Další volba o předsedy Sněmovny dopadla v podstatě stejně jako ta prvá. V druhém kole dostal koaliční kandidát Kasal sice plný počet hlasů (99 ze 198), ale to v podstatě nic neznamená, protože předtím opět jeden koaliční poslanec odevzdal neplatný hlas. Koalice opět vydala svědectví o své nejednotnosti.

Otázka „kdo to mohl být“ v tuto chvíli asi není podstatná, není však ani nezajímavá. Dá se vyloučit, že by to byl plod nějaké náhody nebo nepořádku. Není to ani emocionální reakce na konkrétního kandidáta. Je to politický signál a jako takový musel být aspoň trochu připraven. Je nepravděpodobné, že by dotyčný nevycházel vědomě Paroubkovi vstříc s tím, že Paroubek bude aspoň tušit, o koho jde. Dotyčný musí mít s premiérem slušné vztahy. Naproti tomu od svého uplatnění v rámci případného nového (koaličního) uspořádání si nemůže dvakrát moc slibovat a nějaký výraz vděčnosti z druhé strany by mu asi přišel vhod. Přitom není pravděpodobné, že by byl ochoten hlasovat jmenovitě proti důvěře koalici nebo pro důvěru v nějakou Paroubkovu vládu – politik, který by se tak zachoval, by ztratil veškeré pracně budované vazby na svou původní stranu a byl by vydán na milost a nemilost svým novým spojencům. Musí si taky dávat pozor na to, aby ho jeho spojenci nemohli vydírat tím, že ho při pokusu emancipovat se od této tajné spolupráce prásknou. Paroubek si nejspíš není jist ani tím, zda by dotyčný v tajném hlasování dal hlas sociálně demokratickému kandidátovi na předsedu PS, jinak by už byl někoho nominoval.

A tak se dá s říci vlastně jenom jedno: ať je paroubkovský partyzán v řadách koalice kdokoli, těžko může počítat s tím, že by jeho jednání vešlo jako zářný příklad do učebnice politické morálky.

9. července 2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.