Úterý 20. května
V ODS zuří válka kvůli majetkovému vyrovnání s církvemi. Vlastimil Tlustý si ho vybral celkem šikovně jako klacek na Topolánka. Má veřejnou podporu (podle klausovské ideologie jsou církve něco jako spolky zahrádkářů a měly by fungovat zadarmo, tento názor sdílí většina české společnosti a samozřejmě taky většina členů a příznivců ODS) a se svými dvěma nohsledy může přijetí zákona hravě zhatit, což taky udělá. Vládní politika se tak dostává do úzkých, zdá se, že tři základní věci (radar, zdravotní reforma, vyrovnání s církvemi) se opozici ve spolupráci s disidenty v koaličních řadách podaří zlikvidovat. Čeká Topolánka osud Vladimíra Špidly? K této otázce se ještě vrátíme.

Odpůrci radaru Tamáš a ještě jeden, zapomněl jsem, jak se jmenuje, drží demonstrativní hladovku. Zatím zhubli o osm kilo. Chudinkové. Zhubnutí o osm kilo ještě není důvod, proč by měli vzbuzovat úctu, respektive klesla-li naše společnost tak hluboko, že jí zhubnutí o osm kilo připadá jako úctyhodný čin, není to šťastné znamení. Právo dojemně líčí, jak pan Tamáš trpí. Pro mne je podstatné, že důvod, pro který trpí, je špatný a žádné utrpení ho lepším neudělá.

Ministerstvo spravedlnosti prý má k dispozici už osm návrhů, jak změnit volební zákon. Návrhy, jak vyplývá z článku v dnešním Právu, spočívají v tom, že buď usilují posílit pozici velkých stran, nebo usilují posílit pozici malých stran, a některé konečně zároveň usilují oslabit pozici KSČM. K tomu je třeba říci, KSČM sem, KSČM tam, volební zákon, který je účelově šit na to, aby oslabil roli jedné parlamentní strany, protože si s ní její konkurenti v politickém zápase nevědí rady (často proto, že se jí v tom či onom podobají, a komunisté se od nich liší jen tím, že jsou o hodně radikálnější, což je problém, který známe z let 1945-7), je naprosto nepřípustné a je to nebezpečný precedens. Ale špatné je obecně různé zvýhodňování těch či oněch pomocí deformací proporčního systému. Korektní způsob, jak zabránit patu, je např. zvýšení počtu poslanců při zachování proporčního systému, a hlavně samozřejmě rozumná politika (vůbec se není třeba obávat toho, že ji u nás budou najednou dělat všichni).

Mladá fronta Dnes s horlivostí hodnou lepších věcí pokračuje v laciném líčení populistické infiltrace reportérů do nejrůznějších nemocnic. Nikdo si netroufne nic říci, protože jde přece o zdraví nás pracujících (nebo snad nás daňových poplatníků? Nebo, ještě lépe řečeno, nás pracujících daňových poplatníků?). Ministr Julínek to považuje za dobrý nápad, já to považuju za drzost a za obtěžování zdravotníků (dá se jim právem vyčítat spousta významnějších věcí, než že mezi sebe tu a tam omylem pustí drzého reportéra). Michal Musil uvádí jako vzorový případ, co může způsobit, když se někdo nepovolaný převlékne za lékaře, „heparinového vraha“ Zelenku, to je přece úplný nesmysl, ten člověk byl na oddělení, kde řádil, regulérně zaměstnaný. Místo toho, jak lacině buzerovat zdravotnický personál, měli by se v MfD starat o demagogii posttotalitních stran ve věci amerického radaru, majetkového vyrovnání s církvemi a zdravotnické reformy. Jenže tam by mohli taky tu a tam u veřejnosti narazit. Ale proč ne? Asi si myslí, že tohle víc útočí na city jednodušších čtenářů, kterých je většina. Pokud si to myslí, jsem přesvědčený, že čtenáře šeredně podceňují.

