„Sex v devadesáti je jako hrát kulečník provazem.“ Říkával ve svém one-man stand-up show americký komik George Burns, který ještě v devětadevadesáti podepisoval smlouvy na deset let do budoucna a zemřel na infarkt dva měsíce po svých stých narozeninách, do nichž ještě vystupoval na jevišti. K jeho seniorským sexy vtipům patřily třeba tyto:

„Lidé mě napomínají, že běhám za mladými ženami. Ale to je jen tím, že žádné ženy svého věku nikde nepotkávám.“

A pak ještě:

„A když je doženu, nepamatuju si, proč jsem za nimi běžel.“

A ještě toto:

„Vše, co jde nahoru, musí jít dolů. Ale jednou přijde čas, kdy ne vše, co je dole, může jít nahoru.“

O několik let starší kolega Groucho Marx, který zemřel v šestaosmdesáti, měl ještě v čtyřiaosmdesáti po mnoha úspěšných filmech a delší odmlce nový „comeback“, taky jako sólo komik. Když ho s trochou sarkasmu jeden novinář zpovídal, jak se z toho nového úspěchu cítí, odpověděl:

„Příští měsíc vystupuju v newyorské Carnegie Hall a je vyprodáno. Pak mám šňůru představení v Bostonu, Philadelphii, Washingtonu, a další si už nepamatuju. Pak letím do Paříže přijmout vyznamenání Rytíře čestné legie. Ale abych se vám přiznal, všecko bych to vyměnil za jednu dobrou erekci.“

Moc se tomu nesmějte, čeká vás to taky, pokud se toho dožijete, budete-li pokračovat jako dosud. Dnes chce každý dlouho žít, aniž ho napadne, že dlouhého žití se nedá dosáhnout jinak než stárnutím. Tedy přejitím z mládí přes střední věk do stáří. A stáří, jak ví každý stařec odmítající stárnout, je zákeřné. Čím víc se snažíte prodlužovat mladost, tím větší facky od stáří dostáváte. Mrtvičky, infarkty, rakoviny, leukemie, zlomeniny, prostatitidy. Stáří je jen pro statečné, říká jedno moravské pořekadlo.

Jak bezpečně poznáte, že stárnete? Když vám vaše o patnáct (20, 30?) let mladší žena, jejíž energií se omlazujete, přestane vypadat jako vystřižená z Playboye a začne kypřet do modelek Rubensových. A vy na ni začnete svádět vinu za to, že – aniž jste si toho ze den na den všimli – postupně z měsíce na měsíc vám už rok slábne libido a řídnou pohlavní styky, z obvyklého heroického třikrát týdně na jednou týdně, pak dvakrát do měsíce, pak jednou za měsíc, a řidší. A řidší. A řidší. Jak praví jedna moravská hádanka:

„Které jsou dva nejhorší momenty v životě muže? Poprvé, když to nejde podruhé, a podruhé, když to nejde poprvé.“

Ale ještě nezoufejte. Nechte se chvíli chlácholit dvěma slavnými soudobými výjimkami: Anthony Quinn se stal otcem ještě v čtyřiaosmdesáti. Ale v té době byl už deset let v hereckém důchodu, našetřeno měl z dřívější práce dost, pracovat nemusel, na plození měl spoustu času. Zemřel dva roky poté. Otcovský rekord drží gynekolog dr. Julio Iglesias, slavný otec ještě slavnějšího zpěváka téhož jména, který zemřel na infarkt v devadesáti, zanechav po sobě 42letou ženu těhotnou s jeho čtvrtým dítětem, tedy už pohrobkem. I on byl v té době už řadu let v důchodu, rovněž se spoustou času na plození. Ještě pár dní před smrtí byl se ženou fotografován, jak se spolu procházejí po pláži držíce se za ruce jako mladí milenci.

