... a legalita Komunistické strany Čech a Moravy

Úspěchem soudružky Marty Semelové bylo již zařazení jejího jména na první místo kandidátky KSČM do Zastupitelstva hlavního města Prahy. KSČM zde ve volbách 10.10. a 11.10. tohoto roku získala 5,91 % hlasů. Soudružka Marta získala celých 20 048 hlasů, udržela si první pořadí a získala mandát. Bezpochyby byly tyto výsledky oceněním jejich veřejných postojů a projevů, jako například hodnocení 21. srpna 1968 jako aktu nezištné internacionální pomoci pěti bratrských zemí v čele se SSSR nikoliv jako okupace. Klement Gottwald byl pokrokovou osobu našich dějin, nikoliv zločinec. Vítězný únor (25.2.1948) otevřel cestu k lepším zítřkům. Zločinný režim tu nebyl po 25. únoru, ale naopak nastal po 17. listopadu 1989, atd.

Na rozdíl od soudružky Marty dostal „revizionista“ Ing. Jiří Dolejš 20 533 hlasů a do zastupitelstva se již nedostal. (Byl na sedmém místě kandidátky a hranice pro změnu pořadí kandidáta byla 20 732 hlasů.) Soudruh Ing. Dolejš například názor soudružky Marty na 21. srpen 1968 nesdílí.

Umístění soudružky Marty na kandidátce a podpora, které se jí dostalo na rozdíl od výsledků Ing. Jiřího Dolejše, znovu dosvědčuje, že v KSČM existuje silná frakce, která základní hodnoty spojené s právním a demokratickým zřízením republiky nesdílí.

Přitom stále platný zákon o sdružování v politických stranách a hnutích z roku 1991 stanoví, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí,

a) které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu,

b) které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány,

c) které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů,

d) jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů.

Představme si politickou stranu s frakcí. Členové této frakce by veřejně propagovali názor, že 15. březen 1939 (zřízení Protektorátu Čechy a Morava) byl dnem osvobození (zejména od prohnilé demokracie a mezinárodního židovstva), říšský protektor Heydrich byl ochráncem práv dělníků a zločinný režim tu nenastal od 15.3.1939, ale až po kapitulaci nacistů apod.

Tyto názory by byly předmětem vnitrostranické diskuse.

Funkcionáři by tvrdili, že stanovy strany nedovolují členy této menšinové frakce vyloučit, a existující diskuse by naopak podle jejich názoru byla důkazem hluboké vnitrostranické demokracie. Nikdo v tomto případě nebude pochybovat o protizákonnosti takové strany, i v případě, že půjde o menšinovou frakci.

Prostě zákon o politických stranách tu dává jasný příkaz: členy menšinové frakce vyloučit.

Pokud se strana omlouvá, že její stanovy toto neumožňují, pak toto konstatování odporuje příkazu v zákoně zde shora pod písm. b). Celá strana bez výjimky musí splňovat ustavení zákona. I trpěná (nebo dokonce podporovaná) frakce je zde v rozporu se zákonem. (Viz zejména shora písm. d.)

Analogicky toto platí i o frakci, která je sdružena kolem soudružky Marty.

V České republice ale nikdo právo prosazovat nebude.

(Dodávám, že v příspěvku není řešena trestní odpovědnost či její neexistence jednotlivých členů frakce.)

Autor je právník