POLITIKA: Zazvoní Senátu umíráček?
Bude-li opozicí ČSSD, může konečně zvrátit chabé výsledky, jichž dosud v senátních kláních dosahovala. V roce 1996 doplatila na svůj odpor k Senátu, v letech 1998 a 2000 zaúřadovala opoziční smlouva a nadějná značka Čtyřkoalice a v letech 2002 a 2004 jí ublížily tahanice uvnitř Špidlovy koalice. Jiří Paroubek si uvědomuje význam kandidatury populárních tváří: stárnoucích politiků, státních úředníků, ale i umělců a sportovců. Je tudíž nejurputnějším bořitelem hloupého sociálnědemokratického mýtu, že senátorství si je nutné vysedět na partajních schůzích. Tento způsob „demokratického centralismu“ zápolícího se stranickým klientelismem okresního formátu ČSSD uškodí jen stěží.
V případě vlády velké koalice by se startovní pozice sociálních demokratů odvíjela od jejího odůvodnění. Prospět jim může, když své sympatizanty přesvědčí, že jinak asociálním experimentům z Modré knihy zabránit nešlo. A samotný tandem s ODS překryje hlavně v českých krajích rozporuplný dojem umírněných středových voličů z Paroubkova stylu (především pak z těsně povolebního projevu), který bývá částí komentátorů zjednodušeně označován za neokomunistický.
Občanští demokraté to budou mít mnohem těžší. Jedny volby již vyhráli v červnu, ale výsledek ne a ne zužitkovat. Jsou nepružní, a když se nedaří, tak i rozhádaní: Topolánkova tvrdohlavost se pravidelně střetává s technokratickým dědictvím po Václavu Klausovi. Velká koalice je bolestně zasáhne vnitřně i před voliči. Nadto se od nich automaticky očekává víc než od ČSSD, která bude obhajovat jediný mandát. Její vliv v Senátu v posledním období stoupá, což se odráží jak na sebevědomí šéfa komory Přemysla Sobotky, tak na houstnoucích rozpravách (bezmála koncilech) na aktuální témata z oblasti exekutivy. Náhodou není i rostoucí sláva sdružení e-Stat, kterému velí ředitel Sobotkovy kanceláře a někdejší blízký spolupracovník Topolánkův Edvard Kožušník. ODS si zkrátka oslabení v Senátu nemůže dovolit.
Proto je logické, že Mirek Topolánek už nyní s Miroslavem Kalouskem přemýšlí o jednotném senátním postupu ODS a lidovců. Může mít podobu vzájemné podpory ve druhém kole voleb, ale i nasazování společných kandidátů. Vzhledem k tomu, že zlatá senátní éra KDU-ČSL jakoby se též zvolna uzavírala (vázala se na Luxovu a Svobodovu otevřenost vůči liberálnímu elektorátu), je takové partnerství mimořádně cenné pro obě strany. Rovněž může představovat jistý test pro eventualitu, že časem dojde k dohodě gigantů o změně volebního zákona do Poslanecké sněmovny po francouzském vzoru, známém blokovým přístupem kandidujících subjektů ve druhém kole.
Právě reforma volebního zákona a hlasy do prezidentské volby 2008 jsou ústředními trofejemi, o něž v senátních volbách proběhne bitva. Jestli se spolu domluví, budou ODS s ČSSD krůček od získání ústavní většiny v obou parlamentních komorách. Jiří Paroubek by ji rád využil ke zvýraznění většinových prvků v poměrném volebním systému či přímo k zavedení většinové volby do Sněmovny a ODS by překvapila, kdyby na tuto lákavou nabídku nekývla. Názor menších stran nemusí být zajímavý, dříve nebo později jim nezbude než se přimknout k větším bratrům.
Paradoxně se nakonec letošní senátní volby mohou stát historicky nejdůležitějšími, jež spustí proces odumírání horní komory. Příště jí může být přidělen také jiný volební systém (zavržený poměrný, co tu zůstane po Sněmovně), anebo bude rovnou transformována, například do místa, kde se budou setkávat reprezentanti krajských samospráv. O dlouhodobém záměru radikální levice vyzmizíkovat Senát úplně ani nemluvě.
Hospodářské noviny 27.7.2006
