Úterý 17. dubna
Podle českého statistického úřadu se k některé z církví (je hezké, že v Právu tentokrát nepíšou podle svého zvyku globálně „k církvi“, všimli si, že je jich víc) dnes hlásí 3,3 milionů lidí, v roce 1950 to bylo ještě 8,3 milionů. Myslím si, že údaj je i tak nadnesený. Pokud jde o lidi, kteří skutečně chodí do kostela a na životě církve se podílejí, jich bude o hodně míň (je fakt, že např. katolíci jsou v téhle věci ke svým věřícím tolerantnější než protestantské církve). Současně se autor studie domnívá, že vliv církví na veřejný, politický i občanský život roste. Proboha, jak na to přišel?

Škoda Auto stávkuje. Zvýšení platů o 13% jim nestačilo. Zvyšování platů části obyvatelstva, zvláště tak razantní (pokud nepředpokládáme, že v uplynulém roce ve Škodovce pracovali o třináct procent víc než loni, a nevím, proč bychom to měli předpokládat) je pohodlná půjčka pro jedny, kterou budou pak splácet všichni. Je v tom něco vyčůraného.

Pokud dobře rozumím vyjádření Klausova mluvčího Hájka, shodli se kompetentní osoby na předání Katedrály svatého Víta státu. Jen se jim do toho pořád plete jakýsi soukromník jménem Vlk, co tvrdí, že je pražský arcibiskup. Nu co, buďme trpěliví, už jím třeba taky dlouho nebude.

Po odchodu Miloše Zemana se stal hlavním prognostikem ČSSD Zdeněk Škromach. Teď např. předpověděl, že Topolánkovu (a Kalouskovu) reformu veřejných financí potopí lidovci. Vychází ze zkušeností minulého volebního období. Lídři ČSSD už optimisticky předpokládají, že za ně to, co je jejich úlohou, udělá někdo jiný.

Jiří Paroubek je opět v bojovné náladě. Pustil se do ODS mj. v souvislosti s Kubiceho zprávou, v té souvislosti napadl Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a prohlásil mj.: „Do roka a do dne, paní Kozinová, jste nic v rámci ÚOOZ nevyšetřili.“ To je buranské vtipkování. Je směšné, že si vyřizuje účty zrovna s tiskovou mluvčí a že se vyžívá na tom, že nejapně komolí její jméno. Taky to neodpovídá evropským zvyklostem, pokud jde o slušnost k ženám, ale co ví o takových věcech bývalý náměstek ředitele RaJ! Paroubek po poklesu jeho preferencí loni na podzim údajně angažoval řadu poradců, kteří ho měli vést ke slušnému chování. Role těch lidí je nezáviděníhodná podobně jako role ošetřovatelů nosorožce. Pořád se na něj věší a nutí ho ke krotkému chování, ale stačí malinká nepozornost, mohutné zvíře se jim vysmekne a dělá paseku.

Jiří Franěk píše v poznámce v Právu, že starostové ze Zlínského kraje, kteří přijedou do Prahy protestovat před úřadem vlády proti daňové reformě, by měli spíš protestovat před domem Miloše Melčáka ve Zlíně. Je hezké, že neuvedl přímo adresu a taky která jsou jeho okna.

Středa 18. dubna
Místopředseda PS Kasal prohlásil, že pokud by premiér Topolánek odvolal vicepremiéra Čunka, jeden nebo dva lidovci nepodpoří reformu veřejných financí. To je naprosto krystalický případ politického vydírání: Čunkovo údajné uplácení a jeho výroky o Romech vůbec nijak věcně nesouvisí s daňovou reformou.

Jinak si nedovedu představit reformu, jejímž cílem je mj. snížení vnitřního zadlužení a která by nebolela. Obávám se jen, že bude bolet na nepravém místě, a to leckdy z dost podivných důvodů. Pan Bursík chce coby bv tomto případě fundamentalista zatížit ekologickou daní lidi, kteří topí uhlím. To jsou většinou staří lidé a lidé v menších obcích, kde není rozveden plyn (elektřinou může dnes topit jen šílenec). Což je například můj případ. Ale taky případ mnoha lidí, kteří jsou ještě o mnoho chudší než já.

„Nastoupí-li Česká republika zásluhou Topolánkovy vlády cestu pryč z evropského společenství, dobrovolně se zbaví šance spojit se s ostatními Davidy proti Goliášovi,“ píše dnes Alexandr Mitrofanov v Právu. Nejsem sice horlivým přívržencem Klausovy (a v trochu menší míře i Topolánkovy) protievropské politiky, ale tomuhle moc nerozumím. Na základě své poměrně dlouhé životní zkušenosti znám jen jednoho Goliáše, Rusko. A evropští Davídkové, Němci, Francouzi etc. nemyslí teď na nic jiného, než jak se s Goliášem paktovat. Nedovedu si představit, že to nebude na náš účet.