Strana zelených si vybírá atraktivní kandidáty pro senátní volby. Zároveň je člení do dvou kategorií podle toho, jak jejich názory odpovídají zelenému programu. Některé chce podporovat hodně, jiné jen trochu. Kandidovat je chce všechny. Tématu se týká naše glosa.

Luboš Palata reagoval v dnešních Lidovkách na mou polemickou poznámku k jeho článku z minulého týdne. Jeho polemické manýry jsou stejně nesnesitelné a neseriózní jako jeho názory. Svou polemiku nazval „Německo jako stát nese vinu za válku a okupaci“. Jistě, nese, je třeba jen doplnit „hitlerovské Německo“. Dnešní Německo žádnou vinu nenese. Kromě toho pan Palata taky lže. Reagoval jsem na jeho text čtenářským dopisem, který tu dám k dispozici, jakmile v LN vyjde.

Středa 21. května
Podle nejnovějšího průzkumu agentury STEM to vypadá, jako by ODS poněkud stáhla ztrátu na ČSSD (dělá teď necelých 6%). Dnešní opozice by i tak získala ve Sněmovně pohodlnou většinu 105 mandátů. Navíc vzhledem k velmi dobrému výsledku zelených (přes 10%) by ovšem Paroubkovi k (minimální) většině stačili pouze zelení, a dohromady s lidovci k většině velmi pohodlné. Je to zjevně jakýsi dlouhodobější trend, který potvrzují i jiné agentury, a tím se dá mj. vysvětlit, proč Paroubek ochladl vůči KSČM a začíná mu o krapítek víc záležet na salonním vystupování: vládnout s malými stranami a komunisty si volat na pomoc jen když budou malé strany zlobit, to se mu už jednou osvědčilo. Zelení a lidovci by se octli v nepříjemném postavení. Lidovci by asi do podobné pasti jen tak nelezli, jejich problém však je, že jim teče do bot, vznášejí se těsně nad 5% hranicí, což by je mohlo učinit pro Paroubka komunikativnějšími. Stranická opozice v SZ (Kuchtová, Stropnický ad.) je zřejmě schopna úplně všeho, naštěstí jen ne uspět ve volbách - pokud jí Bursík z nedostatku důslednosti (tradiční choroba české politiky) nějak chtě nebo nechtě nepomůže.

Vzhledem k této částečné reorientaci předsedy ČSSD, dále ke zjištění sociálně demokratických expertů, že dr. Rath je nemalé části české populace naprosto nesnesitelný (zjištění je optimistické, lidé jsou pořád ještě schopni na určité podněty reagovat normálně) a k tomu, že se blíží krajské volby, v nichž je dr. Rath sociálně demokratickou jedničkou ve Středočeském kraji, hodlá se prý vedení strany i krajská organizace pokusit o jeho aspoň částečné polidštění. Nebudou to mít lehké, pacient se nabízené péči zuřivě vzpírá (mám dojem, že např. v oblasti psychiatrie je taková nespolupráce poměrně běžný jev, tragika tohoto konkrétního případu je v tom, že dr. Rath je zřejmě mentálně zcela zdravý). K tématu se vrátíme.

Odboroví papaláši z žižkovské kachlíkárny vyhlásili na 24. června výstražnou hodinovou stávku. Budou protestovat proti vládní aroganci. To je nejlepší řešení, pořádně se nepozná, kdo stávkoval a kdo ne. Celý den budou stávkovat zaměstnanci nemocnic, léčeben a rehabilitačních ústavů, tam si rathovská lobby nepochybně zajistí poslušnost většiny podřízených (pokud by někde nestávkovali, je to třeba považovat za projev odvahy). Dnes demonstrovali proti zdravotnické reformě (přeměně nemocnic na akciové společnosti) v Praze studenti medicíny. Vzhledem k údajné přítomnosti lékařských celebrit, děkanů a proděkanů mám jakési pochybnosti, zda to byla akce stejně spontánní jako ta 11. listopadu 1989. Před opuštěným Úřadem vlády (vláda zasedala v Teplicích) zase protestovalo „několik stovek“ zjednaných odborářů. Demonstrace byla doprovázená zpěvem (internacionály, nebo si už modernizovali repertoár? Spíš asi ano, mladší lidé už ten někdejším hit - „Již vzhůru, psanci této země“ – neumějí, předseda Štěch by musel zpívat sólo). Prostor před Úřadem vlády se pro svou stísněnost velmi hodí k optickému zvětšování komorních demonstrací, proto budou „odboráři“ v protestech pokračovat.

