Pátek 13. dubna
Exministr Tlustý pasoval premiéra Topolánka na zrádce. Zradil prý ideu Jednotné Daně, tím i program ODS a tedy i stranu. Nejspíš by měl být jako kacíř upálen. Pan Tlustý je bohužel poměrně krystalickým zhmotněním vkladu Václava Klause do základů ODS: jakési směsi fundamentalistického doktrinářství a „pragmatismu“ bez hranic. Ať je Topolánek jaký je, v této věci se Klausovi moc nepovedl, což mluví aspoň částečně v jeho prospěch. K exministru Tlustému se vracíme glosou.

Místo Ústavu paměti národa budeme mít Ústav pro studium totalitních režimů. Navrhla to paní poslankyně Jacques, aby to bylo stravitelné i pro sociální demokraty. Ústav se nebude zabývat obdobím 1948-1989, ale obdobím 1938-89. Není přitom jasné, zda léta 1945-8 nebudou naopak z jeho kompetence vyloučena. Kdybychom to ještě trochu rozšířili, mohl by se jmenovat Ústav pro studium režimů a časové omezení by vůbec odpadlo. Pak by byl přijatelný pro všechny. Už samotný původní návrh signalizuje, že u nás není něco v pořádku. Jeho osud to výrazně potvrzuje.

Vláda prý začala sondovat, zda by nebylo možné na základě všeobecného souhlasu politiků začít jednat o přímé volbě prezidenta (k jejímu prosazení je zapotřebí ústavní většiny v obou komorách parlamentu). Původně se počítalo, že přímo se prezident bude volit až v roce 2013, ministr Svoboda chce zjistit, jaké jsou postoj politických stran nyní. Pokud bude příští volba přímá, bude zvolen Klaus. Pokud bude prezidenta volit parlament, bude zvolen taky Klaus. O nic nejde, takže se tím mohou příslušné orgány v klidu zabývat. Je tu jen jeden problém: dvaašedesát procent lidí údajně podporuje Klausovo znovuzvolení. 82% lidí by ovšem uvítalo, kdyby se hlavou státu stala žena. Pan prezident je velmi citlivý na hlas veřejného mínění a snaží se mu vyjít vstříc. Oběma požadavkům najednou může vyhovět např. tím, že se stane na stará kolena transvestitou.

V Hollywoodu chystají prý jakési pokračování filmu Šifra Mistra Leonarda, v němž hrdina odhaluje sérii vražd, do které je zapleten Vatikán a tajná společnost iluminátů (u nás ji známe i např. z podání mistra Gotta, viz jeden z našich starších fejetonů). To se děje bezprostředně poté, co v Alžírsku provedla tamější odbočka Al Kajdy sérii krvavých atentátů a chystá se zjevně (znovu) na Španělsko, které chce vysvobodit zpod nadvlády nevěřících ďaurů. Zdá se, že podle Hollywoodu je ovšem Vatikán daleko nebezpečnější. A co podle Hollywoodu! Oni by to netočili, kdyby to na Západě nefrčelo. Zdá se, že neustálé papežské omluvy příliš nezabírají.

Polský ministr školství se rozhodl, že udělá ve školách pořádek: školáci nebudou smět do školy nosit mobily, budou chodit v uniformách a budou mít povinnou večerku. Nápad je natolik originální, že si zaslouží zvláštní komentář.

MfD přišla s tím, že vicepremiér Čunek prý nebyl v inkriminovaný „den úplatku“ ve Zlíně od půl jedenácté do večera, nýbrž jen od půl třetí do půl páté. Vyšetřování případu Čunek začíná připomínat vyšetřování vraždy Johna Kennedyho. To je nadějné – během 44 let, která uplynula od atentátu, nás čím dál tím víc samozvaných expertů přesvědčuje, že hlavním viníkem byl sám prezident, a pokud náhodou ne, tak si to, co se mu stalo, bohatě zasloužil. Předpokládám, že Čunkův případ bude mít aspoň vzdáleně podobný průběh (v našich malých poměrech, ovšem: panu Čunkovi chybí Kennedyho charisma a paní Urbanová má dost daleko do Marilyn Monroe).

