Názor podpořil citací ze staršího nálezu Ústavního soudu a potvrďme, že citát je přiléhavý. Plyne z něho, že následkem přijetí zákona odporujícího ústavnímu pořádku je zrušení zákona, ne nárok na náhradu škody. Odpovědnost je jen politická. Autor pak vyslovil znepokojení nad tím, jak málo dotyčné politické strany rozumějí právu, a tudíž také nad jejich ambicí podílet se na legislativě.

Myslím přesto, že právní intuice „malých stran“ je pro český parlamentarismus přínosnější než obrana nezodpovědného parlamentu.

Názor Ústavního soudu je jednoznačný: majetková odpovědnost nevzniká zejména v případě, kdy Parlament vykonává svoji zákonodárnou pravomoc. Jenomže tady parlament udělal cosi zcela jiného, a proto nárok na náhradu škody nemusí být tak absurdní, jak se podává.

Předešlu, že zákon o zkrácení volebního období je kreace vzpírající se zařazení mezi obvyklé postupy parlamentu demokratického a právního státu. Je totiž nepochybné nejen to, že ústavním zákonem není, ale že není zákonem vůbec. I proto, že parlament jednorázovým zkrácením volebního období porušil jednu ze základních stavebních osnov ústavy, a to princip dělby moci. Ústavní soud 10. září řekl to podstatné: „Ústavní zákon č. 185/2009 Sb. je ústavním zákonem pouze formou, nikoli ale obsahem. Obsahem je individuálním právním aktem.“ A výslovně označil postup parlamentu za protiústavní svévoli.

Šlo o nezákonodárný exces Základní argument obránců neodpovědného parlamentu je tudíž podstatně oslaben: parlament je sice právně neodpovědný za eventuální škody vyvolané jeho zákonodárnou činností, nemusí ale být neodpovědným za škodu způsobenou činností jinou, chcete-li excesem ze zákonodárné činnosti. Parlament zde porušil ústavu i tak, že si přivlastnil vydat v rozporu se svou pravomocí individuální právní akt, což je svěřeno orgánům jiných státních mocí než zákonodárné. Je to obdobné, jako by se rozhodl jihomoravský hejtman vydat zákon o zemském zřízení nebo vláda zákon o vyrovnaném rozpočtu či o své neodvolatelnosti. Podobně si naposled počínal parlament jakobínský - přijímal zákony, soudil a zabavoval majetek jednotlivcům, pak asi už žádný.

Parlament učinil něco, co mu ústava nedovoluje, lhostejno, že to označil za ústavní zákon. A za škody je ovšem Česká republika odpovědna jako kdokoli jiný. Pokud si autor posteskl nad bídnou právní erudicí malých stran, řekl nám jen půl pravdy. Fakt, že parlament neodpovídá za škodu vyvolanou zákony a jejich aplikací (což asi bude svůdná myšlenka do budoucna), nevyviňuje stát bez dalšího z právní odpovědnosti stanovené pro každého celým právním řádem.

Kupříkladu § 415 občanského zákoníku: Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Existuje důvod, proč by se tato prevenční povinnost a odpovědnost z ní plynoucí neměla vztahovat na stát, který si plete ústavní zákon s jednorázovým mocenským rozhodnutím?

LN, 5.10.2009

Autor je advokát