Zametání před vlastním prahem Miloši Zemanovi nikdy nešlo. Jeho kancléř dřív obroste mechem, než dostane bezpečnostní prověrku a veřejnosti se podrobně svěří se svými majetkovými poměry. Prezident mlčí. Jeho poradce utrpěl se svojí firmou drtivou prohru se státem v soudním sporu o dluh za letecký petrolej. Prezident mlčí.

Kdy naopak prezident mluví? Jakmile vycítí příležitost zasurfovat si na vlně veřejného mínění. Před odjezdem na prázdniny rozdal spoustu rozhovorů. V tom posledním, nejprostořečejším, se obul do zahraniční politiky Spojených států a českým politikům vzkázal, „aby si uvědomili, že jsou čeští politici s důrazem na adjektivum. Že nemají být loutky v jakémkoli vnějším zájmu a měli by si vzpomenout, jak dopadl Emanuel Moravec.“ Tolik Miloš Zeman, o jehož angažmá v zájmech jistého imperiálního režimu se u nás spekuluje již léta.

Nejpozoruhodnější jsou ovšem věty, v nichž se prezident svěřuje, že v České republice nechce islám a souzní s protiislámskými aktivitami kontroverzního Martina Konvičky. Přitom uznávaná Organizace islámské spolupráce v těchto dnech připomněla, že Zeman v minulosti srovnával muslimy a antisemitismus a rasismus nacistů a dodala, že „generální tajemník organizace prohlásil, že takovéto výroky ukazují nejen na nedostatek znalostí a špatné pochopení islámu ze strany prezidenta Zemana, ale pomíjejí také historický fakt, že antisemitismus a nacismus byly veskrze evropským fenoménem.“

Arabští diplomaté však nepočítají s tím, že naše hlava státu se fakty nezatěžuje. Stačí jí dojmy a pocity. Jako s oním vysněným Peroutkovým článkem kdesi v Přítomnosti vlevo dole. V minulosti Zeman falešně panikařil s teroristou Attou, nyní vykládá o náboru Čechů do bojových jednotek Islámského státu.

Zdejší prezident by se rád zapsal do dějin. Jak, to už je vedlejší. Schválně si počkejme, co zanedlouho ztropí na Valném shromáždění OSN. Zjevně se pečlivě připravuje a patrně pilně piluje angličtinu, aby v ní co nejúderněji vyzval k důkladné vojenské akci proti Islámskému státu.

Dokud se Zeman prezentoval jen jako dravec popichující k válce, řada jeho sympatizantů obracela oči v sloup. Teď ale svoji posedlost provazuje s obavami před šířením islámu v České republice, které sdílí značná část občanů. Zeman odmítá přijímání uprchlíků z kulturně odlišných oblastí. Jeho sítem projdou leda rodiny bývalých krajanů z Ukrajiny. Naznačuje, že s běženci by k nám mohli napochodovat i radikálové s teroristickými choutkami.

Prezident místo toho, aby veřejnost uklidňoval, ji straší. Navíc má tendenci poštvávat chudé a bídné na ještě chudší a bídnější. Zastane se po panu Konvičkovi i názorů legálně působící Dělnické strany sociální spravedlnosti?

V polarizování společnosti a upoutávání pozornosti na svoji osobu nemá Zeman konkurenci. Nezastaví se ani před legitimizováním nahnědlých mýtů. Zatímco před pětadvaceti lety tu a tam provokoval svým vybroušeným humanismem, v současnosti podkuřuje animálním pudům. O vytváření koalice proti radikálním islamistům nestojí a neváhá hodit do jednoho pytle umírněné a kultivované muslimy, kteří u nás žijí, s krutými hrdlořezy. Možná tím před svými krajany zazáří a upoutá pozornost i v cizině.

Reálné problémy tím k řešení ale neposune ani o píď. To mu je však fuk. Propadl virtuální politice hraničící s divadlem. Spektákl to musí být strhující natolik, že se ani vláda, jež má objektivní odpovědnost za domácí i zahraniční politiku, dosud nezmohla na odpor.