Velmi mě překvapil názor Daniela Münicha, že je zbytečné navíc k angličtině vyučovat druhý jazyk, například němčinu. Jako by tento názor pocházel z poloviny minulého století.

Němčinu nejspíše nebude potřebovat obchodník na kapitálových trzích, ekonom teoretik a nejspíše ani účetní či finanční ředitel v nadnárodní firmě. Avšak mnoho obyvatel České republiky pracuje v průmyslových firmách, z nichž některé jsou vlastněny podnikateli z Německa nebo tato země pro ně představuje nejdůležitější trh. Provázanost českého průmyslu s německým je nespornou skutečností, i proto se o České republice někdy s nadsázkou hovoří jako o další spolkové zemi. Tato provázanost se pravděpodobně ještě zvýší, protože jak nedávná finanční krize ukázala, německý průmysl je vzhledem ke svému inovativnímu charakteru velmi konkurenceschopný. Ze své zkušenosti také vím, že tento trh není jen odbytištěm, ale představuje i příležitosti pro akvizice ze strany dynamických českých firem.

Jistě platí, že ke komunikaci s německými firmami nebo v jejich rámci je angličtina dostatečná. Dostatečná, avšak nikoli výborná. Často jsem se setkal s tím, že němečtí manažeři přes nespornou znalost angličtiny, pokud mohou, dávají přednost němčině. To platí i pro nadnárodní koncerny. Dále, pro prodej služeb německým zákazníkům je znalost němčiny vždy velkou výhodou.

Nelze ani přehlížet, že od vstupu do EU umožňuje znalost němčiny českým studentům studovat na německých a rakouských universitách za stejných podmínek, za jakých tam studují domácí studenti.

Je nesporné, že angličtina je v dnešní době nezbytností. Nicméně tvrdit, že znalost němčiny nebo jiného druhého jazyka navíc k angličtině je nadbytečná, znamená do určité míry ignorovat příslušné trhy a příležitosti, které nabízejí. Znalost druhého jazyka bude konkurenční výhodou. I proto se mé děti učí nejen anglicky, ale i německy.

Psáno pro blog iHned, publikováno tamtéž 8.3.2011

Autor je seniorní partner advokátní kanceláře Baker&McKenzie Praha