Ve vedení ČSSD se situace ani zdaleka neuklidnila. Místopředseda Škromach, který mnohokrát projevil velmi dobrý nos pro to, co si smí a co si nesmí dovolit, obvinil velkého šéfa, že chce uzavřít velkou koalici s ČSSD a příliš podléhá vlivu pana Dimuna. Jeho i dalšího místopředsedu, Sobotku, nadto pobouřilo, že se v Paroubkově nejbližším okolí denuncují někteří významní poslanci strany coby zrádci. A oba opakují stížnosti, že Paroubek se svými spolupracovníky příliš nekomunikuje. Česká politika je zvláštní: vypadá to, že to, co vidíme na první pohled v televizi, je jen jakési loutkové divadlo. Ve skutečnosti ji řídí ze zákulisí nenápadní mladí manažeři.

V MfD vyšel zajímavý článek Petra Robejška o problémech současného kapitalismu (článek vyšel rovněž zde na Neviditelném psu - pozn. redakce). I k němu se ještě vrátíme.

Sobota 14. dubna
USA nedaly vízum pro návštěvu radaru poslanci KSČM Černému, hlásá dnešní titulek v Právu. Už jsem se zaradoval, že příslušné americké úřady správně vyhodnotily nežádoucnost návštěvy pana Černého ve Spojených státech (jeho destinací by mělo být zásadně Rusko), ale bohužel není tomu tak. Vízum nedostal ještě jeden lidovecký senátor, a oba proto, že o ně pozdě zažádali.

Senátor Mejstřík opět usiluje o reformu seznamu „významných dnů“ ČR. Žádá vypustit MDŽ a zavést Svátek matek. Svátek žen mi připadá něco jako svátek modrookých, ale věnovat odstranění této blbiny tolik energie je, řekl bych, nepříliš smysluplné. Levý blok to nepřipustí a kdo nechce, slavit ho nemusí.

Strana zelených, respektive její republiková rada, dnes sněmovala. Ústředním tématem byl případ Čunek. Usnesli se na žádosti, aby se koalice dohodla na Čunkově odvolání z vlády. Zároveň chtějí, aby se už nevyjadřoval k romské otázce a nepletl se do romské problematiky, která přísluší do resortu ministryně Stehlíkové. Co strana učiní, pokud Čunek ve vládě zůstane, zůstává otevřené. Místopředsedou Rady byl zvolen Bursíkův kritik Stropnický. Pokud by se lidé jako on ve vedení strany prosadili, vláda končí.

Mezitím se potvrdilo, že paní Urbanová mluvila svatosvatou pravdu, když prohlásila, že podnět k Čunkovu stíhání nedala ona. Učinil tak údajně její advokát. Policie to nesdělila Senátu, když projednával, zda bude Čunek zbaven imunity. Senát se cítí převezen, ale své rozhodnutí už pochopitelně změnit nemůže.

Polský Sejm nedal dohromady ústavní většinu, aby schválil absolutní zákaz potratů. Selhali prý někteří poslanci nejsilnější vládní strany Právo a Spravedlnost. Liga polských rodin bude změnu prosazovat i nadále a zároveň hodlá navrhnout „Chartu práv polských rodin“, s níž má nějak souviset i zákaz rozvodů. Je příjemné sledovat, že se někde blbne ještě víc než u nás. Vláda, která nedokáže prosadit nic, je přece jen ještě o fous lepší, než vláda, která by dokázala prosadit tak strašné věci.

Ve velkém rozhovoru pro Právo Topolánek poprvé naznačil, že je připraven „vyjednat Čunkovi čestný odchod“ z vlády, s možností návratu, pokud se očistí. Zdá se, že se premiér cítí být čím dál tím víc tísněn a nakonec mu nezbude než to risknout a vicepremiéra se zbavit. Co to udělá s lidovci, je ve hvězdách. Premiér se ovšem zároveň odhodlal k dalekosáhlému kroku, pokud jde o Události. Alexandru Kramerovi, který v jedné otázce zmínil to, co jsme v událostech psali o problematičnosti Topolánkova plánu na předčasné volby, odpověděl: „Bohumil Doležal si může říkat, co chce.“ To je vynikající, tak daleko dosud žádný český premiér nezašel. Předchozí mi naopak ústy svého advokáta vyhrožoval žalobou. Teď to máme černé na bílém z kompetentních míst, můžeme si říkat, co chceme. Je to úlevný, osvobozující pocit. Možná, že si to dáme pod hlavičku Událostí, tak, jako tam Právo v době, když bylo ještě Rudé, mělo „Proletáři všech zemí, spojte se“.

