Circulus vitiosus kolem Karoliny pokračuje, není žádný konec, jak se snaží někteří éteru namluvit. Karolina, největší městská zakázka v historii České republiky, největší možnost postavit zcela novou část centra města na zelené louce a také největší skandály v historii této moravskoslezské metropole a přitom tak typizovaný problém příznačný pro celou naši republiku. První u nás od roku 1918 pořádaná mezinárodní urbanisticko-architektonická veřejná soutěž za účasti 120 architektonických týmů z celého světa, která měla zajistit naprostou transparentnost, a přesto vítězové byli zavrhnuti, jejich urbanistická studie transformována v územní plán nové části města na Karolině byla padělána jen proto, aby se vyšlo vstříc developerovi a jeho jedinému zájmu – stavbě obchodního a zábavného komplexu, které mimochodem zjizvují tvář naší krajiny již více než 10 let. A jak vidno, zřejmě se devastace krajiny těmito mamutími kolosy hned tak nezastaví, pokud vůbec. Po téměř již dvou letech soudních sporů odkázal Nejvyšší správní soud poškozené vítězné architekty znovu na lokální okresní soud, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podnět občanů k prošetření zákonnosti/nezákonnosti developerské soutěže odmrštil a Česká komora architektů licoměrně poskytne finanční sílu – jen kauce pro zahájení námitkového řízení, resp. tzv. dohledového řízení u zmíněného Úřadu řízení dosahuje výše miliónu korun českých - v době, kdy už připravuje podmínky pro konání developerských soutěží. Žádná judikatura správních soudů, která by sloužila za vodítko správného směru, v tomto případu neexistuje.

Takže zůstává skutečností, že v České republice nadále nebude vznikat příliš mnoho kvalitní architektury srovnatelné se zahraničím a vyhlášené mezinárodní architektonické soutěže, které se snažily udržet co nejvyšší možné měřítko kvality urbanisticko-architektonických návrhů ustoupí po více než deseti letech bojů mezi investory či developery a architekty do pozadí. Přednost dostává developerský kýč. A není vůbec podstatné s jakými architektonickými jmény se developeři vytasí – jednou je to Kaplický, po druhé Koolhaas. Podstatné totiž je, že jedině otevřenou soutěží, výběrovým sítem, se dá optimalizovat to nejlepší, co vznikne v daném čase a místě. Mezinárodní rezoluce např. č. 2001 C 73/04 týkající se ochrany kvalitní architektury a výsledků urbanisticko-architektonických soutěží a rezultující právo občanů na kvalitní estetické architektonické prostředí i jedno z posledních rozhodnutí Evropského soudu, které judikovalo základní občanské právo na co nejkvalitnější architektonicko-estetické prostředí, zůstane u nás stále nepovšimnuto.

I rozhodnutí trestního senátu o padělku právně závazného územního plánu ostravské lokality beru za další rozpustilý vtip ostravské justice. Jak vidno, územní plán města Ostravy, ceněný jinak desítkami milióny korun, není příliš atraktivní komoditou pro místní soud a pokuta 60.000,- Kč se mu zřejmě jeví optimální. Vlk se nažral a koza zůstala. Není tu jistá paralela s černými – neoprávněnými - stavbami, které si občané u nás tak radostně budují, protože je pokuta vyjde laciněji než dodržení zákona?

A střílející - nyní již bývalý - náměstek, který se mě snažil zastrašit coby právní zástupkyni Sdružení vítězných architektů pod názvem Karolina a donutit ke stažení všech žalob ve smyslu hesla „nechcete-li patřit do naší velké spokojené rodiny, tak vás někdo zastřelí“, je dodnes vyšetřován. Již tři státní zástupci se na něm vystřídali… zdlouhavost řízení je v určitých případech nekonečná a snad i věčná. Určitý nevkus a amatérismus trčí z bot ostravské policie, přitom se jedná o tolik citlivou záležitost pro ostravský kraj s přihlédnutím k posledním událostem, kdy zde byla před pár měsíci skutečně jedna advokátka zastřelena. V tomto kraji se skutečně rádo střílí.

Korupci, vzájemné přihrávání výhod, propojení politiků a velkých firem na úrovni měst, krajů i celé republiky těžko s umělci a architekty zlomím. Asi ne nadarmo se říká, že spravedlnost je slepá.

Politický dovětek

Bohužel ani Strana zelených, do které občané ve volbách vkládali tolik naděje, víry a očekávali jakousi změnu k lepšímu právě pro její proklamaci nekorupční společnosti zklamala již od počátku. Jak je možné, že strana zrozená ze solidarity, citlivosti a zásadního odporu k ničení světa arogantními mocnými, už v prvních měsících parlamentního fungování obrací na ruby snad všechny prvky svého politického programu? Důvody, kterými se Strana zelených či lépe už strana Bursíkova snaží obhájit své konání, spíše završují absurditu její piruety, když hlavním argumentem pro toto počínání je údajná důvěryhodnost strany v očích voličů i ostatních stran.

Mé skromné myšlenky o možném řešení korupce právní cestou, které byly a jsou ve shodě se zelenou platformou, byly přijímány s nadšením, nicméně vehnaly jistého malicherného a ješitného „vůdce“ do jejich zařezávání ještě v zárodku – „nebrala mu telefony, nepřelepila billboard, jak si přál“. Může tomu ještě dnes někdo uvěřit? Žalobu na neplatnost voleb jsem z úcty k jiným členům Strany zelených a nebezpečí možnosti jejího rozpadu včetně pouličních bouří a demonstrací nepodala. Incipit vita nuova, nyní začíná nový, šťastný život.

Autorka je advokátka