Pátek 16. března
Policejního prezidenta Husáka podezírají z toho, že zprostředkovával informace lidem, o něž se zajímala policie. Jedním z „kanálů“, jímž se informace dostávaly k podnikatelům, o které se policie zajímala v kauze biolíh, měl být údajně poradce expremiéra Zemana Šlouf. O policejním prezidentovi se ovšem ví jen to, že si se Šloufem v inkriminované době často telefonoval (Šlouf pak prý kohosi telefonicky varoval). Neví se ovšem, čeho se hovory týkaly, jejich záznam neexistuje. Tedy důkaz trochu podobný těm, které jsou k dispozici v případě vicepremiéra Čunka. Pokud by se ovšem zprávy potvrdily, rozvinula by se aféra nápadně připomínající Brechtovu Žebráckou operu. John Bok ze spolku Šalamoun vyčítá v Právu policejnímu prezidentovi, že se „dříve“ (!) stýkal například s advokátem Sokolem, který spolupracuje třeba s Krejčířem. Pan Sokol, pokud se nemýlím, spolupracuje s Krejčířem tak, že je jeho právní zástupce. Pan Krejčíř si zaslouží právního zástupce jako každý jiný občan ČR a když někdo zastupuje člověka podezřelého z vážných zločinů, neznamená to ještě, že je sám zločinec. To je bolševické uvažování.

Prezident Klaus říká podle svých vlastních slov olympiádě „ano, ale s rozpaky“. Rozpaky znamenají, jak ze zprávy vyznívá: dobře vím, že olympiáda v Praze je riskantní ptákovina, kterou naše země vůbec nemá zapotřebí (což je taky názor editora Událostí), ale lid ji velmi chce a já si nemůžu rok před opětovnou volbou dovolit ztrátu kytičky v soutěži o nejkrásnějšího prezidenta. Takže sice „takovým rozechvělým perem“, ale podpisuji. Pan prezident se stává horkým kandidátem na březnového bobříka vyčůranosti.

Komise OSN pro odstranění rasové diskriminace podrobila Českou republiku drtivé kritice mj. pokud jde o „přetrvávající negativní postoj a předsudky české společnosti vůči Romům“ a vůbec absenci „antidiskriminačního zákona“. Učinila tak na základě podkladů, které jí poslušně dodala ČR. Zajímalo by mne, zda OSN dostává taky nějaké podklady od Al Kajdá, jejíž dopadený čelný představitel se před americkým soudem chlubil: „Svou požehnanou pravou rukou jsem uťal hlavu amerického Žida Daniela Perla“ (amerického novináře, kterého v Iráku unesli). Ovšem, Al Kajdá není žádný uznaný stát, takže antidiskriminační požadavky OSN se na ni nemohou vztahovat. OSN je od toho, aby dávala na civilizované státy pozor, kdyby snad chtěly přestoupit při boji s teroristy všeobecně uznané normy. Dá rozum, že na teroristy se normy OSN nevztahují, protože oni žádné OSN neuznávají a mohou si dělat, co chtějí.

Sobota 17. března
Celostátní konference KDU-ČSL vyjádřila včera svému předsedovi Čunkovi plnou podporu. Opozici se podařilo chytit vládní koalici do nepříjemné pasti: nedořešený případ vicepremiéra Čunka jí škodí, zbavit se Čunka nemůže, protože hrozí konflikt s celou KDU-ČSL nebo její rozštěpení (což by asi vedlo k pádu vlády). Opozice nepotřebuje, aby byl případ Čunek „dotažen do konce“ (pak by Čunek buď opravdu musel odstoupit, a to za souhlasu svých spolustraníků, nebo by byl zbaven obvinění). Potřebuje ho jen udržovat v tom stavu, v jakém je nyní, a čekat, až se koalice sesuje. Miloš Zeman nazval kdysi velkohubě svou vládu „vládou sebevrahů“. Tahle vláda je vládou kaskadérů. Jen zvládne jednu krkolomnou situaci, už je tu další.

