Nejradši bych si soudu s politiky strany Věci veřejné vůbec nevšímala, ale ono to moc nejde, média o něm neopomenou informovat ráno, večer, v poledne ani v noci. Zcela to chápu, je to událost první třídy. Moc sice nechápu pana prezidenta, který se nad tím procesem pohoršil, ač by se měl podle mého názoru pohoršovat spíš nad tím, co se stalo, či lépe řečeno dělo, a ne nad tím, že se kauza dostala před soud. Ale jde zřejmě ve šlépějích nové české tradice.

Někdy v polovině devadesátých let za mnou přišli do redakce dva pánové z inspekce ministerstva vnitra - v redakci to vyvolalo mírné pobavení, jeden kolega mi pak řekl, že zřejmě přitahuju fízly.

Pánové z inspekce si přečetli v mém článku cosi, co je zaujalo, a zeptali se mne, zda jsem ochotna jim k tomu něco povědět. Celá natěšená jsem řekla: "Velice ráda vám řeknu všechno, co o té lumpárně vím!" Jenže to dva pány nezajímalo, zajímalo je jen, odkud to vím. "Ale pánové," odvětila jsem s úsměvem, naučeným za desítky výslechů, a odpověděla jako kdysi estébákům, "na copak se mě to ptáte? Někdo mi ty informace hodil do schránky." Úsměv však byl jen na tváři, v srdci jsem cítila hluboký žal: tak ono se nic nezměnilo? Tak ony se "příslušné orgány" zase zajímají jen o to, kudy utekly informace? Ono je nezajímá, co se stalo a jestli nevím něco, co by jim pomohlo najít pachatele oné lumpárny? Ale k soudu se členy strany Veverek - málem jsem napsala "se stranou Veverek", ale tak daleko zatím nejsme, aby se tu pořádal soud s vládní stranou. Je to ostuda jako hrom. Nikdy není příjemné se dívat do útrob, dějí se tam věci (neveřejné), na které není pěkná podívaná. Jenže funguje-li organismus špatně, nezbývá než se do něj podívat a zjistit, co je pokažené. Nevím, zda je nejlepší, když tak činí soud, ale v tomto případě je to jeho povinnost a není zbytí.

Nevím ani, zda jde o korupci, nejsem právník a laicky si myslím, že chce-li Vít Bárta rozdávat statisíce z vlastního, je to celkem jeho věc. A samozřejmě věc těch, kdo peníze přijímají. Víc mi vadí, když někdo rozdává statisíce a miliony z veřejných peněz, ale takové případy se jaksi k soudu nedostanou, evidentně někde sedí veliká žába na prameni a nejspíš těch žab bude víc. Dokonce se o to hejno žab, nemýlím-li se, právě vede úporný boj.

Vystoupení některých členů Veverek by se mohla inscenovat jako divadelní představení, protože rozhodně nepostrádají komické momenty. V hloubi ale člověk cítí hluboký stud nad lidskou chamtivostí, prolhaností a zuřivou snahou "ty druhé" očernit a uškodit jim. Po pravdě řečeno je mi jedno, jak soud dopadne a zda bude někdo odsouzen. Z celého procesu je jasné, že nejde o provinění jednoho či druhého, ale o doslova mafiánské manýry, které si tahle strana zavedla a které se teď na nás valí z médií. Jde-li o politickou stranu, pak ten podstatný rozsudek vynášejí voliči - a já pevně doufám, že bude, jak se nehezky říká, spravedlivý. Taková strana přece ve slušném státě nemůže být v parlamentě, natožpak ve vládě!

LN, 9.3.2012