Úterý 5. června
Ministryně obrany Parkanová se dala strhnout k hloupému populistickému gestu a nazpívala s Janem Vyčítalem uvítací píseň pro prezidenta Bushe. Důvody chápu, pověst prezidenta Buse je o hodně horší než jeho politika. V nejdůležitějších věcech (invaze do Iráku) dělal to, co musel, a reakce celosvětového (přesněji řečeno evropského a amerického) hnutí Pravdy a Lásky mi připadá nespravedlivá a hnutá. Je však více než nešťastné bojovat proti tomu stupidní písničkou. (Pan Vyčítal napsal za mých mladých let spoustu hezkých textů, víceméně navzdory bolševikovi; jsem mu za ně vděčný - nicméně tenhle se mu moc nepovedl, mírně řečeno). Co se ale úplně vymyká mému chápání, je to, proč o tom chce opozice debatovat v Poslanecké sněmovně. Co je jí do toho? nemá snad ministryně obrany nárok zpívat si ve svém volném čase stupidní písničky? A taky mne urážejí poznámky o tom, že ministryně není odborně na úrovni. Obávám se, že vycházejí ponejvíce z toho, že je ženská. Což ve mně probouzí návaly feminismu. Kdybyste měli za ministra omedajlovaného maršála, vyhovovalo by vám to víc?

Nový mluvčí vlády pro záležitosti radarové základny pan Klvaňa prohlásil, že bezpečnostní opatření v Praze v souvislosti s pobytem prezidenta Buse jsou sice přehnaná, ale může za to americký prezident, respektive jeho doprovod. Zároveň poskytl Bushovi dobrou radu, aby se v záležitosti radaru obrátil přímo na Čechy, a to tak nějak lidsky. Tato iniciativa pana Klvani jednak vysvětluje, proč ho Klaus před časem tak promptně vyhodil, jednak by měla být pro pana Topolánka pokynem shůry, aby co nejrychleji učinil totéž.

Pan Kamer korigoval v Právu své tvrzení o potřebě budovat odpalovací sila pro iránské rakety (je představitelné, že budou odpalovány z pohyblivých ramp, tj. z přívěsů k nákladním automobilům). Je to věc ojedinělá nejen v Právu, ale v českém tisku vůbec. Nabádá mne to, abych se taky polepšil: před časem jsem se pozastavil nad tím, proč rozhovor s dr. Rathem nesvěřili zrovna jemu (pan Kamer je profesionál a nebere si zpravidla servítky ani tenkrát, když zpovídá „vlastní“ lidi), nýbrž A. Mitrofanovovi. Stalo se tak, jak jsem byl upozorněn, z čistě technických důvodů, což touto cestou dávám dál (nicméně trvám na tom, že ve vedení rozhovoru pan Mitrofanov bohužel selhal).

Zato v téže komentářové rubrice Práva vyšel skvostný text předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Velmi mne těší, že tentokrát nezapomněl ani na mou maličkost (vyčítá mi, že ČSSD označuji za „KSČM s lidskou tváří“, bohužel si mne zařazuje do špatného týmu, z MfD jsem v lednu odešel, MfD je v tom v mém případě nevinně; nicméně toto označení se mi tak zalíbilo, že jsem ho zopakoval v dnešním článku pro LN). Článek předsedy ČSSD je pozoruhodný tím, že kromě MfD a LN (ty jsou na tom o fous líp, protože tisknou panu Paroubkovi jeho polemické texty. Za to dostane pan Vačkov podobně jako delikvent z Haškovy povídky v pekle, které ho nepochybně čeká, jednou za tisíc let do pusy kostku ledu) si to vyřizuje i s Českou televizí (ačkoli pan Moravec se v neděli snažil seč byl, aby v debatě s Topolánkem Paroubka nahradil) a dokonce i s Právem. Panu Paroubkovi sice nejvíc vadí MfD jako největší české noviny (viz podlé narážky na „konzervativní německé investory“, které jistě potěší psychopatické debatéry z internetových diskusí a různé bojovníky za svobodu), ale v podstatě mu vadí všechna média. Respektive vadí mu média, pokud jsou svobodná. Kdyby se dostal k moci (což se nakonec, jak se obávám, stane), postaral by se nejspíš po putinovsku o to, aby tu taková nebyla. Nu což, už jsme to jednou zažili. Byli jsme před Paroubkem, budeme i po něm.

Zdá se, že prezident Putin bude mít se svou novou agresivní politickou linií problémy. Jeho řeči o tom, že namíří ruské rakety na Evropu, se setkaly s velmi odmítavou reakcí v NATO a o vnitropolitické situaci v Rusku se vyjádřil kriticky za své pražské návštěvy i prezident Bush. Svobodný svět zatím ještě pořád zcela neovládli Chamberlaini.

Premiér Topolánek poté, co celkem důstojně absolvoval estébácký výslech pana Moravce na ČT1, naprosto selhal v rozhovoru pro MfD. Jak je možné, že se nechal tak neuvěřitelně vytočit od paní Jílkové, osoby poměrně prostoduché? Novinář má právo, ne-li povinnost klást politikovi nepříjemné otázky, a politik se přitom nemá chovat jako vzteklé mimino. Rozhovor působí dojmem, že premiér na něj přišel totálně nepřipraven. Pokud byl příliš zaměstnán přípravou na návštěvu amerického prezidenta (což by bylo bývalo pochopitelné), byl by udělal lépe, kdyby byl rozhovor v tuhle chvíli odmítl. Rozumní čtenáři by to pochopili.

Rusové chtějí zavřít ropovod Družba. Vymlouvají se na to, že je vládci států SNS (běloruský prezident Lukašenko) vydírají kvůli tranzitním poplatkům. Proto chtějí vést ropovod po svém území až k Baltu a ropu dále dopravovat tankery. Na zdůvodnění nejspíš něco je, zároveň se podezíravý člověk, který má zkušenosti s ruskou imperiální politikou, těžko zbavuje dojmu, že jde o účelový krok k něčemu, co by vzdáleně připomínalo někdejší Stalinovu blokádu západního Berlína. Proud ropy plynoucí na Západ se výrazně ztenčí a Rusko dostane možnost vydírat: když budete vstřícní, obnovíme Družbu, jinak vás zmáčkneme a dostanete míň a dráž. Rusko ovšem takovou politiku nemůže nejspíš dělat do nekonečna, prodělalo by na tom. V každém případě, je realistické připravit se na nepříjemné obstrukce.

Rakouský list Kronen-Zeitung požaduje, aby byl ministru Schwarzenbergovi odňat jakýsi rakouský metál, protože jej zneuctil svými výroky a postoji z poslední doby. Nemohu si pomoci, ale naši rakouští sousedé mají některé problémy podobné jako my. Osudy dobrého vojáka Švejka nejsou, jak vidno, kniha pouze česká; patří celému bývalému mocnářství.

Prezident Putin prohlásil pateticky: „Po smrti Mahátmy Ghándího si nemám s kým povídat.“ Pan Putin se narodil v roce 1952, Ghándí byl zavražděn v roce 1948. Povídání se muselo dít prostřednictvím vyvolávání duchů (pověrčivost má na Rusi velké tradice).

Středa 6. června
Předseda ČSSD Paroubek lobboval u prezidenta Buse za pochopení pro svého spojence Putina. Vysvětlil mu, že chceme mít dobré vztahy s Ruskem (zjevně především), a proto s radarem budeme souhlasit jen tenkrát, když ho bude stavět NATO a předtím ho odsouhlasí pracující lid v referendu. Pokud budou naše dobré vztahy s Ruskem zachovány, Bush mu nebude překážet, je to podle pana Paroubka příjemný člověk. Koníčkem pana Paroubka je prý historie, a proto má pro Rusy pochopení. My, co jsme za totáče nebyli ekonomickými náměstky RaJ, vnímáme Rusko z trochu jiné perspektivy než KSČM s lidskou tváří a její amatérští historici.

Jinak se ČSSD v tuto chvíli zaměstnává honem na ministryni Parkanovou kvůli písničce (pravda nepříliš duchaplné) na oslavu prezidenta Buse. Odhlasovali si, že s ní provedou ve Sněmovně něco jako impeachment. Je to zároveň odporné a směšné, ještě směšnější než ta písnička. K věci se vracíme dnešní glosou.

Čína se solidarizuje s Ruskem ve věci protiraketového štítu. To má dost velký význam, protože severokorejské rakety jsou v oblasti dost značnou a poměrně už reálnou hrozbou pro Japonsko a výhledově i pro Austrálii. Naskýtá se podezření, že Čína by nejprve nechala severokorejské rakety odpálit (nebylo by to na ní), a pak by se ujala diplomatické iniciativy a začala by mezi Severní Koreou a tím, co by zbylo z Japonska, zprostředkovávat. Čínská politika je podobně vyčůraná jako ruská, obě země by si mohly dobře rozumět, problém je jen v tom, že obyvatelné části Sibiře zachvátila obrovská vlna čínské migrace a Rusové dostali trochu strach.

V MfD se domnívají, že Topolánek projevil servilitu, protože nechce spojovat otázku zrušení amerických víz a otázku radarové základny. Já bych spíš řekl, že je to slušné. Servilita podle českého komentátora je, když se Topolánek nepokouší o kuhhandl.

Tamtéž Jan Žižka tvrdí, že přehnané antibushovské šílenství (nepřehnané šílenství by zřejmě bylo na místě) prý vede k tomu, že Bushova podpora v té či oné věci se stává kontraproduktivní. Navíc Bushův manévrovací prostor limitují problémy v Iráku a omezuje ho stav veřejných financí. Nemusí mít rozhodující slovo ani ve věci česko-amerických vztahů. Podle pana Žižky zkrátka nelezeme do té správné zadnice.

A do třetice MfD: Podle Viliama Bucherta Bush řekl, že považuje moskevskou a pekingskou vládu za partnery, nikoli za nepřátele, což je velmi podstatný rozdíl proti dobám studené války. Má se tomu rozumět tak, že zatímco v dobách studené války považovali Američané svévolně Rusy (a Číňany) za nepřátele, dnes se už polepšili a nedělají to?

Putin udělil státní cenu Alexandru Solženicynovi. Solženicyn kdysi podobné ocenění z ruky Borise Jelcina odmítl (považoval ho za člověka, který rozvrací Rusko), dnes ji od Putina přijal. Není se čemu divit: stejně jako kdysi Dostojevskij, je i dnes Solženicyn nacionalista a stoupenec ruského imperialismu a Putin mu nevadí, nýbrž imponuje. Na kvalitě jeho děl to ovšem nic nemění, jako to nic neměnilo na kvalitě děl Dostojevského.

Čtvrtek 7. června
Poslanecká sněmovna pustila Topolánkovu reformu do druhého čtení. Z koaličních poslanců se jen Miloslav Tlustý zdržel hlasování (to prakticky nic neznamená, hlasuje se o zamítnutí, je to jen jakýsi signál). Vláda původně počítala s tím, že požádá o projednávání ve zkrácené lhůtě, aby měla dost času na přípravu rozpočtu, proti tomu se Tlustého skupina rozhodně postavila. Zároveň se mluví o tom, že prý existuje jakési srozumění mezi Tlustého lidmi a Melčákem a Pohankou. Jisté je jen jedno. Topolánek prohlásil, že když reforma neprojde, vláda se „rozpadne“. Co to je? Pokud neprojeví dost rozhodnosti (a k rozhodnosti patří mluvit jednoznačně a rozhodně nikoli „rozpadnutí“, ale o demisi), dopadne to nakonec tak, že formálně bude reforma schválená, ale ve skutečnosti z ní nezbude už vůbec nic.

Ministr Schwarzenberg prohlásil, že pokud bude vicepremiér Čunek obviněn a zůstane i potom ve vládě, odstoupí. Zdá se mi, že pan Čunek bojuje ztracenou bitvu. Rezignace je v tuto chvíli a v této situaci spíš už jen věcí inteligence.

Alexandr Mitrofanov znectil v Právu jak se patří premiéra Topolánka. Je to jeho svaté právo, opoziční novináři v opozičním tisku to dělávají. Mám jen trochu problém neuvádět si to do souvislosti s úterním článkem předsedy ČSSD Paroubka tamtéž, Mitrofanova tam kritizoval a celému listu vytkl přehnanou kritiku své osoby a nedostatek levicovosti. Takže je možná zapotřebí vyvažovat.

„Ta policejní akce nešťastně zakončená domovní prohlídkou byla tehdy nazvána exkurzí do Krejčířovy vily. Nyní je nasnadě mluvit o exkurzi do Jihoafrické republiky,“ prohlásil exministr vnitra Bublan v souvislosti s cestou českých žalobců a policistů do JAR, kde měli dosáhnout Krejčířova vydání (Krejčíře ovšem jihoafrický soud pustil na svobodu). Tomu nerozumím: zatím na tom nejsme přece ještě tak dobře, aby nám Jihoafrická republika patřila tak neproblematicky jako parcela Krejčířovy vily.

Na ministryni Parkanové se teď v MfD po šéfredaktorovi hojí i Martin Komárek. Kritizuje spolu s ní další politiky usilující nevhodným způsobem o zviditelnění - Topolánka a Grosse (kritizovat Grosse, k tomu je dnes zapotřebí kus odvahy!). Nějak tu jen postrádám jméno Václava Klause. Že by se na něho nic nenašlo?

Ve včerejším Právu vyzval nepřímo exministr Jandák novináře, kteří si prý libují v urážkách a zesměšněních levice (jmenovitě Jana Rejžka a Jiřího Černého), aby se koukali vypořádat s nepodařeným Vyčítalovým songem, jinak bude mít celý národ (je zajímavé, jak podobní lidé rádi mluví za celý národ) z toho všeho srandu. Na jeho výzvu dnes reaguje v Lidových novinách iniciativně Jan Rejžek. Může se horlivostí přetrhnout, sprostě, jak je jeho zvykem, uráží Parkanovou i Vyčítala. Přirovnává písničku k Laufrovu dopisu Svobodné Evropě (tím taky navazuje na Janáka, který zase uvedl jako příklad „kultovní song Bič boží“ z Majora Zemana). To je nehoráznost: obě posledně citované písně vznikly na objednávku ruských satrapů v ruské kolonii spravované zločinnými technikami a dělaly k tomu zločinnému spravování jakousi hudební kulisu. Jde o věc hraničící s vlastizradou. Vyčítal chtěl svou legračně pitomou písničkou vyjádřit vděčnost prezidentovi demokratické země, na nějž a na niž je dnes ve světě módou plivat. Vyčítalův song se – jen a jedině kvůli tomu, že část nazpívala ministryně Parkanová – stal záminkou k nechutnému politickému tažení tria Paroubek – Rath – Jandák. Pan Rejžek se iniciativně připojil. Mne to ani nehne. Považoval bych to za hnusárnu.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.