Česká televize a Český rozhlas (ale i další provozovatelé vysílání) den co den porušují zákon. Zákon o vysílání totiž provozovatelům vysílání předepisuje, že „názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru“. Našim médiím je to ovšem šumafuk a tuhle starodávnou novinářskou neřest, o níž jsme si naivně mysleli, že se změnou společenských poměrů vymizí, vesele provozují dál. Ba dokonce – ona dnes přímo kvete. Zdá se, že některé propagandistické nástroje jsou nezničitelné.

V tištěných médiích lze tohle zvěrstvo páchat beztrestně a je jen na čtenářích, zda si tituly, jež je provozují, chtějí kupovat. (Kupříkladu v MF Dnes už o strohou zprávu nezavadíte.) Elektronickým médiím – a těm veřejnoprávním na prvním místě – ovšem zákon takovou praxi zapovídá. Zpravodajství má dávat odpovědi POUZE na otázky KDO, KDE, CO, KDY. Maximálně ještě PROČ. Nikoli JAKÝ. Od toho jsou komentáře.

Novináři – a na prvním místě ti z mediálního mainstreamu – na to ovšem z vysoka kašlou. A tak se – mimo jiné – vesele nálepkuje. Přímo ve zprávách. A podle politického zadání. Dnešní eurobolševici, co si zbožštili Evropskou unii, se v tom nijak neliší od někdejších bolševiků, co milovali Sovětský svaz.

V případě České televize a Českého rozhlasu, které žijí z našich povinných poplatků, tak dochází k šílenému paradoxu, že nemalá část „koncesionářů“ financuje i propagandu, jež jde přímo proti jejich přesvědčení i zájmům. Lze se pak divit, že na něco takového nechtějí přispívat?

Co na to naše mediální rady? Uvidíme. Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Radě České televize a Radě Českého rozhlasu jsem odeslal stížnost tohoto znění:

„Vážená Rado!

V § 31 odst. 2 zákona o vysílání 231/2001 Sb. se uvádí: ‚Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.‘

Je běžnou praxí České televize i Českého rozhlasu, že politiky – kupříkladu Nigela Farage či Marinu Le Pen – či politická uskupení, kteří jsou kritičtí k Evropské unii, zcela běžně tituluje v lepším případě jako populisty, v horším jako extremisty. A činí tak opět zcela běžně přímo ve zpravodajství.

Je to evidentní porušení zákona, neb se jedná o hodnotící komentář, jenž by měl být oddělen od informací zpravodajského charakteru. Nemluvě o tom, že jde o zcela subjektivní hodnocení.“

Už teď se na reakci našich strážců mediálních pořádků těším. Rozhodně si ji nenechám sám pro sebe. Můžete se proto těšit spolu se mnou.

www.petrstepanek.cz