Poté, co si včera nechutně zavtipkoval na účet mluvčí ÚOOZ Kosinové, změnil se sám předseda ČSSD Paroubek v jakéhosi prognostického Kozinu a očekává do roka (maximálně do roka a půl) předčasné volby. Prohlásil to na setkání s obyvateli Duchcova (Paroubek zjevně rozjíždí svou obvyklou předvolební estrádu, zájem diváků zatím údajně není příliš omračující). Roste mu sebevědomí: podle posledních průzkumů veřejného mínění se rozdíl mezi ODS a ČSSD v preferencích zmenšuje. Je otázka, zda se zmenšuje dost rychle a zda se zmenšování jednou nezastaví. Topolánek není sám o sobě moc politicky přitažlivý, ale má tu kliku, že jako varianta se nabízí jedině předseda ČSSD, který, jak se zdá, už v úplnosti předvedl, co si od něho lze slibovat.

Podle Luboše Palaty (dnešní LN) je nynější polská vláda horší než ta slovenská Ficova. Závidím panu Palatovi ty rozlišovací schopnosti: je to jako konstatovat, že psí lejno je chutnější než to kočičí. Pokud jde o bratry Kaczyńské, v hodnocení se shodneme. Ale o co lepší je Fico, který šilhá po Moskvě, Pekingu a Tripolisu? Polská vláda usiluje, aby se dostala do izolace najednou vůči Německu i Rusku. Pan Fico se hodlá po česko-slovenském zvyku přivinout k mohutnému dubisku na východě a to je snad ještě horší.

KSČM hodlá prosazovat novelu ústavy, podle níž by poslanec, který zradí svou rodnou stranu, přišel o mandát. Návrh je typicky bolševický a dokonce i ČSSD není dvakrát nadšena. Motivy komunistů jsou zjevné: nehrozí jim ani náhodou, že by k nim někdo z ostatních stran přeběhl. Nedá se ale předem vyloučit, že by jim někdy někdo mohl chtít utéci. Situace je pro ně otevřená jen na jednu stranu. Ostatní strany jsou na tom líp, mohou počítat – a zjevně počítají - jak s tím, že jim někdo uteče, tak s tím, že naopak někoho přitáhnou. A neradi by viděli, kdyby jim tu druhou možnost někdo zmařil.

Čtvrtek 19. dubna
Stávka v mladoboleslavské Škodovce končila údajně kompromisem. Nejsem odborník na hospodářské záležitosti a mohu v této souvislosti vyjádřit jen svůj laický názor: a ten je, že vznikl uklohněný kompromis, z něhož budou víc těžit odbory, a že ten kompromis České republice ani náhodou nepomůže. Vedení firmy mělo projevit víc rozhodnosti. Škodovka jsou jakési Slušovice českého polistopadového kapitalismu a navíc od ní odvisí hospodářské výsledky celého státu daleko víc, než je zdrávo. A to, co se tam odehrálo, bude teď precedens pro celou ČR.

Podle agentury STEM se rozdíl mezi ODS a ČSSD zmenšuje (teď činí 29,2% ku 24,9%. V přepočtu na mandáty by ovšem nynější koalice získala pohodlnou většinu 111 ku 89). Rozdíl se bude nepochybně ještě snižovat, chovám však naději, že se Paroubkovo křupanské hulvátství už přece jen trochu okoukalo. Paroubek je nebezpečím pro ČR – ne proto, že je sociální demokrat, ale protože je to populista bez zábran s diktátorskými sklony.

A navíc taky stoupenec avanturistické politiky, která hledá spojence ber kde ber. Teď se nechal slyšet, že vláda podceňuje styky s arabskými zeměmi. Další krok může být (bude-li se to hodit) kamaráčoftry se Sýrií, Hamásem a Ahmadínežádem.

Kromě toho se zdá, že přeběhlictví může v budoucnu kvést i na koalioční straně. S Paroubkem se sešel exministr Ambrozek, který už loni v létě překypoval vstřícností k sociálním demokratům. Učinil tak nyní nikoli jako člen KDU-ČSL, ale jako šéf údajně nepolitického „Českého svazu ochránců přírody“. Dušuje se (zatím) že nehodlá potopit reformu veřejných financí, ale má problémy s „některými návrhy zákonů“, které mohou omezovat účast veřejnosti na rozhodování. Účast pracujících na rozhodování byla zvlášť silná za bolševismu. Když bylo zapotřebí, pracující se sehnali a jednohlasně rozhodli. Proti nebyl nikdo, všichni věděli, že by v tom případě dostali na prdel. Možná, že se podaří tuhle pěknou tradici obnovit. Mnoho štěstí, pane Ambrozku.

Francouzské volby se nás dotýkají jen okrajově. Jde o to, bude-li nástupce pana Chiraca stejně oprsklý v tom, jak se plete do našich věcí, nebo ne. Zatím se zdá, že bychom si mezi vedoucími kandidáty na prezidentství nevybrali. Údajně „proamerický“ Sarkozy prohlásil: „Nechápu, jak je možné říci (o americké protiraketové základně, bd), že je to zkrátka jen problém České republiky nebo Polska, a nikoli problém Evropy, tedy pokud se nechceme vzdát ambicí na evropskou obrannou politiku.“ Podobnou drzost jsme např. od žádného z německých konzervativních politiků zatím neslyšeli – přesto každý správný Čech Francouze miluje a Němce nenávidí. Trhni si nohou, Mnichovane.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.