Úterý 12. června
Po rozhodnutí nejvyšší státní zástupkyně ve věci Čunek se rozpoutaly mimořádně divoké tahanice mezi vládou a opozicí. Mluví se o zákulisních jednáních, jichž se zúčastnil exministr Němec (který kdysi paní Veseckou do funkce prosadil), o poradách na krajském a vrchním státním zastupitelství v Ostravě a v Olomouci. Právo nenápadně naznačuje, že žalobce, jemuž byl případ přidělen, možná kdysi pronásledoval signatáře Charty 77 (to je pozoruhodné, Právo se lidí, kteří upadli do takového podezření, doposud spíš zastávalo). Do pátrání na vlastní pěst se pustila i hlavní svědkyně Urbanová. Neúplně informovaný laik může snadno dojít k závěru, že nejlepší by bylo zavřít paní Urbanovou i pana Čunka. Bohužel, politický pat by vzápětí vyprodukoval nějakou podobnou aféru.

Prezidentem Světového židovského kongresu byl zvolen americký mediální magnát Donald Lauder. Mohli bychom to u něj mít dobré, obohatili jsme ho o deset miliard Kč. Bohužel se to stalo až poté, co se ho pan Železný pokusil mimořádně drze a velkoryse oholit. Takže nejspíš nula od nuly pojde.

Českou mediální scénou hýbe pozoruhodný dobrodružný případ. Jakýsi násilník napadl na Proseku mladou ženu. Na pomoc jí přispěchali dva městští strážníci, vyvrhel je oba zmlátil a odzbrojil. Poté byl zastřelen hlídkou Policie České republiky. Zpočátku to vypadalo tak, že útočník na policisty vystřelil a oni ho pak plným právem zneškodnili. Leč ukázalo se, že ten člověk se sice zmocnil pistole jednoho z „poražených“ městských strážníků, ale neuměl ji odjistit. Průstřel karoserie policejního auta nezpůsobil on zvenčí, ale posádka zevnitř. Námět na americkou filmovou grotesku z počátku dvacátých let minulého století.

Do LN napsal článek kolektiv archivářů, publicistů a rozhlasových dokumentaristů, kteří obviňují autory filmu Silver A ze zneuctění českého odboje za druhé světové války. Zodpovědnost tvůrců filmu je podle nich v tom, že zkarikovaný mediální obraz parašutistů, který podali, může v budoucnu tvořit povědomí veřejnosti. Totéž se podařilo pisálkovi jménem William Shakespeare s případem krále Richarda III. Měl by být také postaven na pranýř. Mezi spisovateli se to jen hemží „přepisovači dějin“. Když je spisovatel dobrý, nedá se s tím nic dělat, když je špatný, zapomene se na to.

Středa 13. června
Podle průzkumu agentury Median vede sice v preferencích ODS s pětin procenty před druhou ČSSD (ODS se vrátila na březnovou úroveň, ČSSD oslabila o víc než 1%), ale volby by s převahou vyhrála „levice“ (tj. přesněji řečeno rudý blok), protože KDU-ČSL by se s 4,7% těsně nedostala do Sněmovny, zelení by setrvali na svých preferencích (6,4%) a komunisté by přibrali o 2% na 15,2%. Je zjevné, že to, co ve výsledcích průzkumu ČSSD ztratila, nasáli komunisté, a že nárůst ODS je „kontraproduktivní“, protože se děl na úkor KDU-ČSL a dostal KDU-ČSL pod hranici volitelnosti. Jakmile proti rudému bloku budou stát jen dvě strany (nehledě na to, zda to bude ODS a KDU nebo ODS a zelení), rudý blok vyhraje. Výsledku však tak docela nevěřím, protože z něj na můj vkus příliš trčí ideologické vysvětlení: KDU-ČSL ztrácí kvůli Čunkovi. Tím nechci říci, že by snad průzkum byl zfalšovaný. Jen to z něj nějak moc trčí. Nevěřím, že by se teď KDU-ČSL nedostala do Sněmovny.

Ostravská krajská státní zástupkyně Andělová se v Právu zastává postupu svých podřízených a vlastně nepřímo kritizuje nejvyšší státní zástupkyni Veseckou. Vyjadřuje se taky k tomu, proč byl případ původně přidělen státnímu zastupitelství v Přerově a ne ve Vsetíně, kam by patřil: „Podle obecných zásad by k výkonu dozoru bylo příslušné OSZ ve Vsetíně. S ohledem na tehdejší poznatky o tom, že nestrannost výkonu dozoru ze strany OSZ ve Vsetíně by mohla být zpochybněna, byla věc usnesením státního zástupce KSZ Ostrava, pobočka Olomouc, tomuto státnímu zastupitelství odňata a přikázána OSZ v Přerově. Je pravda, že výrok tohoto usnesení je poněkud neobratný a státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství z jeho formulace dovodil, že po sdělení obvinění proto mělo být o změně příslušnosti rozhodnuté znovu.“ Čtenáři, který není o situaci ve státních zastupitelstvích zevrubně informován a který si přesto chtě nechtě utváří o věci vlastní názor, se samo od sebe nabízí vysvětlení, že státní zastupitelství jsou rozparcelována mezi vládní koalici a opozici a Čunkův případ mezi nimi lítá jako pumlíč. Situace je politicky mimořádně choulostivá, protože v tomto případě nejde (politicky) o to Čunka odsoudit, stačí ho postavit před soud. Je jasné, že tam, kde není výkon spravedlnosti naprosto jednoznačně oddělen od politiky, se nedá hovořit o demokracii – z politického utilitárního hlediska nezáleží na tom, zda je Čunek vinen nebo ne, nýbrž jen na tom, dostane-li se před soudce nebo ne. Případ Čunek signalizuje dost povážlivou destabilizaci politických poměrů v ČR, která se bohužel bude nejspíš ještě stupňovat.

