Po čtrnáctidenní mediální masáži lze bilancovat i takto: za kamerou Randákova parta, v roli „strážce plamene“ Martin Fendrych - ten mimochodem vůbec nečte články svého šéfredaktora k tématu manipulace veřejného mínění v takzvané Toskánské aféře. Ten si v článku O politickém jachtingu všiml, že, cituji: Ovšem ne všichni (rozuměj politici, byznysmeni a lobbisté na Randákových fotografiích) byli v Toskánsku v jednom čase, tady nutno souhlasit s Mirkem Topolánkem, že zveřejnění fotek smrdí manipulací. (Také se mu vůbec nedivím, že jej rozhořčilo zveřejnění fotografií jeho rodiny. Fotit nahé dvouleté děti je pořádná prasárna, snad i trestný čin.)

Tím se Martin Fendrych vyhýbá konfrontaci se skutečností, která mu pro jeho teorie nevyhovuje. My však vidíme výsledek. Pod jeho článkem Blbci & Tanči Anči, který opět semele všechny pomluvy a klepy z bulváru (i Týden v podání Fendrycha není bohužel nic jiného než bulvár) se v diskusi na prvním místě z diskutujících umístil příspěvek: Volím ČSSD! Ten mnohonásobně překračuje ocenění ostatních „diskutérů“. Pokud vyloučíme „klikací“ podvody z webu v Lidovém domě, je to plastická ukázka, kam dospěla množina čtenářů Týdne. Množina oranžovorudých se pod Týdnem nafukuje jako Paroubkovo břicho.

Fendrych by samozřejmě tvrdil, že mu jde o věc, že by podobně psal i o Paroubkovi. Možná. V rozhovoru Dalíka s MfD (Buchert) Dalík označuje nejen autora zakázky Toskánské aféry a Buchert doplňuje jména – viz Jaký problém? Vydělávám miliony. Jsou ale tací novináři, a je jich naprostá většina, kteří si myslí a taky tak píší, že je to jedno. Ti samí novináři, kteří Topolánka popotahují za to, že je mu jedno, komu vila, v níž si zaplatil dovolenou, patří. Zapojí se investigativec Fendrych do pátrání po tom, odkud šly peníze za sledování Topolánka v Itálii? A byly ty peníze zdaněné, pane Fendrychu?

Pan Musil ve svém názoru v MfD popisuje Topolánka a Dalíka jako ty největší grázly, kteří si myslí, že se chovají normálně. Tento názorový proud, který dnes naprosto převažuje, umožňuje na straně novináře libovolnou fabulaci. Vše je dovoleno. Tak smlouva o pronájmu je podle jiného experta, a to z iHned.cz , psaná „českou angličtinou“, (což je mimochodem terminus technicus jako když vyšiješ), a tak byla zcela jistě zfalšována a vyrobena dodatečně poté, co se o ní začalo mluvit. A Týden nabízí i další spekulaci o „falešném podpisu“ na smlouvě. Fantasmagorie na druhou, měl by říct normální člověk. Porovnávat dva podpisy s prodlevou čtyři roky je ošidné i pro člověka, který není žádný grafolog, natož grafoman. Týden ale mlží na pozadí spekulace, že dovolená Topolánka „smrdí“, a tak ten podpis je falzifikát a basta.

Ještě jedna věc stojí za zmínku. Týden i MfD po této obludné čtrnáctidenní masáži proti Topolánkovi, pořádají anketu o tom, zda Toskánská aféra poškodí ODS ve volbách. Obě ankety vycházejí zcela jasně, že ano. Tím by bylo možné aféru teoreticky na stránkách tisku uzavřít. Cíl byl splněn, ODS s preferencemi nad ČSSD dostala pořádně na frak a ještě bude ráda, když se o ní vůbec v novinách něco pozitivního objeví. ODS má nové volební logo? Tak se napíše, že ODS zavřela ptáka do srdce, nové logo tiskne i na kondomy. Aneb my vám tu ODS vytlučeme z palice! Jak trefně poznamenal Bohumil Doležal, najednou se zdálo možné, že ODS může vyhrát volby (Mediální manipulace s toskánskou aférou), a tak se hodí i Randákův evidentně nezákonně získaný materiál, který se zaštituje „veřejným zájmem“.

Topolánek rozhodně není vzor ctnosti. Ale není ani vzorem grázla, ač se o to Týden a další bulvár snaží. Vláda po volbách bude jednat o státních zakázkách tak, jako činily vlády minulé i současná. Lukrativní zakázky budou rozdělovány vládou na čele s ODS nebo s ČSSD. Vůbec nespekuluji, pouze konstatuji. Pokud Fendrychovi vadí Topolánek, logicky mu nevadí Paroubek. Tak jsou totiž rozdány předvolební karty. ČSSD oznámila, že bylo již dost negativní kampaně a že bude od nynějška jenom pozitivní. Ve světle Randákem vyvolané aféry je třeba toto sdělení číst jinak. Negativní kampaň za nás obstarají jiní a vždy se najde nějaký Fendrych, který to rozmázne, jak si budeme přát.