Když jsem byl malé robě, za třetí republiky, zpívala se v souvislosti s Masarykem spíše píseň "Teče voda, teče", jenže tu už dnes málokdo zná. Pro nezasvěcené bych chtěl bych připomenout, že ani jedna z nich není Masarykovým dílem a pro čtenáře Práva, že Masarykovým dílem není ani pamflet Détruisez l´Autriche-Hongrie, který mu tam dneska připsal Jiří Hanák (napsal ho dr. Edvard Beneš).

Je to příznačné: Masarykovo dílo dnes nikdo nečte, bylo by to sice krajně užitečné, ale, jak to u užitečných věcí bývá, taky pracné.

Jistý problém vznikl na Slovensku, kde je 28. říjen pouze památným dnem. V Bratislavě se rozhodli při té příležitosti vztyčit sochu TGM, věc měla zjevně podporu vlády, protože se odhalení zúčastnil i ministr zahraničí Dzurinda.

Rozhodnutí se setkalo s protestem extrémně nacionalistické Lidové strany Naše Slovensko a nesouhlasila i Matice slovenská. Protože moje knihovna je ve stavu stěhování, nemohu na sto procent potvrdit, že Masarykův výrok "není slovenského národa", kterým se slovenští nacionalisté ohánějí, je autentický, mám však vážné podezření, že je.

V každém případě byl Masaryk tvůrcem koncepce, podle níž existuje jeden československý národ, zároveň politický i etnický, protože hovoří jednou společnou řečí, která má dvě varianty: českou a slovenskou.

Chápal to jako popis skutečnosti, přitom to byl vlastně projekt pro budoucnost, který měl Čechům dodat v jejich složité situaci víc síly (bratrství se v něm tedy snoubilo s - dejme tomu - pragmatismem). Ideologie fungovala pár měsíců, poté se začala pomalu prosazovat skutečnost, že jde o dva svébytné politické národy – od autonomie a "asymetrického" modelu přes federalizaci po klidné rozdělení společného státu.

Je samozřejmě věcí slovenské veřejnosti, slovenské vlády a občanů Bratislavy, jaký pomník si postaví. Slovensko je demokratická země, kdo nesouhlasí, může protestovat. Musím se přiznat, že případné důvody slovenské nespokojenosti, respektive rozpaků (nemusí jít rovnou o extremisty) chápu.

Je pravda, že ČSR poskytla Slovákům lepší podmínky k emancipaci, než jaké měli předtím. Že česko-slovenské vztahy se postupně přibližovaly normalitě a že se tak dálo povětšinou nenásilnou cestou, takže jsme i po "rozchodu" zůstali přáteli.

Lidovky.cz, 29.10.2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.