Někdy se nestane nic velkého. Šli jsme s profesorem Danešem do restaurace. Kolega Urban, dva mladí kolegové a já.

Profesoru Danešovi tehdy bylo k osmdesáti. Jako každý rok přijel z Ameriky navštívit známé v Čechách a obejít kulturní akce. Přišel i k nám na schůzku České společnosti rukopisné, aby si poslechl, co je nového kolem Rukopisu královédvorského a zelenohorského.

Po schůzce jsme v restauraci hovořili méně formálně, třeba o důležité otázce, co si dnes objednáme. Když přišla servírka, kolega Urban si řekl o kuře. "Já si dám taky mrtvého ptáka," rozhodl se profesor Daneš. Servírka znejistěla. Až po vysvětlení se jí rozbřesklo: "Áá, kuře je vlastně taky pták!"

Pak jsme se vydali k domovu. Kolega Urban odjel jiným směrem a my tři mladí jsme s profesorem Danešem čekali na tramvaj. Hovor pokračoval a najednou jsem zjistila, že spolu mluvíme jako mladí lidé. Přítomnost osmdesátiletého kolegy neovlivňovala téma ani spád hovoru. Starý pán bystře reagoval a nijak nebrzdil náš optimismus, takže nebylo nutné se mu v řeči přizpůsobovat.

Nejdřív mě napadlo, že američtí důchodci jsou asi jiní než čeští. Ale současně ve mně vznikl zájem poznat blíže našeho váženého kolegu.

Zdenko Frankenberger Daneš se narodil roku 1920. Studoval matematiku, fyziku a geofyziku. V roce 1950 emigroval s manželkou přes Německo do Ameriky. Tam pracoval ve výzkumu naftových ložisek a později ve vesmírném programu a na universitě v Tacomě.

Publikoval práce z oboru průzkumu hornin, složení a dynamiky nitra Země, Měsíce a planet, meziplanetárního magnetického pole a mikrovlnného záření zemského povrchu a kromě toho se věnoval i hudbě a problémům z různých humanitních oborů.

V dlouholetém sporu o stáří Rukopisů královédvorského a zelenohorského se rozhodl uplatnit způsob myšlení přírodních věd a přesně rozlišit fakta od domněnek a interpretací. Odmítl přístup předchozích badatelů, kteří si kladli jednoduchou alternativu: buď jsou Rukopisy staré literární památky z desátého až čtrnáctého století, nebo podvrhy z raného století devatenáctého. O stoletích mezi tím se neuvažovalo.

Zdenko Frankenberger Daneš vypracoval teorii o sepsání Rukopisů na počátku 16. století pro rod Šternberků. Tím by se vysvětlily neobvyklé jazykové tvary v Rukopisech a zároveň i výsledky chemického průzkumu Šafaříka a Bělohoubka z r. 1886, který prokázal odlišnost Rukopisů od dokumentů z počátku 19. století a velké stáří jejich písma. Shrnutí Danešovy teorie vyšlo ve Sborníku Národního muzea r. 1992.

Kromě vědeckých zásluh je profesor Daneš zdrojem optimismu a energie pro své okolí.

Vzpomínám si na pár momentů. Jednou nám vyprávěl o svém známém, jak je v pokročilém věku aktivní a co všechno dělá, a zakončil poznámkou: "Já nesnáším takhle pracovitý lidi."

Jindy profesor Daneš vypráví, jak se věnoval cyklistice: "Jezdil jsem ze Seattlu do Portlandu, to je 320 kilometrů. To už je moc."

A nebo s ním jdete po ulici a starý pán povídá: "Jo, v devětatřicátým! To jsme jednou vyházeli Němce z hospody. A ještě jsme si mysleli, jak jsme jim to nandali."

Jsem velmi ráda, že profesor Daneš nedávno sepsal vzpomínky, kde píše o svém mládí za války a líčí příběh své emigrace. Vyprávění se čte jedním dechem, i když autor už v úvodu předznamenává: "Budete-li tento spisek číst, budete zklamáni. Ve srovnání s románovými a filmovými hrdiny, ba i ve srovnání s některými uprchlíky, jejichž papíry jsem později vyřizoval, jsem byl člověkem fádním, moje dobrodružství byla limonádová a mé hrdinství minimální až trapné."

Přesto se příběh vyplatí dočíst až do konce. Nestane se nic velkého. Jen na chvíli ucítíte blízkost výjimečné osobnosti.