Komunistický režim nám zanechal vzpomínky na fronty na nedostatkové zboží, jímž se mohlo v systému plánovaného hospodářství paradoxně stát kdykoli cokoli – od toaletního papíru přes dámské kalhotky či mandarinky až po osobní automobily. Od pádu totality fronty upadly v zapomnění. Nyní nám ale hrozí, že se staneme svědky front ještě kurióznějších, než byly ty minulé: hypoteticky se může stát, že po 1.1.2009 budou před branami věznic stát fronty odsouzených domáhajících se uvěznění. Vstoupí totiž v platnost novela trestního zákona, podle které nenastoupení trestu odnětí svobody bez vážných důvodů se stane trestným činem, a současně okolností, snižující naději na podmíněné propuštění za dobré chování po odpykání zákonem stanovené části trestu.

Všichni odsouzení, kteří se dosud nástupu trestu vyhýbají, tak budou mít dobrý důvod, aby se svěřili do mateřské péče Vězeňské služby ČR. Pro nezasvěcené zní možná tato zpráva radostně: teoreticky nebude už třeba se bát, že při chůzi opuštěným místem narazíte na odsouzeného lupiče, který nenastoupil trest a bude potřebovat vaši peněženku, aby si zaplatil pokoj v hotelu.

Ve skutečnosti hrozí vypuknutí vážného problému. Česká republika zaujímá se 198 vězni na 100 tisíc obyvatel „krásné“ třetí místo mezi zeměmi Evropské unie. Horší než my je pouze Estonsko a Polsko, naopak lepší je i Slovensko se 155 vězni na 100 tisíc obyvatel. Se vzornými Slovinci (66), Němci (91) a Francouzi(91) se vůbec nemůžeme srovnávat. Ke konci srpna letošního roku žilo za mřížemi našich věznic přibližně 18 tisíc odsouzených a 2.400 vazebně stíhaných. Mezi odsouzenými bylo 855 žen. Věznice byly mírně přeplněné. K výkonu trestu ke stejnému datu nenastoupilo 7 tisíc odsouzených, z nich téměř 700 žen.

Počet odsouzených se rok za rokem zvyšuje, současně stoupá podíl „odmítačů“, čili disciplina odsouzených se v tomto ohledu zhoršuje. Jen malá část nenastoupivších jsou odsouzení, kteří mají k odkladu nástupu právní důvod. Nelze počítat s tím, že se skutečně všichni „záškoláci“ 1.1.2009 disciplinovaně postaví před brány věznic, a nikdo nedokáže odhadnout, jak velký bude podíl těch, kteří se podrobí osudu. Patrně jich bude několik málo tisíc. Nicméně ze srovnání údajů o současném počtu obyvatel věznic a o jejich mírné přeplněnosti je zřejmé, že umístění většího přísunu nových vězňů bude velmi obtížné, ba spíše nemožné. Zvláště nepříjemná situace může nastat v ženských věznicích, kde by mohlo nastat navýšení stavu o téměř 90% ze současného počtu.

Do konce roku bude kapacita mužských věznic zvýšena o několik set míst, ale u ženských věznic k podstatnému rozšíření ubytovacích prostor nedojde. Novinami sice kdysi proběhla zpráva, že ministr Jiří Pospíšil slíbil věznici ve Světlé n.S. finanční prostředky na rozšíření kapacity vybudováním půdních vestaveb, ale velmi rychle a potichu bylo uskutečnění investičního záměru odsunuto na další rok. Vězeňská služba nebude mít v případě příchodu většího počtu nových vězňů jinou možnost než upravit prostorové normy pro ubytování vězňů v neprospěch kvality života ve věznici a urychleně přebudovat na ubytovny různá zařízení sloužící výchově, výuce a zájmovým činnostem vězňů. Dojde tím k výraznému snížení kvality podmínek pro výkon trestu. Počet ubytovacích míst, která lze získat v nově vybudovaných věznicích a přebudováním různých zařízení uvnitř věznic, je ovšem omezený a v případě velkého návalu nových vězňů by byl nedostatečný.

S příchodem nových vězňů vznikne další nepříjemná potíž: již dnes trpí Vězeňská služba ČR nedostatkem pracovníků, který je zvláště v některých věznicích a profesích nepříjemný a nárazovým zvýšením počtu vězňů by se stal neúnosným. Chybí hlavně kvalifikačně náročnější profese jako vychovatelé a lékaři. V některých věznicích připadá na jednoho vychovatele až 60 odsouzených místo doporučených dvaceti. Pokud vím, neprobíhají žádné přípravy na urychlený nábor nových příslušníků Vězeňské služby ČR. Porušení doporučených relací mezi počty odsouzených a personálu věznic zhorší bezpečnostní situaci ve věznicích. Obecně se má za to, že přeplněnost věznic a jejich nedostatečné personální zabezpečení jsou živnou půdou pro násilnosti mezi vězni a případně i pro vzpoury vězňů.

Nevím, zda si ministerstvo spravedlnosti, po něm vláda a posléze zastupitelské sbory uvědomily při projednávání novely zákona možné důsledky jeho naplnění odsouzenými, kteří se zatím vyhýbají nástupu trestu. Pochybuji, že si vláda plně uvědomuje, co může po 1.1.2009 nastat. Doufejme, že ji z klidu nevyburcuje až nějaká vězeňská vzpoura. Není zřejmě dost dobře možné odročit účinnost novely zákona, ale je třeba snažit se v poslední chvíli zachránit, co se zachránit dá: vyvinout maximální úsilí, aby se do 1.1.2009 získaly nové vězeňské kapacity a s nimi i odpovídající počet příslušníků vězeňské služby.

Na uspokojivé vyřešení problémů, které s případným nástupem několika tisíc nových vězňů počátkem r. 2009 vyvstanou, již stejně není čas. Do situace by mohl příznivě zasáhnout pan prezident vyhlášením řízené, tedy omezené amnestie, jež by se týkala jen nenásilných trestných činů. Můj názor ho patrně nepotěší, protože jako zkušený politik určitě nezapomněl na odpudivý účinek velké porevoluční Havlovy amnestie na veřejné mínění a nestojí o to, aby se stal cílem kritiky neinformované veřejnosti. Jenže tehdy se vrátilo na svobodu přibližně 15 tis. odsouzených, což se nesmí opakovat. A Václav Klaus nejen skrblí s milostmi, ale dosud nevyhlásil žádnou amnestii, ač jeho předchůdce uskutečnil tři. Jedinou amnestii během dvou mandátů, navíc amnestii omezeného rozsahu, by mu veřejnost určitě nezazlívala. Vězeňské službě ČR by výrazně ulehčil.