Přišel jsem do pojišťovny a ptám se: Nevíte, co je s panem XY? Má ve správě naši pojistnou smlouvu. Neodpovídá mi na maily, nemůžu se mu dovolat… - Pan XY je po smrti. -Prosím? Co se mu stalo?

-Spadl tak nešťastně, že… -Kde? -Doma.

Sportovec, cyklista, měl pár měsíců do důchodu. Nezemřel na covid, ani na kole pod koly náklaďáku, jak cyklisti poměrně často umírají. Zemřel způsobem, na který ho nepojistí žádná pojišťovna na světě a i kdyby, je přece po smrti, tak co.

Nejvyšší správní soud v Brně vydal rozhodnutí, kterým zpřístupnil všem neočkovaných téměř všechna důležitá místa, na která dřív nemohli, především restaurace a kavárny.

Pravděpodobně tak končí nejhorší období v naší novodobé historii. Bývalý člen vlády dokonce řekl, že doba covidová byla horší než nacistická okupace. Svým způsobem ano. Nepřítel byl nesmírně zákeřný a především neviditelný. Takže jsme všichni žili ve strachu. Víc než dva roky.

Covid je mrtev, jeho omikronová varianta je směšná, ale testování pokračuje. Testuje se na hlavním nádraží, na centrálním náměstí, dokonce v divadle. Protože nejdůležitější přece je, abychom nic nechytli.

Kam tohle povede?

Pokud se budeme všichni neustále testovat na covid-19, protože někoho tahle nemoc může zabít (to vůbec nezpochybňuji, a proto jsem se nechal třikrát naočkovat), co bude dál? Když se testujeme na covid, protože covid zabíjí, proč bychom se neměli testovat i na přítomnost jiných zabijáků? Každé ráno si před prací namísto ranního joggingu zajedeme do testovacího centra a zjistíme, jestli nám nehrozí infarkt myokardu? Protože jestli ne, budeme se mnohem lépe soustředit na práci. V polední přestávce můžeme navštívit nemocnici, aby nás otestovali na rakovinu prsu, protože stále více žen umírá na tuhle bez nadsázky strašnou nemoc. A večer? Co třeba stavit se na vyšetření mozkové mrtvice, abychom se mohli v klidu a bez obav o své zdraví podívat na televizní noviny? A co úzkost, panické ataky a deprese, které mohou vést až k sebevraždám?

Jak by asi vypadal náš duševní stav, kdybychom ze strachu propadli obsedantnímu testování a permanentnímu samovyšetřování?

Raději to nebudu domýšlet, nazuju tenisky a půjdu si zaběhat. A cestou budu vzpomínat na svoji 94letou kamarádku, která k doktorům už desítky let nechodí, protože … co kdyby jí něco našli?

Život je plný rizik, kterým nezabrání žádná vládní opatření a proti kterým nás neochrání žádná vakcína. Smrt je prostě přirozenou součástí života a po letech boje proti ní bychom se s ní měli zase smířit.