Po šestnácti měsících doputovala digitální novela zákona o vysílání do cílové rovinky a pásku nakonec protrhla v podobě senátní verze. Přičteme-li k tomu ještě dobu, kdy se o digitální problematice licitovalo, když příslušné paragrafy byly ještě součástí zákona o elektronických komunikacích (ZEK), přičemž teprve na poslední chvíli z něho byly vyřazeny, z řádu měsíců se ocitáme v řádu roků. Ty roky však neznamenají důkladnost, s jakou byl zákon projednán, nýbrž nemohoucnost příslušných ministerstev (Ministerstva kultury a Ministerstva informatiky), vlády a Poslanecké sněmovny připravit akceptovatelnou právní normu.

Zákon je na stole, malé regionální televize nebyly okradeny a jedna velká – Prima – nebyla zvýhodněna nesystémovou stamilionovou „dotací“, a chtělo by se proto zvolat: konec dobrý, všechno dobré. Ale nejde to. Nelze totiž nevidět, že odpovědná ministerstva rezignovala na svoji povinnost být při přípravě příslušného zákona hlavním aktérem legislativního procesu a svoji roli přenechala poslancům utrženým ze řetězu. V tomto konkrétním případě především poslanci ČSSD Ladislavu Skopalovi. To, že vznikl dojem, že zákon se rodí spíše na Palmovce než ve Sněmovně, není ani příliš velká nadsázka.

Může zaznít oprávněná námitka, že do legislativního procesu – ať už se nám to líbí nebo nelíbí – přece vždycky zasahují i ti, kterých se daný zákon týká. Vzpomeňme třeba přípravu zákona o vysílání v roce 2001 a Vladimíra Železného, který si uměl prosadit tzv. automatické prodlužování licencí. Jeden podstatný rozdíl oproti minulosti tady ovšem je. Z Železného lobbistické aktivity mohou dodnes profitovat všichni provozovatelé vysílání, a lze ji proto považovat za obecně prospěšnou pro stabilitu podnikatelského prostředí elektronických médií. Poslední Skopalova iniciativa šla na ruku pouze jedné firmě, ba dokonce řadu jiných poškozovala. Senát se nakonec ukázal být opravdu správnou pojistkou a je jen dobře, že poslanci jeho verzi akceptovali.

Vzhledem k tomu, že za středobod přijímání digitální novely byla uměle podsunuta otázka tzv. očištění Primy, nezbyl čas na poctivou diskusi o daleko podstatnějších tématech. Hned zkraje byla kupříkladu smetena ze stolu varianta licencování nikoli jednotlivých pozic, nýbrž celých multiplexů, tak jak to navrhoval Petr Pleva (ODS). Do značné míry by se tím předešlo kšeftování s licencemi, jež dříve či později nevyhnutelně nastane, protože ke koncentraci vlastnictví zcela zákonitě dojde i v této oblasti, stejně jako k ní došlo v minulosti u komerčních rádií. Proč ovšem chodit po rovné cestě, když se dá jít přes výmoly a oklikou, že?

Škoda. Máme sice nový jízdní řád pro nadcházející digitální éru, ale nelze ho označit jinak než jako další promarněnou příležitost.

26. 4. 2006, www.petrstepanek.cz