O celoevropské mánii s dotacemi na pěstování řepky olejné (vyrábí se z ní biopříměsi do nafty), která zasáhla v nebývalé míře i Česko, by se dala napsat kniha s titulem „Ani zelená, ani modrá, nýbrž žlutá planeta“. V okolí mého nynějšího bydliště je žlutý každý třetí postdružstevní lán. Ceny potravin stoupají, příroda trpí, k produkci biopříměsi se spotřebuje víc nafty, než kolik se pak výsledným produktem nahradí. Původní pohnutky iniciátorů byly přitom (mimo jiné) ekologické povahy. Poznamenávám si to, abych nezapomněl, že až budou Události v prosinci udělovat svou pravidelnou medaili Volkerta van der Graafa (letos jsme ji vypustili), je k dispozici vážný kandidát.

Můj oblíbený Tomáš Zahradníček se v MfD pozastavuje nad pokusem polských a německých historiků (přesněji řečeno dvou polských jednoho německého) o jakousi příručku k výuce dějepisu na gymnáziích v obou zemích. Jde o učební pomůcku. Každý autor si „napsal své“. Například ten německý mluvil o tom, že v roce 1945 Polsku připadla „historická německá území“, což prý je podle převažujících reakcí skandál. Kromě toho je to bohužel pravda. Pan Zahradníček by „podobné bitvy“ přenechal „politikům, diplomatům a novinářům“, historici by měli bádat. O čem? Zjevně o věcech, které nevzbuzují spory. Takové věci jsou ale nezajímavé. Je hezké, že se ti Poláci rozhodli aspoň pro jakousi komunikaci s odvěkým německým ndepřítelem. Pan Zahradníček by doporučoval počkat si dvě tři století. Ovšem, za dvě stě – tři sta let i většina Čechů uzná, že „odsun“ sudetských Němců byl nestvůrné svinstvo. Jenže v té době to bude důležité asi tak stejně jako vraždění Sasů Karlem Velikým. Během těch dvou – tří set let pak napácháme další svinstva, a s těmi se zase dvě stě až tři sta let počká… atd. atd.

Prezident odmítl podepsat antidiskriminační zákon. Pokud je pravda, že, jak píše dnes v MfD jeho poradce Petřík, zákon přenáší důkazní břemeno ze strany žalující na stranu žalovanou, udělal dobře, EU sem, EU tam. Je skandální žádat na někom, aby dokázal svou nevinu, navíc to vzbuzuje podezření, že autoři unijní představy, která se promítla do české verze zákona, se inspirovali Benešovými dekrety (které zase pan prezident s panem Petříkem zuby nehty drží).

Dnes bylo také zveřejněno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci kasační stížnosti pana prezidenta na rozhodnutí nižší instance ohledně případu justičního čekatele Langera. Pan prezident neuspěl, to je dobrá zpráva. Záležitosti se týká naše dnešní glosa.

Taktéž v MfD píše paní redaktorka Buláková o výstavě Český sen, věnované EXPO 58: „Z výstavy si divák odnáší silný pocit, že Bruselem vyvrcholila estetická kvalita našeho společenského života druhé půle 20. století. Nic podobného se již neopakovalo.“ V druhé větě došlo zjevně k tiskové chybě, má nejspíš znít „Nic podobného se nestalo.“

V LN píší, že k protestům proti zdravotní reformě se přidává i 23 signatářů Charty77. Aby to nevypadalo až tak mohutně, podotýkám, že jsem taky signatář Charty77 a protestovat mne ani nenapadne.

