Dalo se předpokládat, že nakonec bude jistá práce důležitější, než nějaký virus a následná karanténa. Od samého začátku tvrdím, že pokud by se provedlo hromadné testování zdravotníků (lékařů, sester a pomocného personálu) a ti pozitivní by šli do karantény, zdravotnictví se zhroutí.

Zatím nejmenované sestry dětského oddělení nejmenované nemocnice poté, co jim byla zjištěna pozitivní reakce na koronavirus, byly místo karantény nasměrovány zpět do práce (viz).

Takto ocejchovaný jedinec obdrží respirátor FFP3 (tedy nejvyšší účinnosti), měl by se vyhnout kontaktu s ostatními kolegy a pacienty(?), jíst a odpočívat odděleně a měřit si teplotu. Opakovaně se testovat dle zvyklých kautel.

Zákon to umožňuje Mimořádným opatřením MZ ČR, které v bodu 3 vypočítává, co vše je nutné udělat.

Nabízí se samozřejmě otázka, proč když to platí pro lékaře a sestry, neplatí totéž pro řidiče MHD a vlaků (cestování do práce je pro mnohé nezbytně nutné), pro prodavače (je nutné si obstarat jídlo), pro policii ČR (tady asi není třeba zdůvodňovat její nezbytnost). Jsou lidé pracující ve zdravotnictví speciálně odolní? Nebo, opačný pól, jsou na odpis?

Vše to působí jako komedie, pokud by nešlo o hlavní celosvětové téma tohoto roku. Nabízí se zcela samozřejmě základní otázka: O co tu jde? Jde primárně o zdraví a zabránění kontaktu pozitivních s negativními a tím nešíření nákazy? Tedy o slavné trasování? Nebo jde o čistou buzeraci, kdy v jistém okamžiku padají jakékoli zábrany, protože prostě nejsou lidi, a tak vše jde stranou?

Všechny podobné kroky a nařízení nechávají v samostatně přemýšlejících občanech pocit, že si s nimi kdosi pohrává. Je opravdu na čase vyjádřit občanskou nespokojenost s těmi, kteří se nejvyšším počtem hlasů dostali k vládnutí a kteří podobnými kroky dokazují, že svou funkci nezvládají. Pitomost s pěti rouškami a jedním respirátorem pro pensisty (náklady na poštovné nejspíše převýší cenu pomůcky) jsou dalším dokladem, že nám, dle sdělení samotného Andreje Babiše na plakátě, opravdu, ale opravdu vládnou nemehla.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora