Politická scéna se začíná opět polarizovat. Nikoliv výše daní, radarová základna nebo registrované partnerství, ale volba prezidenta je příčinou rozbrojů. Podnítila politiky mimo ODS do boje proti Václavu Klausovi. Volba a polarizace bude mít na českou politickou scénu řadu důsledků.

Předně se ukazuje, že nikoliv názorová vytříbenost a drobné nuance v klíčových otázkách, ale osobní nevraživost a antipatie stále stojí za rozdělením pravice. Proč například politici ze středopravé KOD volí raději Jiřího Dienstbiera, někdejšího člena OH a stoupence Václava Havla, který se již dříve označil za levého liberála, než aby vhodili hlas pravicovému Klausovi? Volbou Jiřího Dienstbiera se patrně některé „neviditelné“ skupinky snaží obnovit štěpící linie Klaus – anti-Klaus, ze které bychom však už měli vyrůst.

Co kvalifikuje Jiřího Dienstbiera k tomu, aby se stal českým prezidentem. Více jak deset let prakticky neviditelný publicista, který přešel řadu sporných bodů následné české politiky mlčením. Co si myslí o opoziční smlouvě? Souhlasí se vstupem do EU a NATO? Jak bychom se zde měli chovat? Jak hodnotí působení Václava Klause v prezidentském postu? Názory Jiřího Dienstbiera jsou zahaleny tajemstvím a jeho výběr spíše připomíná čáry a magie s výběrem vhodného kandidáta než konstruktivní a kvalitní nominaci.

Tmel pro ODS

Antiklausovci nikdy neřekli, co jim na objektu jejich negativního zájmu vadí. Na rozdíl od Václava Havla Klaus minimálně využíval milostí, respektoval základní roli politických stran a parlamentní demokracie a při klíčových problémech jednal se zástupci parlamentní reprezentace. Naproti tomu antiklausovská opozice se k politickým stranám stavěla vždy spíše negativně a republiku chtěla řídit mravním ideálem. Prezident v českém ústavním systému však nemá pouze reprezentativní funkci, ale působí i při utváření aktuální politiky. Zatímco praxe Jiřího Dienstbiera je omezena na působení v disentu a prvních několika letech polistopadové politiky, Václav Klaus je činný od roku 1989 až dosud. O jeho názorech víme více, než od Jiřího Dienstbiera, a víme proto, co od něj očekávat. U Jiřího Dienstbiera je toto sporné.

Nominace Jiřího Dienstbiera může mít i pozitivní vliv. V době, kdy v ODS vzniká frakce na tématu veřejných financí, může zapůsobit volba prezidenta a podpora Václava Klause jako tmel, který by mohl přispět k opětnému vnitřnímu i vnějšímu sjednocení ODS.

Václav Klaus za pět let svého působení na Hradě dokázal, že je vhodným prezidentem. Nahrazovat jej virtuálním kandidátem, jehož nominace je postavena pouze na negativních pohnutkách, mi přijde velmi nebezpečné.

výkonný redaktor CEVRO Revue