Podle Práva z posudku soudní znalkyně v oboru psychiatrie plyne, že si hlavní svědkyně proti Čunkovi nevymýšlela, když policistům popisovala situaci, z níž vyplývá, že Čunek přijal úplatek. Znalkyně ovšem může rozhodnout jen o tom, že z jejího hlediska (jedno z mnohých) je svědkyně důvěryhodná. O tom, zda si vymýšlela nebo ne, může rozhodnout až soud.

Premiér Topolánek poskytl rozhovor, tentokrát Právu, z něhož opět plyne, že není schopen udržet sebekontrolu: „A je mi celkem jedno, co kdo o tom píše, co si o tom myslí. Zapadá to do obrazu politiky Jiřího Paroubka, kdy on nemá žádné téma. Upozorňuje na sebe těmito výkřiky. Tím, že vy mu to prostě baštíte, tak tím vytváříte ten virtuální svět.“ Jak by mu to novináři Práva nebaštili, když Právo teď ČSSD a Paroubka podporuje! S tím přece musí průměrně inteligentní vládní politik počítat. Panu Topolánkovi očividně chybí praxe z výslechů na StB, to je pro politika důležitá průprava. Nemyslím to nějak zásadně shazovačně. Politik jen musí počítat s tím, že ten, kdo s ním dělá rozhovor, usiluje velmi často taky o to, aby mu udělal co největší malér, a že on si přitom vůbec nesmí dovolit na něj vyskakovat, jinak to šeredně odnese.

Jinak dnes Právo řeší otázku, zda při přivítání v Albánii ukradli Bushovi hodinky nebo ne. Těžko se zbavit podezření, že otázka se stala aktuální zejména proto, že přivítání bylo velmi srdečné.

Před časem zkomplikoval vztahy mezi Slovenskem a Maďarskem případ slovenské studentky maďarské národnosti Hedvigy Malinové, kterou údajně zbili dva skinheadi kvůli tomu, že na ulici mluvila maďarsky. Policie ji nato obvinila, že si všechno vymyslila, a ona teď půjde před soud. Slovenský list Pravda v té souvislosti napsal: „Incident s Hedvikou Malinovou nebyl protimaďarský, ale protislovenský. Úder žádal odpověď – policejní vyšetřování, které mělo prokázat pravdu.“ Jestli to na Slovensku berou takhle, jako údery a protiúdery, tak pozdrav Pán Bůh. Pravda se nezjistí nikdy.

Německý prezident Köhler a kancléřka Merkelová oznámili, že odškodňování za druhou světovou válku je uzavřeno. Nemohu se zbavit dojmu že ze zpráv našeho tisku je cítit jednak jakýsi smutek nad touto skutečností a jednak nevyslovená touha ždímat z Německa další peníze.

Značka KOV (kdopak to asi jenom je?) píše v Právu: „Miliony pracovních otroků ze střední a východní Evropy byly za války deportovány nacisty do Německa a až dnes je znám celý rozsah jejich utrpení. Přiznali to včera v Berlíně německý prezident Horst Köhler a kancléřka Angela Merkelová…“ Až doposud to úporně a nestydatě zatloukali a teprve dnes byli donuceni to uznat. Příspěvek do rubriky „Jak číst Právo“.

Mladá fronta Dnes přinesla obsáhlý materiál o tom, jak prezidenta Klause kdysi sledovala StB. K věci se vracíme dnešní glosou.

Uljanovský gubernátor Moroz se podle zprávy LN dal do boje za růst porodnosti na Rusi. Vyhlásil v září 2006 akci „Poroď patriota v Den Ruska“ (tj. 12. června 2007, výročí vzniku Ruské federace po rozpadu SSSR) a dal svým úředníkům půlden volna na to, aby se sexuálně činili. Připomíná mi to jakési ruské písně a anekdoty, které pro jejich neslušnost bohužel nemohu citovat. Ten, přesněji řečeno ta, která se s porodem strefí přesně do státního svátku, obdrží automobil. Je zjevné, že gubernátor se nejmenuje Moroz jen tak náhodou, kráčí ve stopách svého slavného předobrazu, který na Nový rok obšťastňuje ruské děti. Tento Moroz chce naopak objekty obšťastňování úředním aktem (jak jinak) zmnožit. Akce se neoficiálně konala už rok předtím (pokud tomu dobře rozumím, tehdy nebyla ještě dotována výhrou), povedlo se to celkem čtyřiceti lidem v gubernii (proti „normálním“ dvaceti). Nyní však je adeptů na pět set, a tak se proslýchá, že auto dostane jen jeden šťastlivec, ti další pračky, vysavače nebo mixery (bylo by zajímavé tyto výhry rozebrat z hlediska psychoanalýzy a taky zjistit, jak bude určeno pořadí). Doufám, že se v budoucnu, až bude u moci Paroubek s Filipem, něco podobného zavede i u nás. Když už nic jiného, aspoň bude legrace.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.