2) Jsou různé názory na ty či ony problémy v demokracii běžné, nebo podezřelé ? Platí, že názorový střet už není boj člověka s člověkem, jako tomu bylo za totality a končilo v kriminálech a na šibenicích?

3) Menšinové názory jsou v demokracii nejen přípustné a veřejně sdělitelné, ale nastavený systém jim dokonce umožňuje, aby se staly většinovými. Není-li daný názor v rozporu s Listinou práv a svobod, neměl by každý demokrat důsledně odmítat byť jen náznak o jeho umlčování a zákazu?

4) Poslanecká sněmovna přehlasovala až na dvě výjimky všech více než 25 prezidentských veto. Ve svobodných volbách v r. 2002 dali totiž občané jasnou většinu 111 hlasů levici. Prezident je součást výkonné moci a vláda jejím vrcholným orgánem. Neměl by prezident i proto respektovat tuto holou pravdu?

5) Když policie v demokratické zemi vyzve občana k nějakému konání (odejděte! přejděte jinam! zastavte se! legitimujte se!, ustupte! stůjte! atp.) a on neuposlechne ani na opakovanou výzvu, má policie rezignovat, nebo trvat na naplnění výzvy? Pokud policie zvolí donucovací prostředky a občan se dále zpěčuje, má policie přestat konat, nepokračovat, nebo má přistoupit k násilí a vynutit si respekt a splnění výzvy?

6) Platí i v předvolební kampani ono Voltairovo: Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale do smrti budu hájit vaše právo říkat to?