Václav Klaus navštívil Senát a mazal senátorům med kolem úst. Mimo jiné se přiznal, že Senát má smysl: je pojistkou demokracie (a mimo jiné taky volí prezidenta).

Mladá fronta Dnes přinesla pozoruhodný rozhovor s Rogerem Scrutonem. Říká tam spoustu podnětných věcí, nesouhlasím s ním jen v otázce honu na lišky, který považuji za ukrutné trápení zvířátek. Scruton se pohoršuje, že v Británii zakazují jednu z oblíbených činností, a klade otázku: co byste (vy Češi) dělali, kdyby zakázali koncerty klasické hudby? Anglický gentleman si bohužel nedovede představit, co vše je v západní části Boratova Kazachstánu možné: klasickou hudbu jsme si už jednou zakázali sami, v roce 1945: sice jen tu německou, ale to je, řekl bych, tak zhruba polovina veškeré klasické hudby. Zákaz se nyní naštěstí už zcela striktně nedodržuje.

Scruton rovněž velmi pěkně píše: „Tak jako snad všichni jsem přesvědčen, že snaha fanaticky prosazovat politickou korektnost se stává zcela totalitní. Týká se to například lobby homosexuálů, které je velmi vlivné a snaží se nabourat všechny tradiční instituce, jako je sňatek, adopce, vztahy s dětmi, co smíme říci ve škole a co ne. Toto nové moralizování se změnilo v totalitní sílu. Svoboda slova, která vždy byla pýchou této země, rychle mizí.“ Tato slova jsou pro mne v tyto dny velmi aktuální. Všiml jsem si v pátek, že mi nebývalým způsobem (skoro na dvojnásobek) vzrostl počet přístupů na Události. Dobrat se vysvětlení nebylo obtížné, v Britských listech vyšla zase jedna polemika, tentokrát s mým článkem „Pro základnu“ z března tohoto roku. Nebýt nárůstu čtenářského zájmu, nebyl bych si toho všiml, jsem totiž časově tísněn, a tak některá periodika (např. Haló noviny, Virtually a Britské listy) prostě vypouštím. Na Britských listech mi navíc trochu vadí název, hrozně mi připomíná Harvardské investiční fondy. Ze zájmu Britských listů mám jednak radost, protože mi zvyšuje čtenost. Radost není zase až tak velká, zvýšení se týká jen jednoho dne, protože množina čtenářů Britských listů se s množinou mých čtenářů (podstatně menší) ani náhodou neprotíná a že bych tam někoho získal, považuji za vyloučené. Autor polemiky se mnou pochopitelně zásadně nesouhlasí a navíc objevil v mém textu jednu „xenofobní větu“. Xenofobní věta zní: "Tři čtyři zásahy stačí vyvolat chaos a rozvrat, jehož pak snadno využije početná muslimská menšina k tomu, aby dokonala dílo zkázy." Mám o xenofobnosti jinou představu než Britské listy. (Ačkoli např. kritizuji způsob, jak bylo po roce 1945 naloženo s německou menšinou v ČSR, za což mne Britské listy pokud se nemýlím několikrát kritizovaly, držel bych větu, že početná německá menšina v roce 1938 dokonala dílo zkázy ČSR. To neznamená, že se tak chovali všichni, samozřejmě. Chovala se tak velká většina. Jen to nebyl žádný důvod k tomu je po vítězství všechny o všechno okrást a vyhnat ze země.) Ale budiž, o to nejde, spíš o jinou věc, související s tím, co píše Scruton. Naši hlasatelé politické korektnosti se chovají jako páter Koniáš a pátrají po kacířských větách (já jsem dopadl poměrně dobře, Ivan Mládek podle týchž Britských listů napsal celý rasistický článek). Samozřejmě to zatím není nic příliš podobného tomu, jako když např. nějaký protektorátní list napsal o někom, že jeho text obsahuje židomilskou větu, nebo nějaký komunistický list, že text obsahuje buržoazní ideu. Teď, zdá se, jde jen o to, vystavit dotyčného všeobecnému opovržení, a ani to se moc nedaří. Co je podobné, je ohavně denunciační charakter takového udání. Neměly by snad být v budoucnosti pro xenofoby zřízeny internační tábory? Protože jsem napsal na rozdíl od Ivana Mládka jen xenofobní větu, kojím se nadějí, že pak nebudu mít jako on ve svém vězeňském spise napsáno Rückkehr unerwünscht.

