Šéfredaktor deníku Právo vyvolal rozruch svým obviněním, že mu "různá místa" vyhrožují ztrátou inzerce, pokud bude "pokračovat v dosavadním, údajně nepříznivém způsobu psaní o sociální demokracii". Nic konkrétního neuvedl, a to ani poté, co byl dotázán dalšími médii. Prý mu šlo o "veřejné pojmenování problému".

Když tohle ptydepe přeložíme, vypadá to tak, že Zdeněk Porybný komentářem ve svém listu (který zároveň vlastní) požádal o solidaritu a pomoc. Asi hlavně ostatní média a také konkurenční politiky, protože kdyby měl o popsaném vydírání hmatatelné důkazy, asi by se rovnou obrátil například na orgány činné v trestním řízení. Ale nic konkrétního nemá, a tak se spoléhá na to, že ve vypjaté politické situaci nezůstane jeho nářek nevyslyšen. Od ODS, konkrétně Jana Zahradila, se mu už podpory dostalo. Ale jde opravdu o "svobodu slova"? Instinkt a zdravý rozum vybízejí k opatrnosti.

Fakt jedna: Právo má k ČSSD jako jediný levicový deník mezi novinami nejblíže. O sociální demokracii píše konzistentně, ve stylu ani tónu k žádnému posunu v poslední době nedošlo. Fakt dvě: ČSSD je s tím, jak o ní Právo referuje, rovněž dlouhodobě nespokojená. Minimálně za celou dobu, co stranu řídí Jiří Paroubek (sám Právo už víckrát kritizoval). Je v tom určitý paradox, ale ne nepochopitelný. ODS za Topolánka zrovna tak kritizuje Lidové noviny a MF Dnes, které jsou zase blízké jí. Fakt tři: Jediné, co se v poslední době změnilo, je stav ekonomiky. Recese a krize nepřejí těm segmentům trhu, jejichž obchodní model stojí a padá s inzercí. Z toho plyne, že většina médií se potýká s úbytkem reklamy a tedy i příjmů.

Co z toho plyne? Vše nasvědčuje tomu, že jestliže má Právo nyní existenční problémy, pak jsou původu ekonomického, nikoliv politického. Spíše se ptejme, proč stejná varování nedostala také ostatní média. Anebo ještě jinak. Není vyloučeno, že firmy polovlastněné státem opravdu mohou k podobným metodám sahat. Ale pak se ptejme, proč to zkoušejí zrovna v Právu. Nezvykly si například, že obsah a inzerce jsou v tomto deníku propojeny těsněji než jinde?

Právo je novinářsky slušný a kvalitní deník. Má dobré zpravodajství a zajímavé komentáře. Obchodně však představuje dlouhou dobu záhadu, která je právě v osobě Zdeňka Porybného a jeho dvojjediné roli šéfredaktora i vydavatele. Vždycky si svůj byznys dělal po svém a dával najevo, že k tomu nikoho dalšího nepořebuje. Proč tedy teď?

A pak, všichni víme, jak čeští politici všechno "házejí" na média. O narážkách na "mediální virtuální realitu" se neobejde snad žádné prohlášení Mirka Topolánka a Jiří Paroubek zase chrlí aspoň jeden článek týdně o pravicovém mediálním spiknutí. Pan Porybný to teď zkouší opačně a obviňuje bez důkazů politiky. Zdá se mi to nevkusné.

(Psáno pro E15)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.