Vláda na svém dnešním výjezdním zasedání poněkud zaskočila média a opozici tím, že neočekávaně schválila dvě „kontroverzní“ záležitosti: (první) smlouvu o radaru a uznání Kosova. Topolánkovi lze vyčíst leccos, ale ne to, že by se s problémy nevyrovnával čelně. Aspoň v těchto dvou případech. K věci se ještě vrátíme, myslím si, že vláda udělala to, co udělat měla.

Čtvrtek 22. května
Vláda nebyla v uznání Kosova jednotná, lidovečtí poslanci se zdrželi hlasování, považují uznání za předčasné. Kosovská strana podle nich zatím nepřesvědčila, že je schopná respektovat statut srbské menšiny. Jenže srbská menšina zatím nepřesvědčila, že je schopná akceptovat statut samostatného Kosova. Uznání bylo v pořádku, nejlíp o tom svědčí fakt, že od vlády se distancoval taky Klaus, kdyby seděl ve vládě, prý by se zachoval jako lidovci, prohlásil (dokazuje to, že premiér si dělá svou politiku, dokáže stát na vlastních nohou a jeho vazby s prezidentem se přeceňují). Doufám, že si vláda a taky západní společenství uvědomuje, že samotným uznáním Kosova celá věc a hlavně jeho angažmá v oblasti ani náhodou nekončí. Tématu se týká naše dnešní glosa. Sociálně demokratická frakce ve Straně zelených je samozřejmě proti uznání Kosova, ministři ovšem hlasovali ve vládě pro.

Vláda odhlasovala i dohodu o radaru, při tomto hlasování byli lidovci pro, zdržel se pouze ministr Liška. Sociálně demokratická frakce v SZ běsní, protože ministři porušili rozhodnutí sjezdu i republikové rady. Jak to dopadne, až se o obou smlouvách o radaru bude hlasovat ve Sněmovně, je ve hvězdách.

Ještě ke sporu prezidenta se soudním čekatelem Langrem. Passus ústavy, že prezident není z výkonů své funkce odpovědný, podle mého neříká, že by se nemusel řídit zákony, ale jen, že když se jimi nebude řídit, nemůže za to být postižen. Toho Klaus v tomto případě využil. Je to pohrdání zákonem. Prezident je ovšem podle ústavy postižitelný jedině podle čl. 65 odst. 2 ústavy, kde se praví: „Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.“ Pojem velezrady není, pokud se nemýlím, v našem právním řádu vůbec nijak definován, snad se tomu má rozumět tak, že ho Ústavní soud může soudit jen v opravdu závažné věci, co takovou závažnou věcí (velezrada) je, není ovšem jasné. Pohrdání zákony závažná věc je, ale těžko je lze vykládat jako velezradu. Ústava je v téhle věci velmi nedokonalá.

Poslanec Rath znovu výslovně zdůraznil, že se nehodlá mírnit, jsou to prý jen nezávazné názory poradců. „Zůstanu svůj.“ Pozdrav pánbůh. Nevím jen, nakolik to ČSSD pomůže.

Teodor Marjanovič píše v MfD v článku o Kosovu, že pokud by bylo možné relativizovat zločiny Srbů na kosovských Albáncích, „pak by měli pravdu třeba i ti sudetoněmečtí vykladači dějin, kteří se snaží zlehčovat nacistické zločiny poukazováním na brutální vyhnání Němců po válce. Žádné takové zlehčovače neznám, zato znám české vykladače vyhnání Němců, kteří se ho snaží zlehčovat poukazováním na nacistické zločiny. Jsou to skoro všichni a zjevně taky pan Marjanovič.

A nakonec čtenářům doporučuji dnešní Poslední slovo Jana Rejžka z LN O hladovce. Je to velmi zábavné a velmi přesné.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.