Premiér české vlády požaduje, aby se „vyrovnaly“ platby zdravotního pojištění mezi zaměstnanci a OSVČ. Populistická politika pro „davy“ příznivců ČSSD tak stále pokračuje.

Otázka nezní, zda premiér Bohuslav Sobotka lže či nelže, když tvrdí, že OSVČ , tj. živnostníci, berou ze systému zdravotní péče více, než spotřebují. Otázka zní, proč by OSVČ měli platit za sebe stejně jako zaměstnanci a zaměstnavatelé. A další, často diskutovanou otázkou v této souvislosti je to, zda tak zvaný Švarcsystém tvrdě potlačovat.

Pokud se zaměříme na Švarcsystém, je to jednoznačně způsob, který zlevňuje vedlejší náklady na práci. Jestliže se desetiletí diskutuje jak tyto náklady zlevnit a zvýšit tak konkurenceschopnost českého průmyslu, Švarcsystém to umožňuje rychle a efektivně. Pokud by Sobotkova vláda snížila vedlejší náklady práce (například snížením sazby zdravotního a penzijní pojištění za zaměstnance, které platí zaměstnavatel), měla by v rukou jasný argument, že podporuje konkurenceschopnost. Po takovém kroku by mohla více „tlačit na pilu“ a bojovat se Švarcsystémem v případech, kdy celá výrobní hala pracuje na živnostenské listy. Nic takového však vláda nechystá. Pokud by naopak zvyšovala odvody do zdravotního a sociálního pojištění za OSVČ, de facto by vyrovnávala podmínky mezi klasickým zaměstnaneckým poměrem a prací na živnostenský list a konkurenceschopnost českého průmyslu by tak snižovala.

Co se vlastních plateb do systému zdravotní a sociální péče za OSVČ týče, je více méně jasné, že se živnostníkovi vůbec nevyplatí marodit. Zneužívání nemocenské živnostníky je tudíž nulové a jen tento fakt by měl být jasným argumentem ve prospěch nižší sazby zdravotního pojištění za OSVČ. Pokud má živnostník zaměstnance v klasickém zaměstnaneckém poměru, platí za ně zdravotní a sociální pojištění jako jakýkoliv jiný zaměstnavatel.

V sociálním pojištění je také, co se OSVČ týče, jasná situace. Nízké odvody OSVČ do systému sociálního a důchodového pojištění vedou k nároku na velmi nízké státem garantované důchody a OSVČ si proto musí na stáří výrazně spořit, aby v důchodovém věku slušně žil. Vyšší platby do systému důchodového pojištění za OSVČ by tudíž nijak nepomohly, protože by generovaly vyšší budoucí státem garantované důchody a nula od nuly by pošla.

Politika „vyrovnávání“ plateb OSVČ a zaměstnanců a zaměstnavatelů do systémů zdravotní péče a důchodového pojištění je tak založena na populistickém výkladu garancí státu. Zglajchšaltování podmínek je však současně cestou, která povede jenom k jednomu, a to poklesu počtu živnostníků v ekonomice a nárůstu sociálních dávek. Vytváření „nepřítele“ v podobě živnostníka, který „škodí“, tak podkopává ekonomickou snahu jednotlivce o samostatnost. Dalším, radikálním krokem proti živnostníkům je pak jejich zákaz, což je známý systém uplatněný v minulosti komunistickou levicí. Protiživnostenské tažení je i důsledkem minimalizace vlivu české pravice na současnou politiku. Andrej Babiš sice formálně nechce zvyšovat odvody OSVČ, zatím však, když došlo na lámání chleba, ČSSD vždy ustoupil. Živnostníci proto potřebují silnou politickou lobby. To je šance pro českou pravici.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz