Úterý 29. května
Jiřímu Paroubkovi by se na Hradě „líbil“ místo Klause ekonom Jan Švejnar. Otázka je, nakolik by se líbil komunistům (bez nich to nepůjde) a nakolik by se líbilo Švejnarovi, že tam sedí z milosti komunistů. Věcně vzato, na příštím prezidentovi bude hodně záležet. Není vůbec vyloučeno, že se během jeho úřadování k moci prodere Paroubek v neformální koalici s komunisty. Pak dostane úřad prezidenta docela novou důležitost. Upřímně řečeno si od Klause v takové situaci moc neslibuji, je agresivní, jen když u protistrany cítí slabost, a tahle protistrana slabá nebude ani náhodou. Na druhé straně neznám z čelných českých politiků nikoho, komu bych si v takové situaci troufnul důvěřovat.

Jiří Paroubek taky vyměnil stínového ministra dopravy. Dosavadní (Petr Moos) se mu spustil s ministrem Řebíčkem. Nahradí ho brněnský primátor Onderka.

Miloše Zemana navštívil v jeho lesním doupěti ruský velvyslanec Fedotov. Setrvali v šestihodinovém srdečném rozhovoru. Informace je lehce znepokojující: Zeman přišel o možné znovuuplatnění v ČSSD a hledá, kam by napřel své ambice. Paroubek ho bez problémů z ČSSD vypráskal; a zraněný medvěd, jak známo, je schopný všeho. Naznačil to ostatně už před časem tím, že se vyslovil pro příští členství Ruska v EU.

Jiří Paroubek prohlásil, že pokud bude Čunek obžalován a zůstane ve vládě, vyvolá ČSSD hlasování o nedůvěře. K té potřebuje sice většinu všech zvolených poslanců, ale zelení by v takovém případě jen velmi těžko mohli vládu podržet. Od předsedy ČSSD je to logický krok. Problém je jen, že teď zřejmě vyvrcholí přetahování o příslušné státní zastupitelství. To musí být pod strašným tlakem z obou stran. Je prakticky vyloučené, že by rozhodlo „nepoliticky“, a to ať Čunka obžaluje, nebo ne. Permanentní nedostatek přesvědčivé parlamentní většiny pro vládu vede k pustošivé politizaci institucí, které politické být nesmějí.

Jiří Franěk srovnává v Právu případ Bohumila Kulínského a Jiřího Čunka. Srovnání není od věci, oba jsou si podobné. Jen nevím, jak přišel na to, že se Čunek „usvědčil sám“. Čunek nedovedl věrohodně vysvětlit, kde vzal peníze, to ještě není žádné usvědčení. Na druhé straně si vůbec nemyslím, že by Kulínský byl čistý jako lilium. Jen se mi zdá, že vinou ostatních v případu „zúčastněných“ si s ním soud neporadí. Myslím si totiž, že by měl být odsouzen a ne lynčován jako chlípný šlechtic ve Fuente Ovejuna a že to asi nepůjde. Svědectví poškozených je krajně nevěrohodné a mohou si za to samy.

„Lupiči terorizují obchodníky,“ píše se v dnešní MfD. Jde o sérii přepadení na přerovské hlavní třídě. Z článku je jasné: za prvé, že jde o romské gangy, a za druhé: že se to nesmí napsat. Důsledkem takového tajnůstkářského tajtrlíkování může být jedině to, že občas si člověk dosadí romského pachatele i tam, kam nepatří. Tento způsob „ochrany lidských práv“ je zrůdný a je v rozporu se svobodou projevu.

Další zpráva je podobného charakteru: jednomu hotelu v Melbourne s výlučně pánskou homosexuální klientelou bylo přiznáno právo zakázat vstup heterosexuálům. To je úplně v přádku, pokud ovšem smějí být také hotely, které naopak zakážou vstup homosexuálům. Předpokládám, že i pak drtivá většina hotelů zůstane normálních, tj. že se nebudou šťourat v tom, jakou má host sexuální orientaci.

