První generace vytváří, druhá spravuje, třetí studuje dějiny umění a čtvrtá zpustne docela.
Otto Von Bismarck (1815-1898)

S břitkým sarkasmem, jemu vlastním, formuloval první německý kancléř Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen, vévoda z Lauenburgu, před více než sto dvaceti lety příčiny periodického rozkvětu a zániků říší a civilizací. Podle něj lze přiřadit etapám vývoje evropské civilizace a České republiky tyto generace:

První generace, kterou byli rodiče poválečných dětí, dokázala obnovit evropskou civilizaci a hospodářství rozvrácené 2. světovou válkou. O nepředstavitelné hloubce ekonomického rozvratu Evropy svědčí opomíjený fakt, že poslední splátka půjčky a pronájmu (Lend and Lease)Spojeného království šla do USA před pár lety a Rusko bude ještě několik let splácet. V západní Evropě (zejména v Německu) bylo období obnovy a rozkvětu nazýváno hospodářský zázrak (Wirtschaftswunder), u nás a ve východní Evropě jako budování socialismu. Poválečný přídělový lístkový systém mohl být v Československu zrušen v roce 1953 a ve Spojeném království v roce 1956, v obou částech Evropy byl obnoven dopravní systém, postaveny rozhodující průmyslové kapacity (u nás nazývané stavby socialismu) a byly zavedeny do rutinního provozu nové technologie (komerční jaderné elektrárny byly uvedeny do provozu v roce 1954 v Obninsku v SSSR a v roce 1956 v Calder Hall ve Spojeném království). První budovatelská generace byla schopná dosáhnout z dnešního pohledu neuvěřitelných výsledků díky obrovské motivaci vymanit se z válečné nouze, skromné osobní spotřebě a především schopnosti rozlišovat věci důležité od nepodstatných.

Poválečné děti, jako druhá generace, převzaly Evropu od rodičů, ale už v 70. letech začala ekonomika stagnovat, což odpovídá Bismarckově etapě správy, či udržování. Ve východní Evropě bylo toto období označováno jako potíže růstu (ale mezi lidmi jako růst potíží) a v západní Evropě bylo pro oživení ekonomiky realizováno několik do té doby nevídaných opatření. Opuštěna byla ekvivalence měn a zlata, do hrubého domácího produktu se začaly započítávat služby, pracné a energeticky náročné výroby se přesunuly mimo západní Evropu a prosperující státní podniky byly zprivatizovány.

Podle Bismarckova obrazného vyjádření studuje třetí generace dějiny umění. Současná generace však studuje nejen dějiny umění, ale při ztrátě zájmu o inženýrské obory i obskurní a zcela nepoužitelné obory, protože díky relativně komfortnímu životu, který může vést díky předchozím dvěma generacím, necítí vazbu mezi materiální produkcí a společenskou nadstavbou. Nerozlišuje věci podstatné od malicherných a tzv. korektnost dosahuje degenerativní úrovně. (Jednou tolerance dosáhne takové úrovně, že inteligentním lidem bude zakázáno přemýšlet, aby neurazili imbecily. Fjodor Michajlovič Dostojevskij, 1821-1881).

Ano, bude ještě hůř, až nastoupí generace čtvrtá, která přivede současnou evropskou (bruselskou) civilizaci k definitivnímu zániku. Trpím pocitem rozpolcenosti v tom smyslu, zda si mám přát, aby zánik nastal co nejdříve, protože pak bychom mohli mít teoreticky šanci dožít se vzniku další prosperující Evropy, nebo si raději přát co nejdelší vládu třetí generace a nekonečnou agonii Evropy za působení generace čtvrté.