Tuto tezi vyslovil již před padesáti lety německý filozof Theodor Adorno. Sociální demokracie, tedy levice, podle něj perfektně odkanalizovává zlobu. A naopak, když kolabuje, vytváří prostor pro nárůst sociálního pnutí a radikalismu či extremismu, kterému se otevírá velký prostor pro vytváření strachu, nejlevnější komodity, s níž se dá manipulovat s lidmi.

To se v poslední době děje v mnoha zemích. Filozof to tenkrát řekl velice tvrdě: „Levice udává tón duchu doby a podle zákonů kybernetiky kulturní nadvládu ovlivňuje jen jedna skutečnost: protitlak. Bez levice neplatí žádná práva. Radikalismus se bude vracet tak dlouho, dokud bude triumfovat kapitál.”

A mezi pravicové radikály je možné počítat u nás nejen SPD, ale i ANO, jehož předseda a dnes i premiér chce řídit stát jako vlastní firmu, i když to maskuje podporou důchodců. To je starý korporátní model, který se objevil v Evropě již ve třicátých letech a jak víme, skončil špatně.

Na tyto teze se dnes odvolávají politologové a komentátoři v řadě zemí a bezesporu platí i u nás: má-li ovšem ANO i po všech skandálech stále preference těsně pod 30 procenty, je zřejmé, že ke skutečné změně může dojít jen tehdy, když se začne toto hnutí samo štěpit a když se v politické krajině najde alespoň jedna silnější strana, která bude hovořit zásadně jiným jazykem: nebude vůbec koketovat s voliči ANO podobným jazykem a tématy, jaký využívá její protivník.

Náznaky pnutí mezi členy ANO začínají být čím dál zřetelnější. Připomenu ostravského Tomáše Macuru, místopředsedu Petra Vokřála a nejnověji i europoslankyni Radku Maxovou. Ta vyčítá ANO, a tudíž jejímu majiteli, premiérovi, odklon od slibů, s kterými bylo hnutí založeno, a hlavně to, že šéf hodnotí u svých členů a spolupracovníků především loajalitu, víc než skutečnou práci.

Jinými slovy: Buď budeš poslušný, nebo se tě zbavím. Kvůli tomu již ANO opustili i europoslanci Pavel Telička a Petr Ježek. V pátečním Právu paní Maxová přiznala, že jí vadí absence dialogu ANO s protestující občanskou společností i výměna pana Kněžínka za loajální paní Benešovou. Proto chápe demonstranty.

Budeme-li ale spekulovat, můžeme si snad dovolit říci, že charakterní postoje, které projevuje paní Maxová, nejspíš stranu nerozštěpí. K disidování většího počtu členů hnutí ANO může dojít jen tehdy, když členství v tomto hnutí začne ohrožovat jejich byznys, a to se může stát nejpravděpodobněji tehdy, až k nám dorazí výsledný audit z Bruselu.

Pak teprve nastane možnost změny, pakliže ještě nějaká jiná strana, která bude schopná koalovat s dalšími demokratickými stranami, nejspíš tedy Piráti, projeví silný protitlak a udá tón doby, o kterém hovořil filozof Adorno.

Sociální demokraté už na tuto roli nebudou bohužel mít, protože v očích řady voličů spoluprací s ANO ztratili důvěryhodnost, i když v současné době zabraňují tomu, aby vládu podporovala přímo SPD s komunisty a byl zaveden poloprezidentský systém.