Jistý čtenář adresoval v těchto dnech jednomu z českých deníků následující slova: „Do Norimberku jezdím často, vždy to bývalo čisté a upravené město. Už loni jsem tam viděl výrazné změny – na ulicích plno odpadků, na chodnících a u dveří kostelů posedávají přistěhovalci a žebrají. Němci nostalgicky vzpomínají na doby, kdy se nezamykaly automobily a domy...“

Drásavý ale poučný příspěvek běžného člověka získaný na základě vlastní zkušenosti přišel přesně ve dnech, kdy je užitečné připomenout, že přesně před rokem byla v ČR publikována tzv. Výzva vědců proti strachu a lhostejnosti.

Obsah této petice si nemusíme připomínat my, lidé „staromódně“ bránící tradiční evropský hodnotový rámec. Věty z tohoto promigračního manifestu je nezbytné připomenout jeho autorům a signatářům,když už tedy „jejich základní schopností je rozeznat fakta od hypotéz a nedopouštět se manipulací“, jak o sobě v úvodu textu nadřazeně píší, a vybízejí nás, abychom „své názory stále konfrontovali s fakty, s vlastním svědomím i obyčejným selským rozumem...“.

Jak tato slova prověřil čas? S jakými fakty jsme byli za ten jeden rok konfrontováni a co na to naše vlastní svědomí? Cítíme se bezpečněji, než jsme se cítili před oním rokem? A televizní záběry z Paříže, Bruselu, Mnichova, Ansbachu, Nice a dalších míst byly jenom mediálními manipulacemi a honbami za senzacemi?

Pravda selského rozumu je založena na zkušenosti. Ta nám říká, že svět tradičních hodnot i bezpečnostních jistot kolem nás leží v troskách, že takový svět nechceme, že odmítáme, aby v něm žili naše děti a vnuci – právě kvůli našemu svědomí. A neobstojí, že „to všechno“ je „jen“ v Německu či Francii, ne u nás. Selský rozum ví, že „u nás“ je to jen otázkou času.

Výročí petice českých akademiků a intelektuálů, která nás povýšeně obviňovala z malosti, měšťácké xenofobie, pravicového populismu a neschopnosti vidět svět v širších kontextech, nám nabízí unikátní možnost si s časovým odstupem potvrdit, jak praktické je nevěřit prázdnotě a hlouposti elitářské namyšlenosti.