Dlouhou dobu mi bylo záhadou, proč tento impulsivně útočivý a ambiciozní voják a velitel, který opakovaně nedodržoval instrukce i rozkazy nadřízených, nedal pokyn k tažení na Prahu, ačkoliv o stavu v Praze jistě věděl. Vždyť jak Václav Vlk st. v pondělí v druhém bodě seznamu svých hypotéz píše:

Kdyby Američané hnuli zadky a dojeli do Prahy už 6. nebo 7. 5 1945, bylo by vše jinak. Vojensky by je to nestálo nic než Stalinův hněv. Protože proti Američanům by Wehrmacht prakticky nebojoval.

Jenže z tohoto konstatování platí nanejvýše polovina, totiž že s Američany by německé jednotky asi příliš nebojovaly. Notabene Němci se na západní frontě během 7. května již vzdali.

Pro druhou polovinu tvrzení je ale zřejmě třeba se obrátit až na druhou stranu zeměkoule, totiž do Tichomoří. Zde byla válka ještě stále v plném proudu a několik dalších měsíců i bude, k plné tíži zejména Američanů a částečně Australanů. A součástí Jaltské dohody byl Stalinův souhlas zrušit sovětsko-japonskou neutralitu a zahájit sovětskou ofenzivu proti Japonsku do tří měsíců od konce války v Evropě.

Toto byl minimálně pro Američany zcela jistě pádný důvod dodržovat spojenecké dohody se Sověty poměrně důsledně.

Sověti své ujednání nakonec i splnili výpadem do Mandžuska počátkem srpna 1945. Názory na to, zda Japonci kapitulovali spíše v důsledku shozu atomových bomb nebo v důsledku kombinovaného tlaku, se dodnes liší.

Větší podrobnosti o konci 2. světové války, realitě a motivaci stran by měli vědět historici... Is anybody out there? Třeba nějaká disertace na téma "Vliv Japonska na politický vývoj Československa ve 20. století".

Nám by mělo plynout především, že nejen nějaký oběd, ale především svoboda není zadarmo a sama sebou.