Jdeš kolem vody a vidíš topícího .
Máš možnosti:

První – díváš se jinam a rychle odcházíš.

Druhou – hodíš mu lano , záchranný pás , skočíš pro něho.

Chováním podle té první se nic nestalo, vše je při starém,nejsou starosti, je to jen smůla pro ty, cos je ve vodě neviděl.

Podle druhé to záchranou obyčejně nekončí.
Vytáhneš ho , osusíš, dáš najíst a napít, ale on je skoro nahý a nemá kam jít. Nemůžeš ho nechat sedět na břehu, vezmeš ho s sebou domů, poskytneš mu příbytek na zatím neznámou dobu, jídlo , společnost. A on pořád nemá kam jít.

A tady začneš mít potíže se skupinou těch , co jednají podle první možnosti. Tvé hrdinské , potleskem oslavené gesto, se stane přítěží snižující tvůj životní standard, už se na tebe nedívají jako na hrdinu, ale jako na pitomce , který tím, že sám dobrovolně chudne ohrožuje blahobyt ostatních.

Najednou vidí zbytečnost tvého gesta a stále víc se tím netají.
Podle nich však tam ani tolik vody nebylo, aby se utopil, určitě by si pomohl sám, kdoví komu co udělal a ten ho možná spravedlivě do vody hodil.

A to nebezpečí pro nás v tom, že by se mohlo obecně chtít, abychom zachraňovali ty, co nám po nich nic není. Ještě by se po nás chtělo ať potrestáme ty co bezdůvodně , nespravedlivě hážou lidi do vody podle toho, jak si usmyslí.

A od toho zvedá mocný hlas lidu , hlas Boží : „ Toho bohdá nebude !!!“