UDÁLOSTI: Boj o Čunka
Jaké k tomu měla paní Vesecká důvody, proniklo zatím na veřejnost jen útržkovitě. Obst jako místně nepříslušný neměl prý případ vůbec dozorovat. Policie při vyšetřování údajně pochybila: vyšetřování svou šíří přesáhlo vymezení dané Senátem (který Čunka vydal), vyšetřovatel „nadstandardně“ komunikoval s hlavní svědkyní i mimo výslechy. Proti rozhodnutí nejvyšší státní zástupkyně se nelze odvolat.
Čunkův případ znamená obrovský problém pro Topolánkovu vládu a může předznamenat její pád. Proto velmi svádí k tomu, aby se stal politickým instrumentem první třídy. Což se taky od samého počátku děje. Je to velmi výrazný signál toho, jak u nás praktická politika požírá instituce, které by na ní měly být ze zásady nezávislé. Znamená to ve svých důsledcích plíživý a pokračující odklon od demokracie.
V této situaci nezbývá než hodnotit rozhodnutí paní Vesecké čistě z věcného a formálního hlediska. Její přechůdkyně v úřadě (a ovšem nynější stínová ministryně spravedlnosti ČSSD) Benešová tvrdí, že nejvyšší státní zástupkyně není kompetentní takto rozhodnout. Jiní státní zástupci prohlásili, že tak sice rozhodnout může, ale pouze ve zcela výjimečných případech. Měli by se vyjádřit odborníci. Je sympatické, že paní Vesecká chce své rozhodnutí obhájit v Poslanecké sněmovně – tam se však lze bohužel nadít jen divoké politické šarvátky.
Na zpolitizovanosti kauzy se teď shodne vládní koalice i opozice. V čem nejsou zajedno, je, kdo za to může a kdy to začalo. Znovu opakuji, jsem přesvědčen, že případ je zpolitizován od samého počátku. To neznamená, že by pan Čunek byl automaticky jen nevinnou obětí.
Pan Čunek byl obviněn na základě nepřímých důkazů a svědectví osoby, která je vůči němu zjevně zaujatá. Podstatná část jejího svědectví spočívá v tom, co se dozvěděla, když poslouchala za dveřmi jeho kanceláře. Nechala si to pár let pro sebe a vyšla s tím na veřejnost teprve v okamžiku, kdy se ze záležitosti mohlo stát brizantní politikum celostátního významu.
Pan Čunek nebyl schopen přesvědčivě doložit, odkud se na jeho účtu v inkriminovaný den vzalo pět set tisíc Kč. To se vymyká mému chápání – nepovažuji se za nějak zvlášť chudého člověka, ale pět set tisíc korun mi na účet nepřišlo nikdy. Podle toho, co jsem si mohl přečíst v novinách, na tom pan Čunek v době, kdy se případ stal, nebyl o moc výrazně lépe než já.
S důkazy o nadstandardní komunikaci vyšetřovatele s hlavní svědkyní přišel „kontroverzní podnikatel“ Vaškůj, je velmi těžké se ubránit dojmu, že jde o nastrčenou osobu. Pravost mailů však nikdo nezpochybnil.
Vypadá to, že případ bude dál eskalovat a stane se součástí zdejšího politického zápasu, který začíná připomínat studenou občanskou válku. S tímto pojetím politiky, které bývá nikoli bezdůvodně uváděno v souvislost s marxismem, přišel u nás kdysi jako první Václav Klaus v době, kdy byl ještě premiérem a předsedou ODS. ČSSD za Zemana a Paroubka na ně nadšeně přistoupila a dovádí ho dnes takřka k dokonalosti.
Premiér Topolánek se octl v pasti: když Čunka odvolá, ztratí hlasy „konstruktivních“ poslanců Hovorky a Carbola z KDU-ČSL. Když ho neodvolá, přijde dřív nebo později o hlasy zelených.
V tuto chvíli je všechno v rukou Jiřího Čunka. Bylo by logické, kdyby nyní, když nejvyšší státní zástupkyně vyhověla jeho žádosti, sám a z vlastního rozhodnutí opustil místo vicepremiéra a ministra až do doby, než se jeho případ uzavře. Za stávajících okolností je nesmyslné tvrdit, že by to znamenalo přiznání viny. Bylo by to politické rozhodnutí, které by ulevilo koaliční vládě, vzalo vítr z plachet opozici a přispělo k odpolitizování případu.
Obávám se však, že pan Čunek na něco podobného nemá.
10. června 2007
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