Poslanec Jičínský v rozpravě o Ústavu paměti národa poukázal na to, že prý řada dnešních pravicových politiků jsou děti z komunistických rodin. Měl tím na mysli mj. premiéra Topolánka, jehož otec byl vojákem z povolání. To je typický příklad kádrování: rodiče si člověk nevybírá, a když má někdo rodiče komunisty, neznamená to automaticky závazek být taky komunista, resp. možnost, aby mu jiní vytýkali nedůslednost v případě, že komunista není. A pokud mu to vyčítá spoluautor „Ústavy ČSSR“ z roku 1960, je to zvlášť zábavné.

Alexandr Mitrofanov zase píše v Právu, že člověk, který shodil mezi komunistické poslance v PS pár protiparoubkovských letáků a vytýká Paroubkovi chuť vládnout s komunisty, se neorientuje v politice a nemá pravdu, protože Paroubek chce vládnout s KDU-ČSL a se zelenými. K tomu je třeba jenom dodat: kdyby se jednou vyskytla možnost, že by Paroubek mohl vládnout s KDU-ČSL a zelenými, obě strany s tím byly svolné a ta vláda by nepotřebovala podporu komunistů, je možné, že by to učinil (nedá se přitom vyloučit, že by měl komunisty při jejich nynější síle pořád v záloze). Taková situace však nebyla a není. Paroubek už fakticky s komunisty spoluvládl od svého jmenování premiérem do voleb loni v červnu, prohlasoval s nimi pohodlně skoro vše, na čem se neshodl s koaličními partnery, a pokud by nyní chtěl vládnout s křesťanskými demokraty a se zelenými, potřeboval by stejně nutně podporu komunistů. Obojí pan Mitrofanov ví stejně dobře jako já.

Prof. Pavel Machotka tamtéž kritizuje Havla za jeho (velmi pěkný) článek, v němž podpořil vybudování americké radarové základny v ČR. Píše mj.: „Musí se zároveň přiznat, že Amerika byla tenkrát (za 2. světové války, bd) úplně lhostejná k budoucnosti Československa, stejně jako byla lhostejná v roce 1968, což byly jediné dvě příležitosti, kdy mohla v náš prospěch zasáhnout.“ To je neuvěřitelné překrucování dějin. Co mohli Američané za druhé světové války dělat, když se prezident Beneš s podporou celé čs. politické reprezentace začal paktovat s Rusy a plánoval vytvoření velkého bloku slovanských států, v němž se navzájem oplodní ruský komunismus (rozuměj stalinismus) a demokracie západního typu (jakýsi takový „blok“ se pak opravdu utvořil, ovšem ke zkřížení stalinismu s demokracií už jaksi nedošlo). Co mohli Američané dělat v roce 1968, když si jim nikdo z tehdejších „progresivních“ československých komunistických potentátů o žádnou pomoc ani neřekl? Jak si někdo může myslit, že druhý má povinnost pomoci mu i tenkrát, když si o pomoc sám ani nedovede a nechce říci? To je drzost až na půdu.

Miloš Zeman dělá Paroubkovi soustavné drobné nepříjemnosti. Teď mu navrhl kandidáty na místopředsedy strany pro nadcházející sjezd: Škromach, Hulínský, Vlček. Je zjevné, že zejména vztahy mezi Paroubkem a Vlčkem nebudou idylické, ukázalo se totiž, že panu Vlčkovi funkce předsedy PS stoupla do hlavy a narostly mu rozměrné ambice.

Dušan Třeštík prohlásil v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes (mimo jiné): „V Evropě je běžné, že to špatné z minulosti se relativizuje, celé státy své někdejší horší já zatloukají. Třeba Rakousko zatlouklo svoji nacistickou minulost. My ostudu takového formátu nemáme.“ To je ovšem kardinální omyl, o kterém pan Třeštík dobře ví, protože se na zatloukání naší ostudy svého času při dělostřelecké přípravě na česko-německou deklaraci coby hlásná trouba Klausovy a Zieleniecovy „německé“ politiky podílel. Jenže pokud jde o vyhnání sudetských Němců, je to podle pana Třeštíka něco „úplně jiného“. „Pořád nás přesvědčovali, že se máme stydět za vyhnání Němců. Vyhnání to bylo a my bychom se asi i omluvili, ovšem v polistopadové politické konstelaci to nešlo.“ Nějak to nešlo. Nešlo nám to přes pysky. A protože jsme se neomluvili, tak žádnou ostudu nemáme. To je správný přístup.

