Jen před několika dny proběhla volba generálního ředitele České televize na další šestileté funkční období. Kromě celého procesu výběru kandidátů, který provázely nejrůznější skandály typu předem avizované politické dohody od pokračování a nepokračování Jiřího Janečka ve funkci až po okamžik sebejistých esemesek současného ředitele zpravodajství Milana Fridricha o tom, že bude proces výběru zrušen a na pozici GŘ ČT bude Radou ČT dosazen právě on (MfD červen 2009), až po fakt, že jeden z radních „ilegálně“ svému synovi poskytl materiály kandidátů bez vědomí ostatních členů Rady ČT a kandidátů samotných k publikaci na internetu. Materiály, které byly Radě ČT předávány za dozoru notáře v uzavřených obálkách a s nejpřísnějšími procesními instrukcemi, které bývají zvykem snad jen u miliardových státních zakázek.

O všem se psalo a nic se nedělo – v posledních letech u nás bohužel celkem běžný stav… Nejspíše se zdá, že tento styl má zelenou a dodržování pravidel nikoho nezajímá… Ano velmi vážně jsem při sledování této hry na korektnost přemýšlel, že se tohoto divadla nebudu už dál účastnit a svou kandidaturu na pozici Generálního ředitele ČT stáhnu, protože podobně sehrávaná fraška je pod moji důstojnost. Díky podpoře a přesvědčování přátel jsem vydržel až do úplného konce. Během této doby jsem se setkal se spoustou zaručených zpráv o tom, jak se politické strany dohodly, kdo bude novým ředitelem a že jejich vliv je rozdělen mezi Český rozhlas a Českou televizi tak, že pravice (čti ODS) má volné pole působnosti, pokud jde o Český rozhlas, a levice (čti ČSSD) zase ovládá Českou televizi…

Nejtristnějším zážitkem pro mne však bylo, když jsem v rámci závěrečného slyšení byl autentickým účastníkem procesu volby 15. července v budově České televize. Nejenže výběrové řízení začalo před časem avizovaném ve zvacím dopise kandidátům, nejenže si pomalu nebylo kam sednout, jako by tam další kandidáti nebyli, nejenže žádný jiný aspirant na funkci generálního ředitele ČT než Jiří Janeček neseděl za stolem určeným Radě ČT vedle Heleny Fibingerové (místopředsedkyně Rady ČT). Žádný jiný kandidát než Jiří Janeček se nepohyboval v uzavřeném prostoru vyhrazeném Radě ČT, a to i při třicetiminutové „dohodovací pauze“ Rady ČT před závěrečným třetím kolem hlasování o vítězi tohoto „výběrového“ řízení.

Pochopil jsem, že přicházet s kritikou činnosti ČT, tzn. i Rady ČT, která je zodpovědná za kontrolní činnost, není ideální a nikdo to neočekává. Pochopil jsem, že přicházet s řešením, které člověk otevřeně popíše ve své kandidátské práci, má smysl jen proto, aby tyto vlastní myšlenky poskytl jinému kandidátovi, který je využije i přes to, že jej nikdy ani nenapadly. Kandidátovi, který však vládne formulací dostatečného rozpočtu Rady ČT a tím nepřímo i výšce odměn jejích členům.

Není zde prostředí volné soutěže a není zde prostředí dodržující základní etické principy – oč je to však horší, když na takové platformě pracují instituce, jejichž posláním je na takový vývoj poukazovat a bránit mu… – instituce zvané Rada České televize a Česká televize.

Napadá mi citát z filmu:

„…náš ústav se Vám mými ústy omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází maximálně jednou za šest let…“