Někteří moralisté namítávají, že pořizovat si v pozdním věku potomstvo je sobecké a vůči tomu potomstvu kruté, když vidí otce umírat v dětství nebo mládí a nikdy si ho pořádně neužijí, nebo už ho ani nepoznají. A že rozšafní staříci by už měli se sexem dát pokoj a moudře řídit stát.

Na to je několik protiargumentů, dokonce vědeckých. Jednak je statisticky zjištěno – a možná i biologicky vysvětleno – že starší muži plodí inteligentní děti. Jednak starší muži samotným věkem ještě stačili uniknout úbytku spermat, jímž dnes trpí muži mladší, následkem všelijakých chemikálií v jídle a vodě a elektronických vln v chytrých mobilech, takže musí pořád za ty mladé muže suplovat. Jednak jde často o otce, po nichž je co dědit. A jednak se i rozumnému seniorovi může přihodit, že mu to ulítne, když jeho žena zapomene na pilulku a on to nestačí zavčas zastavit.

Nad oním „zavčas zastavit“ se na chvilku zastavme. A povězme si dva seniorské příběhy.

Ten první je židovský.

K rabínovi přijde starý pan Finkelstein domlouvat svatbu s mladičkou Rivkou od sousedů
„Co blbnete, Finkelstein, že se chcete na stará kolena ženit?“
„Kdo říká, že chci?“ odpoví Finkelstein. „Já musím.“

Druhý je taoistický.

Stařičký taoistický sexmistr se ožení s mladičkou. Spí v oddělených ložnicích. O svatební noci klepe mistr na dveře manželčiny ložnice.
„Ženuško moje sladká, smím vstoupit a uplatnit svá manželská práva?“
„Ale samozřejmě,“ říká si ženuška, ač pochybuje, že stařík ještě něco zvládne.
Stařík vstoupí, ženu pomiluje do kosmického blaha a zase odejde. Za půl hodiny klepe znovu.
„Ženuško moje sladká, smím vstoupit a uplatnit svá manželská práva?“
„Ale samozřejmě,“ odpoví ženuška opět, ale už si nedokáže představit, co by stařík ještě jednou dokázal. Stařík vstoupí, ženušku pomiluje do ještě většího kosmického blaha, a zase odejde. Totéž se opakuje ještě třikrát, pokaždé ještě kosmičtěji než předtím.
Po šestém zaklepání ženuška odpovídá:
„Samozřejmě, a nemusíš pokaždé znovu klepat.“
„Pokaždé znovu?“ zarazí se stařík. „Já už jsem tady byl?“

Jaké z toho všeho plyne ponaučení?

Takovéto. Máte volbu. Buď stáří plodné pracovně – jako Burns a Marx, nebo plodné plodně – jako Quinn a Iglesias. To první se vám přihodí, když jste svou sexuální energii vystříleli v mládí a nepřestali jste jí plýtvat ani ve věku středním, jestli jste ještě vůbec jakou měli.

Mluvíme o těch vašich skřítcích spermonících, kteří jsou tvůrčí energií lidstva, a jsou tu jen na plození, ne na ledajaké mrhání.

Pamatujete, čím se v Bibli proslavil Onan? Tím, že odmítal oplodnit ženu, kterou nemiloval. Teda ne, že by ji nepomiloval. On ji z povinnosti pomilovával, ale zavčas vyndával a chudáky spermoníčky vystříkával ven. Pokaždé. A pamatujete, co mu za to Hospodin udělal? Nemilosrdně ho odpráskl.

Jestli nevěříte v Hospodina, můžete si to vyložit vědecky tak, že plýtvání energií působí předčasnou smrt, Hospodin Nehospodin. HsopTak si už konečně pořiďte nějakou příručku taoistického sexu a učte se spermoníky zadržovat a střádat. A pak je nechat plodit silné a zdravé potomstvo, kdy uznáte za vhodné. Abyste dlouho živi byli a dobře se vám vedlo na světě. Kolikrát ještě se vám to musí připomínat?

Převzato z Playboye

Kurasovu novou knížku najdete zde.