Mám dobrého kamaráda, který podniká jako fyzická osoba. Je chytrý a má dobré nápady. A tak při snaze získat na jeden ze svých projektů nebankovní úvěr, oslovil zprostředkovatele, který pracuje pro nějakého investora z Německa. Ten prostředník vypadá seriózně – sám jsem se s ním setkal – a nepožaduje žádné zálohy předem. Uza­vírá docela rozumnou provizní smlouvu, která je splatná týden po připsání úvěru na účet žadatele. Potud bylo všechno v pořádku a můj kamarád se po schválení úvěru pro jeho projekt vrhnul do organizování příprav.

Ale pak to přišlo. Německý investor si pro právní zajištění všech úvěrů vybral jako partnera českého notáře, na jehož účet k tomuto účelu založený převedl po provedení všech patřičných úkonů částku 250.000.000,- Kč. Těsně poté pan notář rychle onemocněl těžkou artrózou a všem svým „zákazníkům“ sdělil, že musí jít na operaci kyčle. Takže nemůže úřadovat.

Operace se však dle jeho vyjádření nepovedla, takže stále nemůže úřadovat, a tudíž ani vyplatit peníze na inves­torem schválené projekty.

Uplynulo půl roku a nic. Můj kamarád už z toho kolabuje, protože do příprav urychleného rozjezdu projektu vložil nejen všechny své, ale i od rodiny a přátel vypůjčené peníze, které chtěl z úvěru vrátit. Dnes jsem s ním mluvil a při komentování zdravotního stavu onoho notáře hovořil o své „hrozné smůle“.

Já si ale myslím, že měl hovořit o „velkém štěstí“ notáře. Nevím, jaké jsou nyní bankovní úroky z vkladů. Jak je u nás dobrým zvykem, asi malinkaté. Připusťme tedy, že to jen jedno procento ročně. Potom náš nemocný notář získává 208.333 Kč měsíčně na úrocích. To už stojí za to marodit, ne?