Čínští pohraničníci nepustili pražského primátora Béma do Tibetu, takže bude muset zdolat Mount Everest z nepálské strany. Stalo se tak nepochybně kvůli jeho výrazné pravicovosti. Je to jakási zadostiučinění pro české komunisty za to, jak naložili američtí imperialisté s poslancem Černým.

Podle CVVM je 90% lidí v ČR přesvědčeno, že jsou tolerantní k osobám jiného náboženského přesvědčení. To je mi poněkud nesrozumitelné, protože k nějakému náboženství se u nás hlásí údajně 30% lidí, skutečně „praktikujících“ věřících je však podle některých odhadů jen 10%. Slovo „jiného“ by ve větě nemělo vůbec být.

Pondělí 16. dubna
Případ Čunek se dostal tak říkajíc do mrtvého stádia. Zelení důrazně trvají na jeho odstoupení, ale (zatím) neřekli, že pokud se tak nestane, odejdou z vlády. Topolánek je připraven ho odvolat, ale jen bude-li s tím souhlasit KDU-ČSL. KDU-ČSL s tím nesouhlasí a Čunek sám odstoupit nechce. Pokud si zelení řeknou, vláda nejspíš padne. Tím přijdou o velmi výhodné posty. A tak se jim moc nechce. Jak dlouho může být Čunkova aféra ještě v tomhle mrtvém stavu? Na to by se daly uzavírat sázky. Jedno se ale dá říci skoro jistě: pád vlády by znamenal předčasné volby jen v tom nejméně pravděpodobném případě. Buď by se ODS i ČSSD přes oboustrannou deklarovanou nechuť rozhodly pro velkou koalici, nebo by se našli přeběhlíci na druhou stranu a Paroubek by udělal “pravostředou“ vládu s komunisty v zádech. První z těchto dvou případů by byl o něco lepší, druhý by znamenal ukrajinskou cestu.

Pan Paroubek vyzval premiéra Topolánka k veřejné diskusi. Pan Paroubek zároveň prohlásil v Právu, že premiér lže. „Besedě“ se tedy zřejmě nevyhneme. Můžeme očekávat plné kýble splašků. Je třeba jasně říci, že především od pana Paroubka, je to jeho politický styl. Pan Topolánek se většinou v těchto debatách omezuje na to, že neobratně trucuje. Závidím lidem, kteří se na to ze své profese nemusí dívat. Bude to hnusné.

Zemřel bývalý předseda komunistické vlády Ladislav Adamec. K této události se vrátíme glosou.

Falešná obvinění policistů je třeba přísně stíhat, prohlásila ředitelka Protikorupční policie plukovnice Strnadová. To je jistě v pořádku, ale stejně by měla být stíhána obvinění aktivních politiků, prokážou-li se jako falešná. Pokud se policii nepodaří sehnat dost důkazů, je to v pořádku, to se může snadno stát. Pokud se však ukáže, že to, z čeho byl obviněn, se vůbec nestalo, má policie problém. A to po zásluze. A hlavně by se mělo něco dělat s policií: člověk se těžko ubrání dojmu, že některé její útvary jsou zpolitizované na tu či na onu stranu.

Francouzský list Le Figaro dospěl v soboru k závěru, že zlí Američané provokují hodné Rusy. Váhají se započtením čečenských povstalců mezi teroristy, chtějí změnit Gruzii v protiruskou a antikomunistickou (?) baštu, podporují vstup Ukrajiny do NATO, ženou ubohé Rusy do nových závodů v oblasti obranných zbraní a vedou Francii a Německo k tomu, aby se od americké vlády distancovaly. Článek se pokusíme opatřit a v rámci svých chabých možností přeložit. Zdá se mi totiž být neuvěřitelný.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.