aneb Sobotka versus Babiš

Vláda před týdnem schválila několik zákonů, které má teď projednat Sněmovna na svém mimořádném zasedání. Jde např. o zavedení druhé snížené sazby DPH, zrušení regulačních poplatků u lékařů a v lékárnách, zvýšení daňové slevy na děti, obnovení slevy pro pracující důchodce či zavedení porodného na druhé dítě. Premiér k tomu prohlásil: „Rušíme daňový balíček, který kdysi protlačila parlamentem Nečasova vláda.“

V nynější líné prázdninové atmosféře to vypadá jako výbuch nekontrolovatelné pomstychtivosti v duchu paroubkovského: až se prokoušeme k moci, všechno zrušíme. Aspiruje snad Bohuslav Sobotka na čestný titul Hrabě de Monte Cristo polistopadové politiky? Ani náhodou. Pan Sobotka se chová pragmaticky, protože mu nic jiného než tato zavilá zásadovost nezbývá. Pokud by snad chtěl dát najevo nějakou umírněnost, půjdou mu okamžitě po krku jeho úhlavní spojenci: vnitrostranická opozice, prezident Zeman, přisadí si i Andrej Babiš, který výhledově počítá s jeho křeslem. A panu Sobotkovi by pak kynula vyhlídka, že bude demaskován před veřejností, která dosud žije v rauši revolučních změn a trochu se nudí (přes rok už nepadla žádná vláda) jako pravicově oportunistický smraďoch a jeho pád bude veliký.

Pan Sobotka může ovšem ze své zdánlivě nevýhodné situace i leccos vytěžit. Vláda zrádné pravice musela šetřit jako jeden muž, byla k tomu tlačena okolnostmi, takže nakonec šly všechny děsivé animozity mezi koaličními partnery stranou. Pan Sobotka sám naproti tomu si může dovolit luxus rozhazovat: na šetření má totiž ministra financí, svého úhlavního spojence Babiše, který si tím, že přijal významnou funkci, mj. tak trochu naběhl na vidle. Čím víc a čím efektivněji bude pan premiér rozhazovat, tím větší je šance, že pan Babiš následné šetření nezvládne, bude za neschopného otloukánka, kdežto pan Sobotka bude ve vládě jednička (což ani náhodou není nynější stav). Pan Babiš svoji slabinu tuší, proto to hněvné brblání v souvislosti s rušením regulačních poplatků nebo druhého pilíře důchodové reformy, vždycky ho však utřou tím, že obojí bylo zakotveno v koaliční smlouvě).

Ani pan Babiš však není bezbranný v této bitvě titánů, kteří se navzájem drží za citlivá místa na těle: jako ministr financí si jde tvrdě za tím, aby zvýšil svůj vliv na transformaci České republiky ve firmu formou privatizace firem se státní účastí do rukou jeho mocenského uskupení (což je v posledku, jako v každé správné firmě, on sám). A rozpoutává se zápas kdo s koho: podaří se dřív panu Sobotkovi co nejúčinněji rozfrncat státní peníze a předvést Babišovu nemohoucnost, nebo dokončí pan Babiš svůj velkorysý projekt privatizace ČR do vlastní kapsy dříve, než pan Sobotka stačí dokončit své dílo zkázy? Ať tak či onak jedno je jisté:

Říká se, že stát patří nám všem, všemu lidu, občanům. To je dutá fráze, zároveň je to bohužel pravda. Ať nám tedy stát pan Sobotka rozfrncá nebo pan Babiš zprivatizuje, biti budeme my, původní vlastníci. A dobře nám tak: neměli jsme je volit.

9. července 2014