Jaroslava Kuberu jsem měl rád z mnoha důvodů. Například že byl svůj, nebral si servítky a v době přiblblé korektnosti a snahy nejlépe mnoha slovy neříci nic šel vždycky trefně ke korytu věci. Z nějakých mně neznámých důvodů se rozhodl pro cestu na Tchaj-wan.

Co moje paměť sahá, nikdy se nijak výrazně neangažoval v zahraniční politice a pak najednou jako blesk z čistého nebe rovnou šup na ostrov, který Čína považuje za svoji provincii. Ačkoli žádnou provincií není, naopak má všechny atributy samostatného státu, z nějakého důvodu vlezly kdysi všechny významnější státy do zadnice ČLR a přistoupily na politiku Jedné Číny. Chybně, ale stalo se a nic se s tím zřejmě významnějšího nestane, protože komunistická Čína je dneska supervelmoc a ne země primitivních vysokých nízkých pecí jako za tatíčka Maa. K tomu jen uvádím, že nikdo z vysokých ústavních čunitelů žádné významnější země, kam Českou republiku nepočítám, Tchaj-wan nenavštívil. Prostě to nikdo nedělá. Každý s ním ekonomicky spolupracuje, protože v oboru IT je to absolutní špička, ale nikdo významnější tam nejezdí. Nikomu to za ty čínské kecy a protiopatření nestojí.

Když Jaroslav Kubera bohužel náhle zemřel, vyplaval na povrch agresivní dopis čínského velvyslance v Praze a nástupcem v čele Senátu, ve stylu čím slabší kus, tím lepší pro funkci, se stal Miloš Vystrčil. Ten vzal do ruky prapor naší suverenity, vymezil se jako hrdina okamžiku a na Tchaj-wan nakonec odcestoval. Ruku na srdce, nic jiného mu ani nezbylo, protože kdyby se rozhodl, že nepojede, vypadal by jak on, tak i ČR jako mopslík, který se rozklepe, když bouchne čínský čičmunda na pražské ambasádě do stolu. Převzal funkci s ošklivým problémem a vyřešil ho v principu dobře.

Já nechci spekulovat, ale myslím že je mu jasné, že to je originální diplomatický úlet České republiky, ale nic s tím už nenadělá. Ale měl by si odpustit ty báchorky o tom, že tahle cesta na Formosu je misí, která pomůže restartovat českou ekonomiku, a podobné bláboly. Ekonomické vztahy Tchaj-wanu a ČR frčí jak namazané i bez takových spektakulárních návštěv, kde slabou polovinu tvoří podnikatelé a zbytek je závoj „turistů“ a prapodivné sestavy zpovykaných senátorů v čele s hrdinou znovuobjeveného protiruského a protičínského odboje senátora Fischera a podobných exotů a gážistů různých ranků.

Jinak otevřená výhrůžka ČLR, že Miloš Vystrčil ponese následky své návštěvy, je opravdu silná káva a ukazuje, že současný svět je všechno jiné, jen ne selanka. Schválně, jestli někdo z šéfánků slavné EU, kvůli které tady máme už 75 let mír, jak se praví, se k čínské výhrůžce vůči ústavnímu činiteli členského státu nějak vymezí a zaprotestuje. Ale ne, nic neudělá, řeší právě kysličník a nákup vakcín a porcuje medvěda.

Šéf Senátu měl zůstat u rázného prohlášení, že komunistická Čína tu není od toho, aby nám plánovala zahraniční cesty, a tečka. Všechno ostatní je zbytečná a dost hloupá konverzace.