Pondělí 19. března
Generální prokurátor Mezinárodního trestního soudu v Haagu prohlásil, že před tento soud mohou být kvůli válce v Iráku postaveni prezident Bush a premiér Blair. V té souvislosti vyzval arabské země, které doposud soud považovaly za nástroj amerického imperialismu, aby jej uznaly (že jim pak možná předhodí Buse a Blaira, požádají-li o to prostřednictvím OSN). USA ovšem zatím nepodepsaly tzv. římský statut a soud neuznávají. Je vidět, že z dobrých důvodů. OSN je orwellovská farma, kde zasedají společně farmáři s čuňaty, demokrati s lidožrouty, a její možnosti, resp. nemožnosti se odvozují od této základní zkušenosti. Díky tomu jsou její instituce v lepším případě bezmocné, v horším nebezpečné.

Obyvatelé obce Trokavec odmítli drtivou většinou americký radar, resp. zavázali své zastupitelstvo, aby podniklo veškeré legální kroky s cílem zabránit stavbě. Obec má 89 voličů, ti loni v létě ve volbách hlasovali ze dvou třetin pro komunisty a ČSSD. Zjevně se nejlíp manipuluje. Obyvatelé se mj. bojí, že jim nepůjdou mobily a televize. Nejsou důslední. Měli by se ještě bát, že jim nepůjde elektřina a nepoteče voda.

Kromě těchto a podobných zpráv přináší Právo už jen zásadní článek reformně liberálního senátora Zlatušky ohledně případu vily Tugendhat. Dědici mají zjevně smůlu: dostali se doprostřed bitevního pole, v němž si na brněnské radnici mezi sebou vyřizují účty ODS a její protivníci, a dostanou slušně řečeno nic. Zástupci ODS navrhují, aby vilu nabyli dědici formou daru, pan senátor namítá mj., že jen darovací daň z takového převodu by byla dvakrát až pětkrát vyšší než cena věrné rekonstrukce vily. Je zjevné, že daleko nejlevnější bude vilu zbourat. Pokud se to osvědčí, může se pak tento postup použít i v případě Svatovítské katedrály.

V debatě o Ústavu paměti národa v ČT prohlásil místopředseda ODS Bém, že politici dnes naštěstí už nemohou dávat historikům nějaké náhubky. Pan Bém se mýlí, je tomu úplně naopak, historici, kteří prošli tvrdým drilem let 1948-89, žádné náhubky nepotřebují a nikdy nepotřebovali, mohou se přetrhnout, aby iniciativně zformulovali to, co od nich chtějí politici slyšet: viz diskuse o vyhnání sudetských Němců.

Policie ČR před časem zřejmě na vládní pokyn požádala českou zahraniční rozvědku, aby v cizině sháněla dokumenty kompromitující šlechtické restituenty a zpochybňující jejich nároky. Rozvědka pak prý dokonce uvažovala o tom, že by těžko dostupné materiály získala „operativními prostředky“ – tento terminus technicus znamená v prosté mluvě „ukradla“. Šlo o dokumenty v archivech zemí zahradilovské „osy zla“ (Německo, Rakousko). Zdá se, že se to naštěstí nepovedlo. Navíc podle LN chystalo pražské vrchní státní zastupitelství velký proces proti Františku Oldřichu Kinskému, jeho advokátu Čapkovi a italskému majiteli nemovitostí Giormanimu pro pokus o údajný miliardový podvod. Mezitím to prý odtroubili. Škoda, pořádný politický proces jsme tu neměli, ani nepamatuju.

Německý ministr zahraničí volá Polsko a Česko k poslušnosti, pokud jde o americkou základnu. Není možné dráždit Rusy! Ministrova formulace „Výsledkem debaty pak musí být řešení, které nebude nikoho provokovat“ je prostě kouzelná. Lepší vyjádření ducha mnichovanství si lze jen ztěží představit. Čeští politici si zvykli vyskakovat na Němce právem vítěze druhé světové války, a ta drzost jim až do poloviny tohoto desetiletí procházela. Teď je s tím utrum. Za Německem stojí skutečný, opravdový a nezpochybnitelný vítěz druhé světové války, Rusko.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.