Svobodná volba tvaru příjmení nikoho nepoškodí

Když se nějaké téma objevuje stále znovu, svádí to k výkladům. Třeba o ústupu epidemie. Rozuměj: lidé už mají opět roupy a čas na blbosti. Nebo se ze Švejka cituje Bouška z Libně, jehož osmnáctkrát za večer vyhodili od Exnerů a on se vždy vrátil. Tak možná vyzní i návrh zmocněnkyně pro lidská práva. Helena Válková opět chce, aby si ženy mohly svobodně vybrat, zda chtějí mít příjmení v přechýlené či nepřechýlené podobě. Rozuměj: s -ová či bez -ová.

Už se to opakuje potřetí. Už to není navázáno na novelu zákona o matrikách, ale na zákon o občanských průkazech. Válková už není sama, ale pomáhá jí poslanec Ondřej Profant (Piráti). Leč to hlavní zůstává. Ten návrh má velké plus, nabízí svobodnou volbu (místo nutnosti splnit přísné podmínky). Komu se nelíbí, může ho – i po případném schválení – pominout. Komu se líbí, může ho využít. Ale těžko najít někoho, komu přivodí újmu. Navíc ukazuje liberální krok v době, kdy se progresisté vyžívají v návrzích plošných příkazů či zákazů pro životní styl (od povinných bezmasých dnů ve veřejném stravování po povinný genderově korektní pravopis).

O přechylování příjmení v češtině si můžeme myslet leccos. Třeba že je to „charakteristický rys českého mluvnického systému“, tedy málem součást národní identity (s tím předloni návrh zamítlo vnitro, ač sám ministr Hamáček byl pro svobodu volby). Nebo že se tu hádáme o něco, co stejně vyřeší sám život. V něm slábnou mluvnické argumenty ve prospěch těch praktických – daných prostředím života či práce v cizině či strojovým zpracováním dat.

Jistě, lze pochopit, že učitelé ve Francii se brání povinnému zavádění genderově korektního pravopisu (tečky v jinak celistvých slovech). Nebo argument skloňování příjmení v češtině, což představuje u nepřechýlených ženských jmen problém. Ale tady jde výhradně o svobodný výběr tvaru vlastního příjmení, nikoliv o reformu jazyka jako takového. Už proto by bylo nejjednodušší nechat to na ženách.

LN, 14.5.2021