PRÁVO: Konvičkiáda
aneb Prokurátorská tragikomedie
Instituci, jež by už z principu své existence měla požívat vážnosti, se nemůže stát nic horšího, než že je směšná. Přesně tohle se děje státnímu zastupitelství. Řeč teď výjimečně není o olomoucké tvůrčí skupině okolo Iva Ištvana, nýbrž o další výtečnici usilující o naše bránice.
Věra Nováková je státní zástupkyní na severu Čech. Ve volných chvílích ovšem spolu s dalšími soukmenovci obráží akce levicových, chcete-li sluníčkářských, blouznivců. Milovníci zdejších politicko-justičních veseloher tak mezi návaly smíchu mohou přemýšlet, zda dotyčná svá podání sepisuje jako státní zástupkyně či jako politická aktivistka. Pravda, úsměv při tomto pomyšlení poněkud tvrdne.
Objektem jejího zájmu se nyní stal také Martin Konvička. Vědec, entomolog a vysokoškolský učitel z českobudějovické univerzity, který již léta upozorňuje na nebezpečí, jež přináší expandující islám. Konvička totiž za dlouhých nocí klábosil na facebooku, přičemž se dopustil dnes už všeobecně známého výroku o masokostní moučce a několika podobných.
Společenská nebezpečnost takového povídání je asi tak stejná, jako když chlapi vedou silácké řeči v hospodě. Kdyby měly být stíhány všechny podobné výroky, ať už z facebooku, hospod či jiných sociálních sítí, budou zdejší šatlavy narvané k prasknutí. Za připomenutí rovněž stojí, že Konvička si takto povídal už před několika lety jako běžný občan, nikoli jako politik, ve kterého se pomalu mění až teď. Jenže právě tady jsme u jádra věci.
Občan Konvička nikoho neohrožuje, i kdyby masokostní moučku mlel večer co večer. Jinak je to ovšem s politikem Konvičkou. Evropská migrační sebevražda a islámský terorismus obecně totiž právě Konvičku vystrčily do čela sílícího lidového hnutí, které může tradiční politické struktury, jež nebezpečí, které se na nás valí, neumějí či nechtějí čelit, poslat na vedlejší kolej. A naopak Konvičku a spol. nasměrovat na jejich místo.
Časová linie tuto tezi zcela potvrzuje. Své vejšplechty Konvička vypustil z úst už před několika lety. Podnět proti Konvičkovi aktivistka převlečená za státní zástupkyni sepsala už v únoru. Konvička ovšem byl obviněn až nyní. Kdy přesně? Přesně den poté, co u příležitosti 17. listopadu spolu s prezidentem republiky hovořil k tisícům lidí na Albertově.
K smíchu ovšem nejsou pouze státní zástupci, nýbrž i politici. Je to fakt k popukání, když je posloucháte, jaký mají panický strach, že by mohl přijít někdo úplně jiný a oni by přišli o teplé sesle pod svými zadky. A tak se do Konvičky a potažmo do Bloku proti islámu ruku v ruce navážejí socani, komančové, modří ptáci, karloidi, kobliháři i černoprdelníci. Jako jeden muž.
Ale zpátky do naší prokurátorské tragikomedie. Co z toho všeho plyne? Státní zástupci, kteří konají na politickou objednávku, už nejsou jen k smíchu, nýbrž i na zabití. Teď jsem si ovšem dovolil hodně. Proč? Protože stejně jako kdysi Konvička jsem použil nadsázku. Nadsázku, jež může být programově „přehlédnuta“. Vystavuju se tak nebezpečí, že některý z politizujících kašparů, kteří opanovali státní zastupitelství, mě obviní z přípravy vraždy.
