Když mně bylo něco málo přes třicet, tak mě kolegové seznámili s hezkými dívkami, které pracovaly v prvním patře pasáže Černá růže. Obzvláště jedna z nich, která, jak jsme říkali již tehdy, byla "dobře vybavená", se mi líbila. Protože pokud jde o Lhoty, tak já jsem spíš pro tu Horní než Dolní Lhotu.

A tak jsem s ní, jak už to za totality bylo zvykem, vesele žvanil u ní v práci, až se nám zachtělo na malý drink. V práci se tehdy pilo značně, zahánělo to deprese.

A jak tak sedíme dole v pasáži v kavárně, tak jsem si říkal: Hergot, vždyť tady blízko pracuje manželka. A já o vlku a manželka za humny, tedy lépe řečeno ve dveřích...

Já byl celý zkoprnělý, skoro jsem se nezmohl na slovo. Snažil jsem se něco blekotat, ale žena mrskla stovkou na stůl, vzala francouzské cigarety Gitanes a odkráčela středem. No, mně samozřejmě ihned spadla nálada a do konce pracovní doby se mnou nebyla valná řeč. A to jsem se prosím nedostal ani k tomu, abych tomu děvčeti šeptal něžná slůvka, neřkuli abych ji vzal za ruku. No, to už vůbec ne.

Moje očekávání, že doma bude tichá domácnost, se splnilo na 100%. Tedy ono ani tak ticho nebylo, jako byla pro ten večer uzavřená vrátka k erotickým radovánkám. V tom jsem měl velkou kliku, protože manželka dokázala odpírat plnění bojových povinností vždy jen několik dní. A to možná ještě nafukuji. Asi to byl jen jeden, maximálně dva dny.

Marné bylo moje vysvětlování, že jsem s dívkou probíral jízdu na koních (oba jsme to tenkrát zkoušeli a dívka v tom byla dokonce ještě lepší). Manželka si hned představila, jakou kobylku bych asi sedlal nejraději a ještě dlouho jsem to měl na tapetě. Ale samozřejmě bez toho odpírání si radovánek, protože neviděla důvod, proč by si ona mělo něco odpírat. V tomto slova smyslu musím přitakat Ivanu Vyskočilovi, který v show Karla Šípa pronesl, že jednou z dobrých vlatsností jeho bývalé manželky, Anife Ismet Vyskočilové Hassan, bylo, že ji nikdy nebolela hlava.

A nyní si do té situace dosaďme třeba pana spisovatele X.Y. Sedí v kavárně, má u sebe atraktivní dívku s atraktivními přednostmi vpředu, zatímco jeho manželka je ve vysokém stupni očekávání a někde doma smutně čučí z okénka na zurčící potůček a laňky vybíhající z lesa. V tom se ale v kavárně objeví zloduch z bulváru, několikrát cvakne spouští fotoaparátu a druhý den vyjde v bulváru fotka jako hrom s podtitulem: Je to spisovatelova milenka?

A teď už je úplně jedno, zda spisovatel konal nebo nekonal, zdy byl šašek v manéži nebo nebyl, na tom teď už vůbec nezáleží. Skandál je na světě, manželka spisovatele pláče, spisovatel smolí žalobu a dívka, zachycená objektivem bulváru si pár výtisků zakoupí, aby měla později co doma ukazovat vnoučatům.

Já si prostě nemyslím, že si bulvár tvrdě vymýšlí nebo že jeho informace jsou naprosto lživé. Myslím si, že právě výše zmíněným způsobem vznikají drby. Ostatně i mně se to stalo. Šel jsem na chalupě po obědě do hospody na pár piv a vzal jsem s sebou si čtrnáctiletou dceru. Šli jsme do té vzdálenější hospody, kde nás neznají, a dcera mě upozorňovala, že se ně mě ti místní moc divně koukají. Co si představovali, nevím, ale asi že zneužívám nezletilé...

P.S. Tam, kam chodí i císařpán pěšky, jsem si s sebou vzal dnešní výtisk Blesku, a to nikoli proto, že by nám došel toaletní papír. Vsedě jsem četl a opravdu jsem nenašel nic závadného, co bych hlásil. Jen moje milovaná Hana Hegerová je o čtyřicet let starší od doby, kdy jsem ji na jevišti v Západním Berlíně líbal na líčko. Holt, nikdo nemládneme, ale ten ošklivý bulvár by nám to opravdu připomínat neměl.

Převzato z blogu Hermanek.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora