Žižkovská Klinika se stala fenoménem posledních dnů. Nevyužívaný objekt aktivisté obsadili již v roce 2014. Nejprve jej užívali načerno, později si vyjednali výpůjčku, která vypršela. Objekt přešel ze správy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na Správu železniční dopravní cesty. Proti exekuci se zástupci Kliniky bránili, soudy (ne politici) všech instancí jejich námitky zamítly. Aktivisté i přesto odmítali prostory opustit.

Jako právníka mne zaujala opakovaná vyjádření některých progresivních aktivistů, intelektuálů a politiků, že vlastnické právo se prý nesmí fetišizovat. To zaznělo v posledních dnech opakovaně v několika barvách a tónech.

Pražský vysokoškolský pedagog M. C. Putna se dokonce na vlnách veřejnoprávního rozhlasu (ČRo Plus, 14. 1.) vysmíval situaci, že pokud má být hrdinou roku 2019 exekutor, tak že to je s českou společností na pováženou a že on o takové hrdiny nestojí, a též přiložil polínko směrem k „defetišizaci“ vlastnického práva v Česku.

Docela mě už rozčiluje slovník zastánců Kliniky, že vlastnické právo není fetiš! Holenkové, ale je to ústavní právo. Tedy právo té nejvyšší právní síly! Fakt, že něco není „fetiš“, je pěkný intelektuálský rétorický faul.

Ergo kladívko, se stejnou perfi dní logikou by se dal napadat např. Ústavní soud ČR – to také přece není fetiš, respektive celá soudní moc a její pravomocné rozsudky. Občan dostane přikázáno, že má zaplatit např. čtvrt milionu náhrady škody, a on jen pokrčí rameny a řekne: judikáty a soudy jsou jen falešné „modly“, nic platit nebudu.

Anebo obsadím byt kamarádovi a řeknu: vlastnické právo není přece fetiš, říkali to i v TV moudré hlavy profesorské, nikam se stěhovat nebudu. Sepisují už učitelé ústavního práva nová skripta pro budoucí právníky, kde se ústavní práva rozdělí na ta, která jsou, a ta, která nesmí být fetišem?

Je to nebezpečí, které spočívá v podrývání právního vědomí lidí, pakliže se mediálně útočí na povahu ústavních práv, zde tedy práva vlastnického. Nerad bych se za pár let dočetl, že např. (ústavní) právo na život není fetiš, tvrdí obhájci koncentračních táborů pro (cílovou skupinu si laskaví čtenáři dosadí sami), dodávám v hořké nadsázce. Nezahrávejme si s ohněm právní anarchie a nihilismu!

Právo, 15.1.2019

Autor je právník