Zásada, že smlouvy musí být dodrženy (pacta sunt servanda), platila již za starého Říma. Pro totalitní státy toto neplatí zcela bezvýjimečně. Totiž státní moc si bere do rukou oprávnění tyto smlouvy rušit, aniž by to musela zdůvodňovat. Nanejvýš je uznávána závaznost smluv pro soukromoprávní subjekty, nikoliv pro stát či vládnoucí stranu. Tito mohou právními předpisy smlouvy rušit nebo zabavovat majetek podle libovůle, a to i v případech, kdy to ekonomice škodí. Idea vládnoucí strany dnes byla opuštěna, ale nebyla bohužel ve všech případech opuštěna idea všemocného státu.

Uvedu příklad. Podle ustanovení § 246 zákona o obchodních korporacích základní kapitál akciové společnosti je alespoň 2 000 000 Kč. Zákon nabude účinnosti 1. ledna 2014. Problémy mají akciové společnosti se základním kapitálem například jen 1 000 000 Kč. V obchodním zákoníku ke zvýšení minimálního základního kapitálu z 1 000 000 Kč na dvojnásobek došlo již v roce 2000.

Ale obdobné přechodné ustanovení, které obsahovala novela k obchodnímu zákoníku před 13 léty v roce 2000, nyní schází. (Přechodné ustanovení z roku 2000 mělo tento obsah: Akciové společnosti, které vznikly podle dosavadních právních předpisů, nejsou povinny zvýšit základní kapitál do výše 2 000 000 Kč.)

Nyní pro absenci přechodného ustanovení vzniká otázka, zda musí navýšit akciová společnost k 1. lednu 2014 základní kapitál na minimální částku 2 000 000 Kč? Různí odborníci z různých míst tvrdí, že se dnes na přechodné ustanovení zapomnělo. Protože se na ně zapomnělo, pak základní kapitál musí být údajně bezpodmínečně zvýšen. I když v řadě případů to není ani pro fungující akciovky snadná záležitost. Všemocný stát stanovil právní normu, která musí být bezpodmínečně splněna. (Podle ustanovení § 777 odst.1 zákona o obchodních korporacích ujednání společenských smluv, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona, se zrušují dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.)

K tomuto nutno dodat: Stanovy akciové společnosti, kde musí být uvedena výše základního kapitálu, jsou smlouvou. Podle nového občanského zákoníku více zakladatelů zakládá právnickou osobu přijetím stanov nebo uzavřením jiné smlouvy (§ 125). Proto bezpochyby stanovy musíme považovat za smlouvu.

Smlouvy mají být plněny (§ 3 nového občanského zákoníku). Chce-li stát měnit ustanovení soukromoprávních smluv, mezi které bezpochyby stanovy akciových společností patří, musí zde prokázat kvalifikovaný veřejný zájem. To je odůvodněný veřejnoprávní zájem na tom, aby fungující akciové společnosti zvyšovaly například dvojnásobně základní kapitál, přestože toto nemusí být zcela jistě snadnou a proveditelnou záležitostí. Tento zájem zde vůbec patrný není. Proto musí dále platit ustanovení § 2 odst .1 nového občanského zákoníku, že každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá občanský zákoník, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

Proto zde není dána povinnost zvýšit základní kapitál. Smlouva musí být zachována nebo měněna v souladu se všemi právními předpisy o soukromém právu. K soukromoprávní regulaci bezpochyby nepatří v tomto případě povinnost navýšit základní kapitál dvojnásobně. Povinnost minimálního kapitálu 2 000 000 Kč se vztahuje jen na nově založené akciové společnosti. Tuto argumentaci lze opřít i o další ustanovení ústavního pořádku České republiky.

Je třeba odmítnout výklad, který ignoruje základní zásady, na kterých spočívá právo. Tyto zásady nelze opomenout.

Autor je právník