodobnou.

I soudci jsou také jenom lidé. Kromě znalosti práva a všeho, co s tím souvisí, mají přirozeně i své soukromé názory a občanské postoje.

A tak jsou jednotlivá rozhodnutí soudů ovlivněna nejen právním názorem toho kterého soudce, dle povahy věci, více či méně, ale také jeho názorem soukromým či občanským postojem. Různá medializovaná soudní rozhodnutí to jasně dokazují. V poslední době např. případ neštěstí při couvání na parkovišti u obchodního domu, kde couvajícímu řidiči náhle vběhlo pod auto dítě, které „hlídaly“ dvě osoby.

A tak je tomu pravděpodobně i v „našem“ případě.

Paní soudkyně Šantorová je prostě toho názoru, že když někdo vyleze na střechu Pražského hradu, sundá se stožáru standartu prezidenta republiky, kterou snad vyhodí nebo rozstříhá... a nahradí ji červenými trenýrkami, že je to obrovská „sranda“.

A to, že „z provedených důkazů nevyplývá, že by se jednání obžalovaných nějak dotklo občanů republiky“, prostě není pravda už jen z toho prostého důvodu, že mě se to dotklo. A já občanem České republiky jsem.

Kdyby se jednalo o vlajku okupantů, jedno jest, zda by byla hnědá, rudá nebo černá, dalo by se zřejmě mluvit o odvaze, možná i o hrdinství. To bych ocenil. Ale v časech demokracie, i když chatrné, kdy na Hradě sídlí demokraticky zvolený prezident, považuju svévolné snesení prezidentské standarty za trestuhodnou lumpárnu. A je jedno, zda se prezident jmenuje Petr nebo Pavel, Havel, Klaus nebo Zeman.

Podle Novinek.cz se kvůli stížnosti státní zástupkyně bude případem zabývat ještě Městský soud v Praze.

Alespoň, že tak.