Česká koruna oslavila dvacáté narozeniny a využívám této příležitosti, abych jí poblahopřál a abych zároveň poblahopřál nám všem, že ji máme. Ono je to totiž tak, že za ustavičného nadávání a skuhrání jezdíme s českou korunou v kapse do Německa nakupovat, protože je to pro nás výhodnější a levnější než nakupovat doma. Něco podobného jsem dříve nezažil, jen jsem slýchal od rodičů, tedy z bájného vyprávění starců, že tak to bylo za první republiky.

Koho z nás by to napadlo, že to tak zase dopadne, když jsme se v roce 1993 odlučovali?

V té době jsme se občas odvažovali vystrčit nos za železnou oponu, která padla a říkalo se zlatá opona: vycestovat se mohlo, ovšem za cenu materiálních útrap.

Z té doby si vybavuju z paměti scénku pro dobu typickou. U mostu v Avignonu zastavil autobus s českými turisty. Chtěli se podívat nahoru na most, jestli je pravda, že se tam tančí, ale když zjistili, že je tam vstupné, vrátili se do autobusu a vynořili se s igelitovými pytlíky se svačinou, přivezenou z domova.

No ano, tenkrát stál frank sedm korun a ceny byly numericky prakticky totožné ve Francii a Česku: co stálo ve Francii tolik a tolik franků, to stálo u nás přibližně stejnou sumu v korunách. A tak to bylo dlouho. Zase vzpomínka na okamžik, kdy jsem si uvědomil, že je to jinak. Byl jsem v Kolíně nad Rýnem na Photokině v roce 2002 a vzal jsem si taxíka. Při placení jsem si uvědomil, že platím s ohledem na ujetou vzdálenost míň, než bych platil v Česku. Koruna nám ztvrdla.

Všechna čest, není to dílo politiků v čele tohoto státu, ať mají fráčky natřené na jakoukoli barvu. Je to výsledek pracovitosti a vynalézavosti našich lidí. Takzvané politické elity se zasloužily jen o vytvoření blbé nálady a jen mimořádně odvážní lidé si troufnou podotknout, že se máme líp než kdykoli před tím.

Není to ale příčina, tedy: nemáme se dobře, přinejmenším nemáme se líp než dřív, kvůli koruně. Koruna je jen obraz nějakého stavu, který by jinak byl těžko popsatelný. Toto podotýkám na okraj debaty o euru. Přijetí evropské měny je v současnosti u nás mimořádně nepopulární téma. Je ale třeba si zachovat skepsi i vůči skepticismu. Slováci se do dobrodružství s eurem pustili a zdá se, že svého kroku nelitují. Nemyslím si, že by nás pracovitost a vynalézavost a podnikavost přijetím eura opustily.

Zatím ovšem korunu máme a euro v nedohlednu. Navzdory turbulencím je to dobrá měna, to zjistíte, jakmile vytáhnete ze země paty kterýmkoli směrem. Takže uzavřu ještě jednou vzpomínkou. Jako kluk jsem zažil státní bankrot, zvaný měnová reforma. Bylo mi tenkrát osm a moc se mi líbil plakát vyvěšený u nás ve Slapech v hostinci U Neužilů. Byla na něm zobrazena česká koruna na houpačce.

Protože byla pevná a těžká, zpodobňovala ji rozesmátá prsatá děvčica krev a mlíko, stáhla houpačku dolů. Zezadu ji povzbuzovaly kamarádky pevné měny, rubl, zlotý, leva. No a nahoře visely bezmocné vychrtlé bídné měny jako dolar, libra, frank, lira.

Ach jo. Kde je jim dnes konec, franku a liře?

LN, 11.2.2013