Podle Pavla Párala v MfD zrušil Ústavní soud odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Brožové s tím, že jsou bohové. Myslím si spíš, že ÚS správně vytušil, že představitelé naší exekutivy v čele s prezidentem jsou vyčůraní mocichtiví ctižádostivci, a že by tu měla být spolehlivě nezávislá instituce, která je bude držet v patřičných mezích, totiž moc soudní. Ne exekutiva, ne legislativa, ale soudní moc nezávislá od těch dvou právě vyjmenovaných je poslední zárukou demokracie.

Naši slovanští bratři a nedávní kolonizátoři z východu nám prostřednictvím svého (vládního) listu Izvěstija dali na vědomí, co s námi provedou, až spustí válku s Američany. Zpráva si zaslouží oglosování.

Středa 30. května
Podle nově objevených dokumentů byli exministři Sacher a Vacek a první polistopadový šéf Vojenské kontrarozvědky zároveň agenty této instituce. Informace mne uvádí poněkud do rozpaků: Vacek jako minstr obrany by byl jako typická „stará struktura“ problém, i kdyby nebyl agentem VKR (navíc proč byl náčelník generálního štábu ČSLA agentem kontrarozvědky, byť i se zvláštním posláním?). A proč byl agentem kontrarozvědky i její velitel? Nepochybuji o pravosti těch dokumentů, jen by to měl někdo vysvětlit.

Václav Havel doporučuje ponechat spolupráci pánů Vacka a Sachra s vojenskou kontrarozvědkou historikům. Historici jsou v pojetí českých papalášů a expapalášů jacísi hrobaříci, které zapáchající mršinu zčásti zkonzumují, zčásti zahrabou pod zem. V případě vyhnání sudetských Němců zafungovali bezchybně, tenhle nový úkol je podstatně snazší. A Václav Havel bude rád, když se nebude příliš rozbírat, proč zrovna tyhle lidi zařadil do polistopadové politické špičky.

Ruská propaganda zřejmě vycítila na české straně jakousi slabost (náznaky podělanosti?) a prostřednictvím svého orgánu Izvěstija hrozí atomovým úderem. Tématu se věnuje dnešní glosa Dobrý důvod, proč se nepodělat.

Primátor Bém se vrátil z úspěšné výpravy do Himalájí. Přivezl si s sebou mimo jiné i sto šestnáct stránek deníku, ale vydat ho nehodlá: „Některé věci by byly nepublikovatelné, navíc je deník dost intimní záležitost.“ Pan primátor tímto sdělením riskuje víc než výstupem na Mount Everest. (Možná to nějak souvisí s jeho přiznáním v dnešní MfD: „přišel jsem o miliony mozkových buněk“.) Na jedné straně sice dělá svému dílku velkou reklamu - bude to asi něco podobného jako Máchovy deníky, které se čeští národovci (tehdy narudlí) pro jejich obscénnost styděli vydat ještě v době, kdy jsem pracoval jako nakladatelský redaktor (tj. v šedesátých letech). Jednak ovšem v době, kdy např. z policie unikají i ty nejdiskrétnější informace, není moc pravděpodobné, že by např. v „Aha!“ nezačaly po čase prosakovat nejpikantnější úryvky z primátorova deníku. A co hůř – může vzniknout podvrh, který bude pana primátora kompromitovat nejen morálně, ale i politicky.

Jiří Paroubek s Lubomírem Zaorálkem se vypravili do komunistických Brd získávat snadné body proti vládě. Jenže se zlou se potázali, dostali místo toho vynadáno za to, že celou akci s americkými raketami kdysi sami rozjeli. Což je pravda. Měli projevit odvahu a zvolit lepší heslo: Když rakety, tak ruské!

Petr Uhl v Právu píše, že Vojenská kontrarozvědka nebyla politickou kontrarozvědkou. Zajímalo by mne, jak na to přišel. Oběti jejího zájmu (např. Jan Beneš) budou mít na věc asi jiný názor.

Česko a Polsko prosazují v EU hlasovací systém, který by výrazně zkrouhnul převahu velkých zemí, především Německa. Za ČR se tuží osobní Topolánkův posel Zahradil. Divím se, že ještě nenavrhl, aby bylo při přidělování počtu hlasů zohledněno i to, zda patří k vítězům druhé světové války nebo ne. A Německo by mělo mít preventivně jeden hlas.

Čtvrtek 31. května
Olomoucká policie obvinila několik svědků, kteří potvrzovali vicepremiéru Čunkovi alibi na den, kdy měl údajně přijmout úplatek, z křivého svědectví. Prý byli na úplně jiném místě, než tvrdili. Zpráva svým charakterem souvisí s tou, podle které na brněnské JAMU nestudovala Barbora Šdkrdlová, která se zase údajně vydávala za nalezence Aničku, nýbrž někdo úplně jiný. Je zajímavé, jak jsou si oba případy podobné, přestože jeden je zpolitizován úplně ze všech možných stran a v tuto chvíli to vypadá, že o nic jiného než o politiku v něm nejde, zatímco ten druhý se řítí jako bezprizorný meteorit mediálním vesmírem a těžko odhadnout, kam spadne a jak velkou za sebou zanechá díru.

Poněkud optimističtější je další zpráva: agentura STEM zjistila, že pražská olympiáda má o dost víc odpůrců než příznivců. Vzhledem k tomu, že zájem ČSSD na jejím pořádání není zatím přesně definovaný (aspoň jsem si toho nevšiml), dá se snad výsledek průzkumu vzít vážně a konstatovat, že v Česku ještě úplně nevymřel smysl pro realitu.

Prezident Klaus bude mít konečně příležitost setkat se sám a zcela oficiálně s Georgem Bushem. Zřejmě aby mu to patřičně opepřil, vynutil si nejspíš Bush, aby na slavnostní oběd byl přizván i exprezident Havel.

V souvislosti se současnou technikou jmenování členů Rady ČT píše v Právu poslanec Jičínský: „V ČR se dosud nevyvinuly tak stabilizované poměry, aby tu existovala reprezentativní skladba institucí z kulturní, vědecké, umělecké obce i z jiných zájmových uskupení, jež by si mohly přímo delegovat své zástupce do Rady ČT.“ Na tom je velmi mnoho pravdy. Závěr by ovšem měl být, že se v Česku dosud nevyvinuly tak stabilizované poměry, aby tu mohla existovat veřejnoprávní televize.

Evropská komise dala ČR velmi důrazně najevo svou zcela zásadní nespokojenost s dezolátním stavem veřejných rozpočtů. Vláda s tím nadšeně souhlasí, cítí, že má alibi. Opozice upozorňuje (ne neprávem), že se na růstu deficitu podílelo nesmyslné předvolební populistické rozhazování, jehož se s elánem účastnili i poslanci nynější vládní koalice (jen zelení jsou ze hry, tehdy ještě v parlamentě neseděli). České republice hrozí, že přijde o peníze z evropských fondů. Topolánkova reforma asi moc nepomůže, Tlustého je nerealizovatelná (a je otázka, zda by ona prospěla). Zřejmě jediné, co se v příštích týdnech může stát, je zrychlení tempa vzájemného obviňování mezi vládou a koalicí.

Polsko zažilo vášnivý konflikt o dětský seriál Teletubbies. Polská ochránkyně dětských práv pojala podezření, že jedna z postaviček skrytou formou propaguje homosexualitu, a předstoupila s tím před parlament. To bylo moc i na maršálka Sejmu Dorna, který ji požádal, aby veřejně nezesměšňovala svůj úřad. Protože podobných reakcí bylo více, ombudsmanka se posléze uklidnila. Na českém internetu panuje nad zprávou nezřízené veselí, ale české blbnutí s vítězi druhé světové války a obhajoba poválečných zvěrstev na Němcích je podobně ujetá: jen nejsou bohužel směšné, nýbrž hnusné. Než si začnete dělat srandu z Poláků, podívejte se do zrcadla na svou křivou hubu. Ke zprávě se vrátíme.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.